Ve vymýšlení a rozpracovávání různých nehorázností je náš prezident mimořádně úporný, důsledný a svým způsobem úspěšný. Smyslem obvykle bývá za prvé naštvat co nejvíce lidí, ponejvíce těch slušných.

V tomto případě jde o nekompromisní účtování s odvěkým norským nepřítelem, který nám unesl naše dvě české děti. Norsko je země „naší váhové kategorie“, můžeme si na něj tedy vyskakovat, aniž by nám hrozilo, že dostaneme do nosu.

Za druhé jde o to potěšit ty, s nimiž pan prezident drží basu, tj. ty, co jsou od nás na východě. Rozhádaná Evropa je to, co potřebují. A za třetí, potěšit všechny naše přívržence těch, co jsou od nás na východ. Je jich dost a pan prezident bude potřebovat jejich hlasy.

Pro to pro všechno pan prezident už nějakou dobu navrhuje vypracovat smlouvu s Norskem ohledně vydávání uloupených dětí. Protože se k tomu nikdo neměl, vypracoval ji nakonec sám a poslal ji předsedovi Poslanecké sněmovny Hamáčkovi, aby mu ji odhlasoval.

Je to zjevně vůbec první mezinárodní smlouva, kterou Česká republika neuzavírá s tím, koho se její předmět týká (Norsko), ale s vlastním parlamentem.

Pokud se podaří ji uzavřít (Hamáček se prozatím poněkud vzpírá), budeme mít v ruce platnou mezinárodní smlouvu (tedy aspoň podle našich představ) a budeme moci Norsko vojensky napadnout za její porušení. Samozřejmě s podporou OSN – sami ho napadnout nemůžeme, jednak je poněkud daleko a jednak bychom patrně dostali na to vzadu.

Náš prezident je zatím největší luxus, který jsme si dopřáli v našem polistopadovém vývoji. Něco podobného si v Evropě nemůže nikdo dovolit. Tedy upřímně řečeno, my taky ne, ale dovolili jsme si to, v rauši Velké Protikorupční Revoluce.

Teď by našeho prezidenta ti samí, kteří tu revoluci pomáhali rozjíždět, chtěli pomocí směšných technik nepolitické politiky odvolit. Gratulujme si!

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.