Komunisté se zdráhají podpořit státní rozpočet, pokud v něm nebude škrtnuto deset miliard korun na obranu. Skrytě tím projevují tradiční averzi vůči závazkům k NATO, ale tentokrát působí dojmem, že svoje vydírání myslí vážně. Co by to znamenalo, kdyby rozpočet skutečně nepodpořili?
Poslanecká sněmovna má ve středu 16. prosince schvalovat státní rozpočet na příští rok s plánovaným schodkem 320 miliard korun. Okolnosti jeho schvalování jsou letos mimořádně nestandardní, což není způsobeno jen koronavirovou krizí. Odlišné pohledy na zrušení superhrubé mzdy mezi ANO a ČSSD způsobily vážný rozkol ve vládní koalici.
Nestandardní rozpočet
Návrh ministryně financí Aleny Schillerové navíc nezahrnuje dopady daňového balíčku, který se nyní vrací ze senátu v redukované podobě do sněmovny. Schillerová dává najevo, že nehodlá kompenzovat výpadek příjmů za tuto daňovou transakci a podpořit návrhy demokratické opozice na masivní úspory ve státní správě.
Nepodpoří je ani ČSSD, která pokrytecky kritizuje snížení daní, když je sama chce naopak zvyšovat a vydatně přispívá k mohutné expanzi sociálních mandatorních výdajů. Už jen z tohoto důvodu nemůže vláda podporu demokratické opozice pro takto postavený státní rozpočet očekávat, i když je letos mimořádná situace.
Zpočátku to vypadalo i na rebelii v sociální demokracii, ale šlo jen o jepičí bouři ve sklenici vody. Rozpočtový výbor koncem listopadu nepřijal usnesení podporující schválení státního rozpočtu, hlasovali pro něj jen poslanci ANO. Kromě opozice se tentokrát nepřidali ani zástupci osvědčené rozpočtové koalice ČSSD a KSČM.
ČSSD otočila
Sociální demokracii vadilo nejen výraznější snížení daní, než alternativně navrhoval její předseda Jan Hamáček. Ve výboru jí neprošel žádný pozměňovací návrh na přesuny v rámci rozpočtu, včetně navýšení výdajů ministerstva kultury o 300 milionů korun.
O týden později však svůj postoj ke státnímu rozpočtu otočila, nehledě na to, jak ve sněmovně dopadne daňový balíček. „Nelíbí se nám. Ale jsme v koalici a ČSSD bude hlasovat pro takový rozpočet, jaký schválila vláda,“ oznámil místopředseda sociálních demokratů Roman Onderka, který ten samý návrh ve výboru nepodpořil.
Babišův kabinet má tedy pro podporu klíčového zákona roku prakticky jistých 92 hlasů. Tentokrát však stávkuje více než kdy jindy třetí koaliční partner. Komunisté mají před volebním sjezdem, i kvůli toleranci oligarchovy vlády jim padají preference a potřebují se ukázat slábnoucímu elektorátu svých skalních voličů.
Komunisté trvají na svém
Ústřední výbor KSČM si pozval na jednání o státním rozpočtu Alenu Schillerovou, ale ke shodě nedošlo. Ministryně financí komunisty nepřesvědčila, stále trvají na přesunu deseti miliard korun z rozpočtu obrany do rozpočtové rezervy.
Šéf KSČM Vojtěch Filip, jenž už nebude obhajovat předsednický post, po schůzce oznámil, že pokud sněmovna jejich škrty armádě neschválí, komunisté státní rozpočet nepodpoří. Ještě chce zkusit přesvědčit ministra obrany Lubomíra Metnara. Ten však už dříve avizoval, že pokud bude armádní rozpočet krácen, rezignuje.
Komunisté však tlačí na pilu. Podle Filipa nejsou spokojeni ani s plněním toleranční smlouvy s ANO. „Jestli si myslí vláda, že o to musíme prosit, tak my se prosit nemusíme o nic. My budeme postupovat samostatně jako suverénní politická strana,“ uzavřel.
56 procent proti
Poslanec Jiří Dolejš po jednání širšího vedení KSČM prozradil, že vznikla past. „Ustoupit vládě nešlo, na kompromis bylo pozdě. Nakonec proti podpoře rozpočtu byla většina šestapadesáti procent hlasů,“ uvedl, což svědčí o rozpolcenosti a nestabilitě strany.
Dolejš míní, že pokud vláda požadavkům komunistů neustoupí, směřuje vývoj k rozpočtovému provizoriu, před kterým Schillerová varovala. Znamenalo by faktický konec vlády v daném půdorysu a namístě by bylo hlasování o důvěře.
„Nejsme připraveni podpořit snížení rozpočtu ministerstva obrany. Obrana nyní sehrává klíčovou roli i v boji s pandemií a máme závazky k NATO. To je věc, která není pro jednání, a rozpočet obrany snižovat jednoznačně nebudeme,“ reagovala ministryně financí.
Důvod pro snižování armádního rozpočtu nevidí ani premiér Babiš. „Nepřistoupím na to. Naši vojáci byli a jsou naprosto klíčoví pro boj s epidemií a v dnešním nestabilním světě potřebujeme špičkovou techniku. To je investice do naší bezpečnosti,“ řekl Právu, i když do této doby byl rozpočet obrany vzhledem k závazkům vůči NATO za sedm let vlády ANO a ČSSD velmi poddimenzovaný.
Co bude dál?
Vláda může v této konstelaci ustoupit komunistům, stále řízeným Moskvou, jen velmi těžko. Babiš by po siláckých výrocích projevil elementární slabost a zbabělost. Riziko rozpočtového provizoria ovšem hrozí ekonomickou nestabilitou, čemuž se bude chtít vláda vyhnout.
Komunisté sice působí neústupně, jejich podpora Babišově projektu slábne, ale úplně vyloučit se nějaká forma dohody nedá. Pokud svoje slovo dodrží a státní rozpočet nepodpoří, nabízejí se Babišovi ještě dvě varianty. Širší politická dohoda na předčasných volbách na jaře příštího roku, nebo „státotvorný záskok“ družiny Tomia Okamury.
SPD trpělivě čeká na svoji příležitost a nabízela se do vládního souručenství už před dvěma lety. Pokud by došlo k zákulisní dohodě na podpoře státního rozpočtu výměnou za některé ústupky, získala by vláda dalších devatenáct hlasů pro pohodlnou většinu ve sněmovně.
Tento hypotetický manévr, který není zcela bez šancí, však může narazit na rozpolcené vnímání mesaliance s kontroverzním Okamurou v samotném ANO i u vládní ČSSD. Partie je ovšem v současné hluboké krizi vládnutí otevřena všemi směry, a vyloučit nelze žádné překvapení.