Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Mil.gov.ua / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Mil.gov.ua / CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Poté, co ukrajinské jednotky překvapivě vpadly na území Kurské oblasti v Rusku, zavládlo v Moskvě zděšení následované poměrně dlouhým tichem. Nikdo z Putinova vedení, včetně jeho samotného si nedokázal představit, že Ukrajinci dokážou takto efektivní akci naplánovat a provést v naprostém utajení. Zvláště, když Kreml Ukrajince dlouhodobě podceňuje a jejich úspěšnou obranu proti ruské agresi přičítá výhradně pomoci západních spojenců.
Putin a jeho generálové ostatně nepovažují Ukrajinu za protivníka. Podle jejich zvráceného mínění bojuje Rusko proti NATO a proti dekadentnímu Západu, který Rusko ohrožoval tak moc, že mu nezbylo nic jiného, než napadnout svého souseda, kterému však smluvně garantovalo hranice.
Pak už se ale kola točila jinak, než si kremelští zločinci naplánovali. V jejich zvrácených snech měla po třech dnech do Kyjeva vpochodovat vítězná armáda, na níž z davů jásajících občanů, kteří byli zbaveni nacistického jha, budou létat miliony květin a proudem potečou slzy osvobozených žen. Z celé škály kolaborantů si pak „báťuška“ Putin vybere ty nejvěrnější a sestaví z nich vládu, která jistě po nějaké nepříliš dlouhé době požádá o absolutní a nezrušitelné včlenění do „matičky Rusi“.
Jenže se ukázalo, že Putin neumí počítat ani do tří. Namísto květin létaly na ruské okupanty granáty, kulky a vše, co bylo zrovna po ruce a mohlo jim to nějak uškodit. Z třídenní „speciální vojenské operace“, jak eufemisticky genocidní válku nazval, se stala dlouhodobá krvavá válka, ve které padly statisíce mladých mužů, ale i žen v uniformách a zahynuly desetitisíce civilistů včetně dětí. Velký podíl na tom měla samozřejmě pomoc západních zemí, kterým už s Putinovými imperiálními choutkami konečně došla trpělivost, ale nebýt hrdinství Ukrajinců, kteří zkrátka nechtějí svoji vlast nacpat do chřtánu válečného zločince, už by Ukrajina pravděpodobně neexistovala. Ani těch kolaborantů se nakonec nenašlo tak moc.
Nadutost splaskla
Ruská nadutost, díky níž občané agresorského státu věřili, že jim přece patří všechno území, kam po druhé světové válce v důsledku dohod šlápla noha ruského vojáka, pojednou splaskla jako nafouknutý balón. Lidé v Kurské oblasti najednou zažívají v mnohem menší míře to, co už po více než dva roky činí i jejich jménem jejich armáda na Ukrajině. S tím rozdílem, že Ukrajinci nevraždí civilisty, jako ruští fašisté v Buči a jinde, a úmyslně neútočí na civilní cíle.
Několik dní po vpádu ukrajinských jednotek tak v Rusku panovalo ticho a takřka hmatatelné zděšení, které se odráželo i ve tváři samotného Putina na schůzce se svými vrcholnými představiteli. Řeč těla nelže a kremelský válečný zločinec byl viditelně otřesený, frustrovaný a rozhněvaný, že v „jeho carství“ je přes 40 vesnic a pravděpodobně okolo 1000 kilometrů čtverečních v rukou úhlavního nenáviděného nepřítele.
Rusko nevědělo, jak zareagovat a když to nevěděla Moskva, nevěděli to samozřejmě ani její zdejší sluhové. Teprve teď se zdá, že již z Kremlu dorazily notičky, jak na celou situaci reagovat. Hlavní je odvést pozornost stranou, a to konkrétně k hrozbě jaderné války. To totiž doposud spolehlivě dokázalo vždy západní politiky vystrašit a přimět je, aby pomoc Ukrajině nebyla úplně nejsilnější.
Kde jsou červené čáry?
Ostatně svoji jadernou doktrínu Moskva během války připomínala několikrát a vždy hovořila o jakési červené čáře, která nesmí být překročena. Ukrajina i díky západní pomoci a také Západ sám již mnoho takto namalovaných červených čar překročil. Jen namátkou – třeba dodávky systému HIMARS, dodávky těžkých zbraní, dodávky letadel F-16 a výcvik jejich pilotů. Nebo útoky na ruskou vojenskou infrastrukturu hluboko v zázemí. Červená čára byla překročena, nic se nestalo, jen se ukázalo, že Putin blufuje.
Ale zpět k ruské jaderné doktríně. Podle ní může Rusko použít své jaderné zbraně například v situaci, kdy je ohrožena existence Ruska, nebo kvůli hromadnému útoku na kritickou infrastrukturu země. To vše se už v rámci této války stalo a reakce? Nic, jen další bluf. A stejné to bude i nyní v případě ukrajinského postupu v Kurské oblasti.
Nicméně to samozřejmě nebrání tomu, aby Rusko o to více hlasitěji štěkalo a s ním i jeho sluhové u nás. A tak už se objevily první obavy z jaderné eskalace. Nikoho asi nepřekvapí, že se v těchto aktivitách angažují stále ti samí jedinci a kromě nich i další široké spektrum anonymních trollů pocházejících z velké části z ruských trollích farem.
Notičky konečně dorazily
Nejvíce se tedy nyní o jadernou válku strachuje bývalý olympijský vítěz v kanoistice a lékař Lukáš Pollert, jenž od počátku konfliktu nepokrytě straní Rusku. „Ukrajinci za víkend zdvojnásobili obsazené území. Podle Syrského kontrolují v Rusku 1000 km2. – to nevypadá dobře. Zažijeme atomovou válku?“ strachuje se pan doktor Pollert.
V souvislosti s požárem v jaderné elektrárně v Kurské oblasti své obavy zase vyjádřil další proruský agitátor Pavel Cimbál. „Jen jestli to nebyl ukrajinský dron. Ať tak, nebo onak, k případnému jadernému úderu je teď Rusko mnohem blíž. Má motivaci, důvod i záminku. Že děkujeme… Vedete tu Ukrajinu dobře, Západe…,“ zopakoval tak jako mnohokrát předtím slova ruské propagandy Cimbál.
„Zelenský je jako vzteklý pes, který neví, jak zatáhnout NATO do války i kdyby to byla válka atomová. Nedaří se mu dostat k jaderné elektrárně v Kursku, tak začne znovu odstřelovat tu v Záporoží,“ varoval pak před hrozbou apokalypsy jakýsi Vozi.
Podobnou kremelskou propagandu, ve které ale jaderná hrozba nezaznívá prvoplánově, pak do veřejného prostoru vypouští Boris Šťastný, někdejší poslanec za ODS a předseda její pražské organizace, později sympatizant Babišova ANO a nyní člen pražské pobočky Motoristů. „Ukrajina tedy podle všeho vede válku na území Ruské federace, které vojensky obsazuje, včetně strategických cílů, jako je regulační jednotka plynovodu. Takže v tuto chvíli jde o oboustrannou válku mezi dvěma státy bývalého Sovětského svazu… Co na to mezinárodní společenství?“ ptá se Boris Šťastný na svém účtu na síti X.
A za všechny anonymní trolly, kteří slouží jako hlásná trouba Moskvy pak účet Sorry Jako. „V prolhaných TV se nás podsouváním jen informací o marginální části území snaží přesvědčit, že události v tom malém čtverečku Kursk jsou zásadní a to co se odehrává na té mnohonásobně delší části fronty na území Doněcka, Luhanska, Záporoží či Charkova není podstatné,“ píše anonymní proruský troll.
Reakce na zmiňovaných účtech a mnoha dalších však mají jedno společné. Nikdy nekritizují nic, co dělá Moskva a Putin na Ukrajině. To je vše v pořádku. Ale běda, když se napadený zvedne a dá agresorovi ochutnat jeho polívčičku. To je hned jaderná válka za dveřmi.
