Bývaly doby, kdy nenechavé ruce některých Čechů kmitaly za hranicemi tak, že naháněly strach všem kolem. Jak se říkalo, co nebylo přivrtané k zemi, našinci ukradli. Zatímco v tom menším měřítku jsme se začali chovat jako občané civilizované země, naši vysocí zástupci „odklánějí“ cizí peníze ve velkém. Navíc při tom byli přistiženi evropským kontrolním orgánem, zabývajícím se podvody.
Evropské peníze měly pomáhat naší zemi, aby se co nejdříve dostala na úroveň vyspělejších západních států. Podpořeni měli být drobní zemědělci, opravili bychom si za ně silnice, některé historické budovy, vybudovali cyklostezky a spoustu dalších věcí. Problém ovšem nastal v momentě, kdy pár lidí, kteří měli rozhodovací pravomoci, zjistilo, že se dají mnohé podmínky obejít.
Toho podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům, u nás známého spíše jako OLAF, využili třeba Andrej Babiš při získání dotace na svou farmu Čapí hnízdo nebo Vratislav Mynář, který si za peníze, jež mu nepatřily, opravil hotel v Osvětimanech. Zatímco premiér čerpal milionů 50, hradní kancléř „pouze“ šest.
Tak jako tak, pro vyšetřující orgány Evropské unie je tohle nepřijatelné. Pochopitelně. Proč by měl třeba občan Španělska platit českým mocipánům za to, že si zvesela podnikají? Navíc v případě ministerského předsedy zcela v rozporu s nařízením, týkajícím se střetu zájmů.
Optikou zahraničních států se tak na naši zemi znovu nahlíží jako na národ zlodějů. Navíc takových, kteří se při chycení za ruku vztekají a kopou kolem sebe. Babiš se nestydí urážet úředníky OLAF a označovat je za zmanipulované. Na druhou stranu mu však není trapné stát s nataženou rukou a dožadovat se dotací pro Agrofert.
Vláda místo toho, aby plnila funkci nestranného pozorovatele, funguje spíš jako advokátní kancelář českého premiéra. Dokonce se chceme s Evropskou unií soudit o to, že Agrofertu, jehož majitelem je stále Babiš, nechce zaplatit to, co mu nepatří.
Zemanova kancléře zase chrání Pražský hrad a pokud se ukáže jakákoliv informace o jeho machinacích, ihned se na oficiálním webu objeví zpráva, která vše dementuje a často v reakci uráží novináře, kteří znepokojivé zjištění přinesli.
Dříve někteří Češi kradli v chorvatských hotelech ručníky a župany a v brožurách pro cizince se psalo o podvodných taxikářích na letišti. Teď celá Evropa sleduje, jak český premiér a pravá ruka prezidenta „ztopili“ finance, které byly určeny těm, kteří si je zaslouží. Lehce napravená pověst je tatam a znovu si na nás „venku“ musí dávat pozor.