Z debaty o skandálním videu s předsedou populistické rakouské strany „Svobodných“ Hainzem-Christianem Strachem člověk snadno nabyl dojmu, že podstatou této kauzy je otázka, kdo natočil video a zda kancléř Sebastian Kurz ustojí či neustojí hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. To by ovšem byl zavádějící pohled, protože podstatou problému zůstává samotný obsah předmětného videa pořízeného v červenci 2017 na Ibize.

Z něj se rakouská veřejnost dozvěděla, že její země má na postu  vicekancléře člověka schopného přihrávat ruským oligarchům státní zakázky na budování infrastruktury, a když na to přijde, klidně i prodá rakouské zásoby pitné vody. Zároveň se nabídl, že po vzoru Orbána pomůže zprostředkovat prodej bulvárního deníku Kronen Zeitung jakýmsi vlivovým skupinám a sám si na zmanipulovaném obsahu přihřeje polévku. Rakouský list Der Standard v této souvislosti trefně připomíná Stracheho slova o tom, že „se ještě budeme divit, co všechno je možné“. „Mýlil se – už se ničemu nedivíme“, dodává zmíněný deník s poukazem na úpadek politické kultury v Rakousku.

Může za něj zmíněná antisystémová strana FPÖ, která při každé příležitosti líčí politiku jako špinavý obchod a podrývá zbytky důvěry veřejnosti v politiky. Zasloužili se o něj ale i sami lidovci svou smířlivou politikou vůči „svobodným“, v jejímž důsledku posunuli meze možného. Aby toho nebylo málo, Sebastian Kurz z pozice kancléře povýšil Stracheho FPÖ na vládní stranu, čemuž se divil už jen málokdo. V žádné takové rezignaci by Rakousko nemělo setrvávat příliš dlouho. Nejnaléhavějším úkolem nové  vlády bude zajistit, aby se Rakušané napříště už jen podivili nad tím, co všechno ze dne na den přestane být možné.