V neděli vzbudil mezi čtenáři deníku FORUM 24 rozruch článek „Nezlobte se, milí chvilkaři. Nebudu demonstrovat proti Polsku a Maďarsku“.  Snažil jsem se vysvětlit, že Česká republika není v pozici, kdy by měla mistrovat Polsko a Maďarsko za selhání v oblasti demokratických pravidel. Protože naše situace v této oblasti je dost hrozná.

V debatě na sociálních sítích přitom část lidí reagovala pobouřeně na provokativní sdělení, že je u nás v některých aspektech situace ještě horší než v Maďarsku a Polsku. Této kritice rozumím. Je přinejmenším těžké porovnávat, která země má větší máslo na hlavě. Pojďme si proto srovnat, co se v těchto třech zemích V4 děje.

Charakter vlády: Situace je nejhorší v ČR

Jestli je v nějaké oblasti na tom Česká republika ze zemí V4 nejhůř, tak je to charakter vlády.

V Polsku i v Maďarsku vládnou pravicové konzervativní strany, které ve svobodných volbách získaly obrovskou podporu. Jde v obou případech o standardní politický směr a riziko spočívá v tom, co zároveň těmto zemím přineslo i značnou politickou stabilitu: v jejich politické síle založené na mandátu voličů.

V Polsku v roce 2019 zvítězila ve volbách do Sejmu znovu konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS). Získala 43 procent a má v Sejmu většinu 240 křesel. 

V Maďarsku má národně-konzervativní strana Fidesz spolu s malou Křesťansko-demokratickou stranou ústavní většinu v parlamentu. Viktor Orbán je nezpochybnitelný lídr poloviny národa a sestavil v roce 2018 již svoji čtvrtou vládu.

V České republice vládne strana, kterou nelze zařadit ve standardním spektru. Hnutí politika miliardáře Andreje Babiše, který si je vytvořil jako svůj osobní podnik, má rysy levicového i pravicového populismu a přitom v Evropském parlamentu jeho ANO zasedá v liberální frakci. Tím dokonale mate své pozorovatele.

Babiš nemá jasný mandát od voličů, jako mají vládní strany v Maďarsku a v Polsku. Získává sice největší podíl hlasů, ale jedná se o méně než třetinu voličů. Přesto vládne způsobem, jako by byl absolutním vítězem, a podle toho planýruje politickou scénu.

Vládní většina v české Poslanecké sněmovně není daná srozumitelným rozhodnutím voličů, nýbrž se řídí mimovolebními faktory. Jde jednak o zájmy prezidenta republiky a jednak o vztah – či spíše odpor – k systému liberální demokracie. Babiš vládne na základě rozhodnutí autoritářského prezidenta s podporou komunistické strany a v Poslanecké sněmovně ho kromě zruinované ČSSD podporuje často xenofobní a proruská strana SPD Tomia Okamury.

Zatímco moc v Polsku a v Maďarsku je založená na reálné vůli voličů, tak moc v České republice je založená na vůli proruského prezidenta a na síle gigantického finančního impéria Agrofert. Tím se Česká republika zcela vymyká z demokratických norem zemí Evropské unie. Babišovo podvodné přihlášení k evropským liberálům funguje přitom jako fíkový list pro zahraničí.

Svoboda médií: Situace je nejhorší v Maďarsku

Je zřejmé, že v oblasti svobody slova je nejhorší situace v Maďarsku. Orbán má za sebou řadu autoritářských triků, kterými omezil kritiku v médiích na minimum. Vydavatelé 467 maďarských médií „dobrovolně“ převedli své tituly do vládní mediální nadace, která ještě víc upevnila vliv Viktora Orbána, jeho vlády a s ní spřízněných podnikatelů na maďarská média. Média se přestala dělit na levicová a pravicová, namísto toho se z nich stala vládní či protivládní. Konstatuje to zpráva z nedávné mise Mezinárodního tiskového institutu (IPI).

Nezávislí novináři a redakce, které na trhu stále působí, čelí nálepkování a nadávkám do „politických aktivistů“ (nepřipomíná vám to něco?). Téměř v 80 procentech politického a společenského zpravodajství rozhoduje o financování mediálního trhu vládní strana Fidesz. Po nuceném ukončení činnosti deníků Népszabadság a Magyar Nemzet zbyl v Maďarsku poslední nezávislý deník, Népszava s nákladem 20 tisíc výtisků. Pro srovnání – vládou kontrolovaná síť regionálních novin má sama o sobě náklad 200 tisíc kusů. Existuje jediná nezávislá rozhlasová stanice Klubrádió, která vysílá pouze v Budapešti. Dále jediná nezávislá televize s politickým zpravodajstvím ATV, která má ale malý podíl na trhu. Proti nim vysílají po celé zemi desítky provládních programů.

V Polsku vládní strana ovládla veřejnoprávní média a zejména z Polské televize odstranila kritickou publicistiku. Polská televize je pro tamní vládu důležitá, protože ji sleduje značná část obyvatel a je jedním ze zdrojů její velké podpory. „Za poslední čtyři roky vytvořila alternativní realitu, která působí přesvědčivě a nedostanou se tam kritické hlasy. Funguje jako správný propagandistický nástroj,“ popsal situaci pro ČRo Plus bohemista, překladatel a novinář Aleksander Kaczorowski. Soukromá média jsou však v Polsku svobodná, třebaže jsou pod značným tlakem. Vláda by ráda získala některá média, jež drží zahraniční vlastníci, pod svoji kontrolu. Říká se tomu „repolonizace“. 

V České republice se oligarcha Andrej Babiš dostal k moci tím, že nejprve koupil dva liberální a prozápadní deníky i s jejich zpravodajskými servery a koupil si také nejsilnější rozhlasovou stanici. Tím jednak vytvořil dojem obrovské síly a jednak umlčel značnou část kritiky, neboť právě uvedené listy dosud hrály klíčovou roli při veřejné kontrole moci. Liberální i prozápadní směr přitom z nejsilnějších novin MF DNES pod Babišovým vedením zcela vyprchal. Noviny byly vícekrát přistiženy při neuvěřitelné manipulaci a slouží jako Babišova zbraň proti jeho konkurentům. V komerčních televizích Babiš dosáhl paktu o neútočení a pouze v České televizi se stále ještě drží tři publicistické pořady, jež připouštějí kritickou debatu. Hlavní zpravodajská relace ČT je ovšem již prakticky bezzubá. Do mediálních rad vládnoucí síly prosazují své exponenty, které postupně tlačí na prosazení antiliberálního a antievropského směru.

Když situaci shrneme: Situace médií je sice nejhorší v Maďarsku, ale stav v České republice je rovněž zcela děsivý. Ke zmatení naší situace přispívá jeden tradiční rys: normalizační kolaborace formálních vzdělanců. Tím se smutně proslavily kupříkladu Lidové noviny.

Právní stát a justice: Na tapetě je Polsko

Evropská komise vede s Polskem závažný spor ohledně dodržování pravidel právního státu. Došlo přitom i k bezprecedentnímu kroku: zažalování Polska u evropského soudu. Polská vládní strana usiluje jednak o to, aby mohl parlament, kde má většinu, ovlivňovat složení Národní soudcovské rady, a jednak chce odstranit starší soudce, kteří jsou vesměs kompromitováni působením v totalitní komunistické justici. Polský případ je poměrně složitý a řada pozorovatelů má odlišné názory na to, jak je tlak vládní strany na nezávislost soudů skutečně vážný. Rozhodně ho ale nelze bagatelizovat. 

Stejný proces, jaký spustila Evropská komise proti Polsku, se rozběhl i proti Maďarsku. Tomu EK vyčítá zejména ústavní reformu, která omezuje pravomoci ústavního soudu. Snaha okleštit pravomoci justice je i v Maďarsku patrná.

V České republice se ukolébáváme tím, že tu ještě máme nezávislé soudy, a značné důvěře se těší státní žalobci. Ohledně žalobců jde ale o stav spíše mediální než reálný. V České republice probíhá přetahovaná ohledně trestního stíhání premiéra kvůli dotačnímu podvodu. Vyšetřování probíhá nezvykle dlouho a viděli jsme už i pokus ho zamést pod koberec.

Důvěra veřejnosti, že by mohla být kauza Čapího hnízda v současném mocenském rozložení sil dovedena ke konci, již téměř vyprchala. Kromě toho tu jsou ale další případy neoprávněného čerpání dotací podnikem předsedy vlády a státní orgány bojují za zájmy premiéra proti pravidlům Evropské unie. K těmto případům státní zastupitelství mlčí. Stejně tak mlčí i v případu, kdy německý finanční úřad upozornil na zjevné daňové úniky při zakázkách na reklamu v premiérově holdingu. Tyto případy nesvědčí o dobrém stavu právního státu v České republice a odráží se to na ostudném procesu auditů Evropské komise ohledně premiérova podnikání.

Shrnuto a podtrženo

Všechny státy V4 mají závažné problémy. Slovensko jsme vynechali pro jistou specifičnost tamní situace, ale vražda investigativního novináře Jána Kuciaka jasně ukazuje, že ani zde není situace dobrá. K tomu je třeba přičíst i otevřeně fašistickou stranu, která sedí v parlamentu.

Třicet let poté, co se středoevropské národy vymanily z područí sovětského impéria a fanatické ideologie komunismu, dochází k obrovské regresi. K návratu neliberálních poměrů. Polsko a Maďarsko si tento proces organizují podle svého národního naturelu na bázi křesťanského konzervatismu a vlastenectví. Tyto proudy jsou přitom samy o sobě legitimní a jde jen o to, že mají až příliš velký úspěch a jejich vůdci pak bez efektivních brzd nectí pravidla hry.

V České republice ale není u moci legitimní politický proud, který by reprezentoval zaměření voličů. Jedná se o mocenský kartel, který je založený na autoritářství proruského prezidenta a na síle finančního impéria vládnoucího miliardáře, kterého navíc drží u moci komunistická strana. Z tohoto úhlu pohledu je situace Česka mezi zeměmi V4 systémově nejhorší a souvisí s nejhorší kontaminací ruskými dezinformacemi. Hlavním rysem české situace je však totální převaha propagandy vládnoucího miliardáře, která nemá žádnou srovnatelnou protiváhu. To, co dokázal Viktor Orbán v Maďarsku dosáhnout pod dojmem agresivního vlastenectví, to zvládl Andrej Babiš u nás dosáhnout svými nekonečnými penězi a obsazením většiny komunikačních kanálů se svým poselstvím šéfa, který se stará o lidi.

Poláci jsou konzervativní katolíci a Maďaři konzervativní vlastenci. Češi vzývají jako svoji nejvyšší hodnotu sociální dávky, brání dotace pro svého premiéra a jejich vládní strana nepředstavuje myšlenkově vůbec nic. Vyberte si, co se vám nejvíc líbí.