Je možné, že z ukazování hrdé české suverenity nakonec nic nebude. Předseda Senátu Jaroslav Kubera si pohovořil s čínským velvyslancem. Tomu se nelíbí nápad, že by šéf Senátu jel na Tchaj-wan. Tak si to Kubera možná rozmyslí.

Zprávu o dilematech Jaroslava Kubery přinesl Deník N, kterému po jednání o možném zrušení cesty řekl: „Zvažujeme to, protože nechceme uškodit českým podnikům, které tam podnikají. Jsou velmi významné, je to například Škodovka a dalších deset velkých podniků. Oni mají obavy z toho, že jim Číňani začnou dělat potíže, a pak by hrozily velké škody. Ta cesta není ani připravená, je to záměr. Kromě toho na Tchaj-wanu budou volby.“ 

Velvyslanec prý nabízí cesty na Filipíny, do Vietnamu a Hongkongu. „Tam by to nevyvolalo žádné dramatické ohlasy. Je to opravdu citlivá věc a není to snadné,“ sdělil Kubera.

Česky se tomu nediplomaticky říká „mít bobky“. Těžko to ale označit nějakými libě znějícími slovy. Čínský velvyslanec, tedy čínské komunistické vedení, budou ovlivňovat, kam pojedou naši ústavní činitelé. Dají najevo nelibost, a nepojede se nikam, nebo někam, kam soudruh velvyslanec prstíčkem ukáže. Tak takhle dopadá to hlásání suverenity a hesla, že „si umíme vládnout sami“.

Co kdybychom se raději věnovali prohloubení vztahů s Tchaj-wanem, který je u nás z hlediska výše investic v tuzemském zpracovatelském průmyslu 14krát významnějším investorem než Čína?

Čínské drápky už jsou v naší politice hodně uchycené. A až bude mít v Číně podnikající Petr Kellner v rukou televizi Nova, jak budou naši suverénní politici panáčkovat potom?