Aby bylo jasno, z psychologického hlediska není jedno, jak to dopadne s kvótami, protože pokud bude menšina přehlasována většinou, pocítí to menšina jako křivdu. Bude se tak cítit i tehdy, když se jí celkem nic nestane. A ono se nestane.
Ostatní státy Unie už dokázaly vstřebat miliony imigrantů a svět se nezbořil. Německo jich jen letos dostalo „darem“ několik set tisíc a další se chystají přijít. I my jsme v 90. letech přijali v době jugoslávských válek 18 tisíc běženců a nikdo si toho celkem nevšiml. Teď se mluví o několika tisících a vypadá to, že se naše nebohá zem pod Řípem zhroutí pod náporem anonymních teroristů.
Kromě otázky suverenity se spor vede také o to, jestli kvóty mají nějaký praktický význam. Celkem je jasné, že nemají. Jde jen o mezistupeň, aby někde byli zachyceni a už se s nimi dál mohlo zacházet jako s konkrétními osobami, které mají jméno a jsou nějak definované, byť se třeba dál vydaly do Německa nebo do Finska. To je asi tak všechno. S reálným počtem lidí, kteří tu zůstanou, to nemá mnoho co dělat. (Pravda, součástí návrhu je, že kdo dostane azyl tady, nebude moci pracovat v jiné zemi, leda načerno. Pak bude zajímavé sledovat, kolik lidí si to troufne. Možná hodně, zatím se jeví dost odvážně.)
Výsledek bude tentýž, když kvóty nebudou přijaty, nebo přijaty budou, ale my to odmítneme respektovat. Že to nebude moc fungovat, je vidět i na tom, že už i některé spolkové země na dohody kašlou a vnitroněmecký „rozdělovník“ nefunguje. Největší tíha leží na Bavorsku, které to taky už úplně nebaví. Podstatné je – a je potřeba to opakovat pořád do omrzení – že ti lidé už na území Evropy jsou. Možná se podaří dosáhnout nějaké dohody s Tureckem, že některé běžence, kteří nesplní podmínky pro azyl, tam bude možné vrátit. Statisíce lidí dostat zase zpět mimo schengenský prostor, zvláště když se jim nebude chtít, bude ale dost problém. Řekněme si rovnou, že se to nejspíš nepodaří a to ani, kdyby to organizoval údajný odborník na cestování Okamura. Možná by se Okamura dal použít na vyhánění migrantů z Česka tak, že by na hranicích byly tlampače, které by neustále přenášely jeho milé projevy jiskřící jeho svérázným duchem, pak snad ano. Je otázka, jestli by sem pak jezdil vůbec někdo.
Problém není v Schengenu, ten je zbytečné rušit, problém je ve vnější hranici. Dokud to se nevyřeší, můžeme ostnatým drátem omotat všechny hranice uvnitř Unie a bude nám to houby platné. Ublížíme jenom sami sobě. Běženci zůstanou v nejlepším případě zabetonovaní tam, kde jsou. Pak si ten kotel pořádně užijeme. Musíme zajistit vnější hranici a provést rozdělení příchozích podle toho, kdo je a kdo není skutečně potřebný a má právo na azyl. V každém případě je nutné s nimi jednat jako s lidmi, a ne jako s materiálem. A to i s těmi odmítnutými.
Lidé ale neuvažují racionálně. Za racionální považují různé konvičkovské, okamurovské a komunistické výkřiky a utopie. S tím samozřejmě mohou klidně sklidit úspěch v příštích volbách. Výsledkem bude jen to, že se nevyřeší nic a politické bahno v této zemi bude ještě o něco víc slizké. Pak těm citlivějším povahám nezbude, než se taky stát běženci, protože tady nepůjde pro samého zaprděného vlastence normálně dýchat. Už teď je to trochu problém. Některým spoluobčanům už se povedlo stát se tak nesnesitelnými, že by je člověk za nějakého Syřana a Syřanku hned vyměnil. Imigrant se aspoň nebude tvářit, že je jediný pravý Čech a my sluníčkoví humanisté jsme havloidní multikulturní póvl.
