Ruští vojáci zajatí v Kurské oblasti. Ilustrační foto FOTO: Ministerstvo obrany Ukrajiny
FOTO: Ministerstvo obrany Ukrajiny
Již déle než týden provádí manévrové brigády ukrajinských ozbrojených sil nájezd na území ruské Kurské oblasti. Nečekaný krok Kyjeva vyvolal paniku chcimírů i četné spekulace, včetně divokých představ o možném dalším průběhu útoku. Zprávy z terénu v tuto chvíli ukazují, že se Rusům v zásadě podařilo další postup ukrajinských vojáků dostat pod kontrolu, i když ještě ne zcela zastavit.
Buďme nejprve pozitivní a rozeberme si, co se útočícím jednotkám nesporně podařilo.
Zaprvé, Rusy samozřejmě překvapily, „nachytaly je na švestkách“. Nedostatečné zajištění a obrana samotné hranice jsou jedna věc, nepřijatelně dlouhá reakční doba na zpravodajské varování věc druhá. Do hry zřejmě vstoupil i faktor neochoty vojáků oznamovat Putinovi špatné zprávy. Ze všech známých ruských generálů toto obtížné umění ovládal pouze Surovikin, jenž se ale po loňské vzpouře wagnerovců ocitl v nemilosti.
Zadruhé, Kyjev ukázal, že „nezapomněl útočit“. Po osvobozovacích operacích v Charkovské a Chersonské oblasti přišla neúspěšná loňská letní protiofenziva. V jejím důsledku se zahraniční experti i veřejné mínění začali dívat na výkony ukrajinských vojáků mnohem kritičtěji než předtím, přidala se i notná dávka skepse. V tuto chvíli zřetelně vidíme, že tendence nahlížet na ukrajinské ozbrojené síly jako na cosi zlomeného byly notně přehnané.
Zatřetí, bylo nepochybně dosaženo jednoho z politických cílů operace. Ruským jednotkám v Kurské oblasti už nevelí náčelník generálního štábu Gerasimov, ale bývalý Putinův osobní strážce, příslušník služby FSB Alexandr Ďumin. (Telegram: Contact @control_sigma) Vedle skutečnosti, že tento „generál“ vlastně nerozumí vojenskému řemeslu, ale jen Putinově zkroušené dušičce, je ještě třeba se zaměřit na systémový aspekt.
V putinském režimu byla armáda vždy utlačována zpravodajci, kteří vůči ní drží velmi podobné postavení, jaké v sovětských dobách zaujímali tzv. politruci. (V tomto ohledu současný ruský systém výrazně připomíná model po generace zavedený v Sýrii.) Nejvýrazněji se to projevilo během příprav katastrofální invaze na Ukrajinu, kdy si zpravodajské služby vymyslely řadu do nebe volajících pitomostí zcela odporujících platné vojenské doktríně.
Jakékoliv opětovné posílení zpravodajců na úkor vojáků nejspíše přinese výrazné snížení efektivity řízení ruských ozbrojených sil, která se v posledních měsících vytrvale zlepšovala. V tuto chvíli to sice platí pouze o operacích v samotné Kurské oblasti, téměř jistě však budeme brzy pozorovat méně závažné či závažnější následky Putinovy ztracené důvěry v armádu i v jiných směrech.
„Kurská lidová republika“ nevznikne
Hodně se nyní spekuluje o tom, že cílem ukrajinské operace je obsadit a před protiútoky uhájit ruské teritorium, které by bylo možno při následných jednáních vyměnit za okupované ukrajinské území.
Pakliže by toto měl být skutečný cíl nájezdu na Kurskou oblast, zpočátku úspěšný podnik by takřka jistě směřoval ke katastrofě – a to hned z několika důvodů. Obsazené území je výrazně členité, skládá se nejméně z šesti výběžků, a ani krajinný reliéf zde nenapomáhá obranným možnostem. Kromě toho přesně ty mobilní jednotky, které provedly překvapivý přepad a území obsadily, se ze všeho nejméně hodí ke statické obraně následující po zastavení postupu.
Moskva má stále masivní převahu v palebné síle, která se výrazně projeví, jakmile Rusové již budou vědět, „na co“ mají střílet. V manévrové fázi operace nestíhali. Teď postupně začnou. Zakopání ani jiná protiopatření přitom nemohou dostatečně účinně ochránit těžkou západní bojovou techniku ukrajinských manévrových brigád před leteckými útoky klouzavými bombami nebo nálety sebevražedných dronů, případně před soustředěnou dělostřeleckou palbou.
Paradoxně by nyní měli větší šanci na přežití „obyčejní“ pěšáci v zákopech než rozměrná bojová technika elitních útvarů.
A kromě toho, Kyjev si dost dobře nemůže dovolit o jednotky nasazené v Kurské oblasti přijít. Trvalo by řadu let, než by je v případě zničení dokázal obnovit. A ještě zbývá otázka, zda by k tomu vůbec dal dohromady potřebné finanční prostředky.
Shrnu tedy: Pokud by bylo cílem nájezdu v Kurské oblasti následné udržení kontroly nad územím o velikosti asi tisíc čtverečních kilometrů, které se dosud podařilo obsadit, jednalo by se s největší pravděpodobností o efektní předehru ke katastrofě. Kyjev nezvládne držet toto území proti přesile a nemůže si dovolit použít k tomu nevhodné elitní jednotky, které v případě ztráty nelze nahradit.
Možné scénáře
Část blogerů spekuluje také o „kompromisním“ scénáři dalších fází kurské operace. Představují si, že zúčastněné jednotky po dosažení kulminačního bodu útoku postupně odjedou kamsi zpět, na předem vybranou „hlavní obrannou linii“, a budou se tam snažit udržet alespoň část území, z nějž v tuto chvíli vyhnaly ruské oddíly. Při bližším zkoumání však vidíme, že takový postup by odstranil jen malou část výše zmíněných nevýhod obranného scénáře.
Na hypotetické předem vybrané obranné linii by jistě došlo k minimalizaci rizika obklíčení v nyní držených členitých výběžcích. Kromě toho by však stále platilo vše, co už jsem napsal. Nepřítel má velkou palebnou převahu, které by mohl ve statických fázích operace pohodlně využít. Manévrové brigády se k obraně příliš nehodí a Kyjev nemůže akceptovat jejich úplné zničení v případě úspěšného ruského průlomu.
I tuto variantu považuji za nerealistickou a doufám, že politické tlaky v Kyjevě nepřinutí velitele zúčastněných jednotek ani k takovémuto postupu.
Mnohem lepší by bylo organizované stažení mobilních brigád zpět na Ukrajinu doprovázené politickým prohlášením na nejvyšší úrovni. V něm by Zelenskyj konstatoval, že Ukrajina prokázala schopnost vážně ohrozit území Ruské federace, avšak na rozdíl od ní si nečiní žádné nároky na cizí území. Požaduje však vrácení všech vlastních teritorií, která nyní Moskva okupuje, a neustane v boji, pokud toho nedosáhne.
Sbor strašpytlů ve Washingtonu a Berlíně, který až dosud neustále vymýšlel důvody, proč tu či onu formu vojenské pomoci Kyjevu neposkytnout a proč by A nebo B „byly příliš eskalační“, by se po úspěšném nájezdu na ruské území a následném politickém prohlášení ocitl v mnohem slabším postavení než dosud. Kreml by byl zase ještě dost dlouho zaměstnán čistkami v armádě, které kurské překvapení v té či oné míře vyvolá. Výsledkem dalšího kola upřednostňování osobní loajality k vůdci před vojenskými kompetencemi by bylo přinejmenším dočasné otupení snah nového ministra obrany Bělousova o zefektivnění ozbrojených sil.
V zájmu ukrajinské i naší budoucnosti doufejme, že koncovka kurské operace je vymyšlena zhruba tak, jak jsem ji právě nastínil.
