Deník FORUM 24 přináší pět kulturních tipů pro tento týden dle výběru Milana Tesaře. S námi nepřijdete o žádný dobrý film, seriál, výstavu nebo knihu.

Film

Zimní prázdniny

Po diváckých hitech, jakými byla óda na víno Bokovka anebo hořká komedie O Schmidtovi s Jackem Nicholsonem, hledajícím důvod žít, přichází režisér Alexander Payne s další lahůdkou. Studenti Bartonovy akademie odjíždějí každý rok na dvoutýdenní zimní prázdniny za svými rodinami. Vždy se ale najdou tací, kteří se nemají kam vrátit. Jedny Vánoce v sedmdesátých letech se o tyto nešťastníky musí starat snad nejméně oblíbený učitel z celé školy, Paul (Paul Giamatti). Na půdě akademie navíc zůstává i i potížista Angus. Vzejde z jejich společně strávených dní katastrofa, nebo nečekané přátelství?

Dokument

Navalnyj

Portrét ruského opozičního vůdce  je dobré si pustit i teď, když už víme, jak to s ním dopadlo. Například scéna, kdy se omezený ruský aparátník v telefonickém rozhovoru novinářům podřekne, že Alexeje Navalného otrávili, je neuvěřitelná. Hezky to vystihl jeden z komentářů na ČSFD:  „Někdo může říct, že Navalnyj byl blázen, když se po zotavení z otravy dobrovolně vydal zpět do vlasti, kde nemohl očekávat nic dobrého (jestli čekal to nejhorší, nebo bláhově myslel, že se mu to vyhne, toť otázka). Pro mě byl tenhle jeho kousek ukázkou toho, že to, co dělá, myslí vážně, ukázkou neuvěřitelné odvahy a hrdinství. Protože jak jinak označit situaci, kdy jste pro něco velkého ochotni riskovat to nejcennější.“

Kniha

Daniela Šafránková: Za čárou

Miloš píše básně. Miloš je zedník. Miloš umí spravit každé hodinky. Miloš žije v šumavské vesnici kousek od hranic s NSR, tedy s Německou spolkovou republikou – a jsou 80. léta 20. století. Každý se snaží protloukat, jak se dá, většinou pod heslem „kdo nekrade, okrádá rodinu“. A pak jedné bouřlivé noci v lese u domu zvaného Pazderna uklouzne po blátě a sjede jako Alenka králičí norou do jiného světa. Není ale ani v kraji divů, ani za zrcadlem, nýbrž… za čárou.  „Lehce neuvěřitelný příběh ze Šumavy“ rozvíjí mírně bizarní příběh z dob, kdy naše obýváky zdobily plechovky od coca-coly a okresní estébáci viděli ideovou diverzi i ve fialové krávě, a nelze jej než doporučit.

Výtvarné umění

Němeček – sochař pohybu

Jistě znáte ikonickou sochu hokejisty, která stojí před holešovickou sportovní halou. Je dílem sochaře Zdeňka Němečka. Monografie našeho spolupracovníka a kolegy Petra Volfa představuje život a dílo českého umělce specializujícího se na sportovní tématiku. Dokládá umělcovu výjimečnost v domácím i mezinárodním srovnání. Řada soch Zdeňka Němečka, který byl více než tři desetiletí teoretiky umění opomíjen, má již ikonický status. Staly se neodmyslitelným uměleckým prvkem veřejného prostoru Prahy, Pardubic, Hradce Králové, Jindřichova Hradce nebo Kyjova, ale také Frankfurtu nad Mohanem, Mnichova nebo Tallinnu. Objevnou publikaci graficky ztvárnila Jana Vahalíková a sochy vyfotografoval Salim Issa. Kniha obdržela minulý týden cenu Art Grand Slam za nejlepší literární počin se sportovní tématikou.

Divoká karta Vladimíra Justa

Jiří Šlitr redivivus

Z tohoto roku uplynuly dva měsíce, a už nyní si říkám, že dvě události co do intenzity divadelního zážitku sotva co překoná. Po Pařízkově divadelně uhrančivém spojení Remarqua a Ukrajinky Natálie Vorožbytové v divadle X10 to byla, z úplně jiného žánrového soudku, premiéra opusu, věnovaného 100. výročí Jiřího Šlitra Šli tři Šlitři v Semaforu. Název má hlubší význam, tři různé osobnosti žily pod jedním jménem Šlitr (hudební, výtvarná, herecká). Premiérový večer zastihl jak autora, režiséra a protagonistu inscenace Jiřího Suchého, tak i všechny ostatní (Jitka Molavcová, Jiří Štědroň, Olga Patková, Petr Macháček a další) ve vynikající formě. Nebyl to jen koncert, bylo to divadlo, skvěle zazpívané i zahrané. Lepší sté narozeniny si Jiří Šlitr nemohl přát!