Legislativní rada vlády ve čtvrtek schválila návrh novely zavádějící kvóty pro rovné zastoupení žen a mužů na kandidátkách do Sněmovny a zastupitelstev krajů. Na kandidátkách by do budoucna mělo být alespoň 40 procent žen. Co se stane, když to strany nedodrží? Bude jim hrozit pokuta. Návrh projedná vláda a ještě ho čeká perná cesta parlamentem, kde na něj pochopitelně budou číhat odpůrci.
Kromě jiného návrh praví, že mají na prvních třech místech kandidátky být zastoupena obě pohlaví. Pokud kandidují jen dvě osoby, musí to být muž a žena. Když strana podmínku nedodrží, přijde o 30 procent příspěvku na mandát poslance nebo člena zastupitelstva kraje. To je za zvoleného poslance srážka 256 000 korun. Za změnou stojí ministři vnitra Milan Chovanec a pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier (oba ČSSD). Proti jsou jasně ANO a KDU-ČSL.
K čemu by byla taková změna dobrá?
Zastánci kvót tvrdí, že mohou zvýšit zastoupení žen v politice. Podle odpůrců naopak zpochybňují schopnost žen prosadit se bez podpůrných opatření.
ČSSD je zatím jedinou českou sněmovní stranou, která kvóty zapracovala do svých stanov. Povinné čtyřicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách odsouhlasila na sjezdu letos v březnu.
Politolog Jiří Pehe v Parlamentních listech soudí, že kvóty jsou dobrý nápad. Podle něj se i nejliberálnější země Západu občas z dobrých důvodů uchylovaly k politice kvót. „Pozitivní diskriminace v podobě americké “affirmative action“, kanadské “equity employment“ a britské “positive action“ jsou jen některými z příkladů politiky pozitivní diskriminace, která měla s pomocí kvót zvýhodnit v přístupu k zaměstnání a vzdělání sociálně hendikepované skupiny.“ Podle něj to napomohlo k vytvoření afroamerické a hispánské střední třídy.
Zároveň oponuje názoru, že ženy se mohou prosadit i bez kvót: „Být zvolen do ‚funkce‘ je vždy (zejména právě v mužském světě) i boj o moc a o vliv na různých úrovních. Už samotná struktura patriarchálně organizované společnosti je nastavena tak, že v tomto souboji ostrých loktů a různých zákulisních bratrstev jsou ženy znevýhodněny.“ A chválí ministry Dienstbiera a Chovance za čin „záslužný a hodný levicové strany, jakou je sociální demokracie“. Má to podle něj jen jeden kaz: „žen není ve společnosti jen 40 procent, ale zhruba polovina“.
Co s tím ženy nadělají
Kdo má v tomto sporu pravdu? Nemá cenu se pouštět do metafyzických úvah o tom, jestli se politika změní, když v ní budou ženy. Stejně tak by bylo nekonečné dumat nad tím, zda existuje nějaké specifické vidění světa vlastní jen ženám. Na tom mnoho nezáleží. Podstatou politiky je usilování o moc podle demokratických pravidel. Na tom nic nezmění žádný poměr pohlaví politicky činných osob, protože jinak se politika dělat nedá. Může snad boj o moc probíhat nějak zvláštně „žensky“? Politika není drsná hra proto, že ji hrají muži, ale proto, že je to politika. Možná proto se do ní ženám nechce, jako se zase mužům nechce učit na základní škole, což je povolání drsné zase jinak a křehký muž nepřežije všechno.
Už jsme samozřejmě slyšeli argumenty, že když jsou ženy v menšině, muži je vytěsní a jdou si důležité věci dohodnout do sauny, kam s nimi ženy nepůjdou. Je to možné, politika už zažila ledacos, ale těžko si myslet, že se většina politických hrátek odehrává v saunách.
Kromě toho, zda přinesou kvóty politice něco nového, o čemž lze pochybovat, je také dobré realisticky zvážit, co se stane, kdyby zákon náhodou v této nebo podobné formě prošel. Strany chtivé peněz by si pokutu dát nenechaly a kandidátky by zaplavily příslušnými procenty žen, byť by je měly sbírat amplionem na návsi. Můžeme předpokládat, že mnohé by tam byly jen formálně. Některé by po případném zvolení mohly odstoupit a na jejich místo by mohl postoupit muž. Jiné by solidárně zůstaly a tiše trpěly.
Jiné by zůstaly a nakonec by se jim politika zalíbila. Možná by se tak počet žen v našich zastupitelských sborech přece jen zvýšil. No dobře. Tuší ale někdo, k čemu je to všechno dobré? Je v nějakém platónském nebi idejí napsáno, že je správně, aby v nějakém povolání bylo stejně mužů a žen? U jiných profesí nás to nenapadne. O školství se říká, že je příliš feminizované. Tam si nikdo kvóty navrhnout netroufne, protože jsou všichni rádi, že to za ty peníze ještě někdo dělá.
Teď se ještě musí vymyslet, jak agresivním mužům zabránit, aby se nepokoušeli ženy na kandidátce přeskočit pomocí preferenčních hlasů.
