HISTORIE / Před 110 lety se v obci Konská, jež je od roku 1946 součástí Třince, narodil Karel Niemczyk, pozdější radista skupiny Calcium, který aktivně bojoval proti nacistům a kvůli tomu musel z vlasti uprchnout před komunisty.
Karel Niemczyk se narodil 15. února 1914 v rodině železničáře Jiřího Niemczyka a Zuzany, rozené Sikorová, která byla v domácnosti a starala se o čtyři syny.
Karel začal studovat reformní reálné gymnázium v Českém Těšíně, ale z finančních důvodů studium v kvartě ukončil a přestoupil na vyšší průmyslovou školu strojní v Karviné, kde úspěšně odmaturoval. Po maturitě však nesehnal práci, a tak se rozhodl předčasně narukovat do armády.
Prvního listopadu 1933 tak zahájil prezenční vojenskou službu u dělostřeleckého pluku 10 ve slovenském Lučenci. Zakončil ji v březnu 1935 v hodnosti četaře a po návratu do civilu začal pracoval ve Škodových závodech v Plzni jako konstruktér. V roce 1938 jej firma vyslala do Dubnice nad Váhom, odkud po odtržení Slovenska odešel do firemního závodu v Adamově u Brna. Do Dubnice se nakrátko vrátil v září 1939, ale již v lednu 1940 se rozhodl pro odchod do zahraniční armády.
Přes Maďarsko a Jugoslávii se mu podařilo dostat do Francie, kde byl v červnu 1940 zařazen k dělostřelectvu, ale do bojů na frontě již nestihl zasáhnout. Po zhroucení Francie byl evakuován do Velké Británie, kam dorazil 7. července 1940.
Dobrovolně se přihlásil k plnění speciálních úkolů ve vlasti, a tak v září 1941 absolvoval základní sabotážní kurz ve Skotsku následovaný říjnovým absolvováním parašutistického výcviku. Ale až 29. srpna 1942 byl přidělen na československou výcvikovou stanici v Chicheley Hall, kde během listopadu absolvoval tzv. pokračovací kurz. Od 29. dubna do 21. května 1943 prodělal další výsadkářský kurz a poté ještě kurz spojovací a fotokurz. Výcvik pak zakončil, již v hodnosti rotného, absolvováním konspiračního a spojovacího cvičení a byl odeslán do Itálie, odkud byl 4. dubna 1944 vysazen ve výsadku Calcium spolu s velitelem podporučíkem JUDr. Jaroslavem Odstrčilem, rotným Josefem Gemrotem a rotným Františkem Širokým. Jejich úkolem byla zpravodajská činnost a udržování rádiového spojení s Londýnem prostřednictvím vysílačky Milada.
Vysazeni byli nedaleko Čejkovic u Chrudimi. Během následujících měsíců se Karlu Niemczykovi podařilo navázat i díky spolupráci s domácími odbojáři rádiové spojení s Londýnem.
Na konci války byl však v květnu 1945 internován spolu s dalšími výsadkáři z Calcia Františkem Širokým a Josefem Gemrotem sovětskou armádou, která je považovala za špiony, ale na zákrok československých orgánů byli propuštěni.
Po válce sloužil do listopadu 1945 jako šifrant a telegrafista na vyslanectví v Maďarsku, v lednu 1946 dobrovolně z armády odešel, vrátil se do Škodových závodů a v březnu 1947 se stal vedoucím filiálky v afghánském Kábulu. Nově dosazené komunistické vedení jej však v červenci 1949 vyzvalo k návratu do vlasti, ale protože již věděl, jak noví mocipáni zacházejí s jeho kolegy z Velké Británie, zamířil místo návratu domů i se svojí snoubenkou Martou do Bombaje, odkud na konci roku odjeli do Austrálie.
V nové vlasti, kde se mu narodili dva synové, pracoval nejprve v chemickém závodě a od roku 1955 až do odchodu do důchodu v roce 1988 v Imperial Chemical Industries jako konstruktér a později manažer. Zemřel v Sydney 31. července 2004.