Den 9. května jako hlavní systémový mýtus Velkého vítězství pozdního SSSR je záležitostí až pozdější doby, píše Oleksij Arestovyč, bloger a bývalý poradce vedoucího Kanceláře prezidenta Ukrajiny. Čím dále od druhé světové války, tím zoufaleji se Den vítězství slaví, upozorňuje.
Arestovyč připomíná, že za prvních dvacet poválečných let se konala jen jedna přehlídka na počest vítězství, a to 24. června 1945. V sovětském období se Den vítězství na Rudém náměstí slavil 9. května v jubilejních letech 1965, 1975 a 1985. Den vítězství se stal druhým nejvýznamnějším svátkem (po výročí Velké říjnové socialistické revoluce) až při 20. výročí porážky Německa.
„Leonid Brežněv zavedl do rituálu 9. května dvě významné změny, které mají dodnes své následovníky: v rámci oslav se koná vojenská přehlídka na Rudém náměstí a recepce ve Státním kremelském paláci; Den vítězství se opět stal dnem pracovního klidu. Každoroční přehlídky se začaly konat až od roku 1995, což bylo na vrcholu první čečenské války. V témže roce (v únoru) byl Den vítězství federálním zákonem zařazen na seznam ‚dnů vojenské slávy Ruska‘,“ shrnuje autor historii svátku.
Za vlády Vladimira Putina se důležitost svátku stále stupňovala. Od roku 2007 se při oslavách masově používají stuhy svatého Jiří, které vytlačily sovětské symboly. Od roku 2008 se přehlídka koná opět za účasti vojenské techniky, včetně vojenského letectva. V roce 2012 se v Tomsku poprvé konala akce „Nesmrtelný pluk“.
„Jak je vidět, čím dále od druhé světové války, tím zoufaleji se Den vítězství slaví. Bezprostřední vítězové slavili toto datum velmi skromně, náměstek – politik Brežněv – z něj udělal kult, ředitel FSB Putin – z kultu kult. Během druhé světové války byla okupována čtyři procenta ruského území, ale ‚Den vítězství‘ je nyní dnem slávy ‚ruských zbraní‘.“
Arestovyč ale především popisuje, jak je od roku 1965 Den vítězství využíván jako klíčový prvek státní propagandy vnitřní i zahraniční politiky SSSR / Ruské federace „a svět na to ochotně skočil“.
Přehlídka v Moskvě v roce 2010 proběhla za účasti vojenských představitelů spojenců Ruska v protihitlerovské koalici z Francie, Anglie, USA a Polska a to přitom již proběhla druhá čečenská válka, bylo po Putinově mnichovském projevu (2007) a Ruská federace pozastavila dodržování smlouvy o omezení konvenčních vojenských sil v Evropě.
„Úvěrový kapitál samozvaného ‚hlavního vítězného národa‘ platil dlouho, dlouho, ačkoli hlavními národy, které nesly tíhu druhé světové války, byly běloruský a ukrajinský národ a další národy Sovětského svazu. Dnes je již zcela vyčerpán – prožrán moly, je to patrné ze seznamu zahraničních účastníků přehlídky v Moskvě. Svět se konečně naučil rozlišovat mezi ‚Dnem vítězství‘ jako dnem památky a ‚Stínem vítězství‘ jako nástrojem agresivní propagandy ospravedlňující nový nacismus,“ uzavírá Arestovyč.