Minulý týden proběhla další z konferencí o znovusjednocení Kypru, ale nebyla ukončena. Naděje byly velké, naštěstí se nedospělo ke krachu. V těchto chvílích zasedají, a ještě několik dnů budou sedět experti všech stran (dvě kyperské komunity a tři ručitelské státy – Velká Británie, Řecko a Turecko) v zadumání nad modalitami dalšího vývoje.
Generální tajemník OSN vyzýval k trpělivosti a nečekal „žádné zázraky“. Je snadné být dobrým prorokem při jednáních o Kypru, když si člověk zachová skepsi – pravděpodobnost úspěchu jednání je nanejvýš jedno procento, zatímco pravděpodobnost nulového pokroku je 99 procent. Stalo se tak i tentokrát.
Hlavním kamenem úrazu nebyla neslučitelnost představ o řešení problému. Šance na alespoň nějaký pokrok skutečně byla, vždyť například v britské delegaci bylo více než 30 (!) expertů na kyperské záležitosti. Všichni vedoucí delegací si preventivně rezervovali čas až do pondělí, třebaže byl jejich summit plánován jen na pátek.
Nikdo ale nepočítal s tím, co sice tušila německá kancléřka, jenomže to sdělila telefonicky před konferencí pouze řeckému premiérovi – že řecký ministr zahraničí Kotzias může být „problém“. A na její slova došlo. Podle kyperského tisku v pátek vše probíhalo podle očekávání až do pracovního oběda. Na něm řecký ministr místo neformální diskuze o bezpečnosti a zárukách vystoupil s urážkami a poučováním přítomných. To prý A. Guterrese znechutilo tak, že s ním do budoucna odmítá sedět v jedné místnosti.
Generální sekretář OSN se s šéfy delegací ručitelských zemí dohodl, že „okamžitě“ začnou expertní jednání. Jediný ministr Kotzias s tím nesouhlasil a žádal desetidenní odklad, což zase nevyhovovalo časovým možnostem a závazkům ostatních. Bylo tedy domluveno, že se všichni sejdou ještě v pátek odpoledne s šéfy delegací obou kyperských komunit. Řecký ministr ale na nic nečekal a zveřejnil zprávu, že bude ustavena „pracovní skupina“, která se sejde 23. ledna. Hodně tím překvapil především řeckokyperskou delegaci, jejíž šéf se poněkud nakvašeně pídil po odpovědi na otázku, jak mohly ručitelské státy o něčem rozhodovat bez Kypřanů.
Experti nakonec zasednou k jednání ve středu 18. ledna a koncem týdne by se měla konat další závěrečná schůzka na nejvyšší úrovni. Řecko by na ní měl zastupovat premiér Tsipras, který snad má větší diplomatické vlohy než jeho ministr zahraničí.
Pracovní skupina to nebude mít lehké, protože například prezident nikým kromě Turecka neuznané Severokyperské turecké republiky už se nechal slyšet, že mapa předložená řeckokyperskou stranou je „nepřijatelná“ a že Severní Kypr nepodepíše nic, kde by se nemluvilo o rotačním prezidentství. Za jedinou záruku bezpečnosti pro tureckokyperskou komunitu považuje přítomnost turecké armády na ostrově, tedy jeden z hlavních iritantů, které vadí řeckokyperské straně.
Připadá mi pozoruhodné, s jakou vytrvalostí se za hlavní problémy k řešení označují otázky bezpečnosti, majetkového vyrovnání a podobně. Svůj význam měla karta „evropská“, ale pravděpodobnost tureckého členství v EU je v současnosti velmi malá. To sice komplikuje řešení budoucnosti Kypru jako federace dvou států, ale nikoli fatálně. Ve hře je ale ještě jedna karta, dnes možná nejsilnější. Můžeme ji označit jmény dvou mytických bytostí – Afrodite a Leviathana. Bohyně lásky a mořská příšera.
V posledních několika letech probíhá ne úplně hladce prospekce potenciálních ropných a plynových ložisek ve východní části Středozemního moře. Prospekce se několikrát stala předmětem tureckých stížností, ale protože se vše děje v souladu s mořským právem a s uzavřenými mezinárodními dohodami, nepovedlo se proces zastavit.
Zatím není známo, jak velké jsou skutečné zásoby (většinou se jedná o plyn), ale dosavadní výsledky jsou natolik povzbudivé, že kyperská vláda mohla vypsat už tři kola tendrů pro zájemce o průzkum a budoucí těžbu. Podle US Geological Survey se zásoby ve východním Středomoří odhadují na 123 trilionů kubických stop plynu a 1,7 miliardy barelů ropy. Pokud se potvrdí byť i jen střízlivé odhady, stane se Kypr mimořádně zajímavým partnerem evropských zemí, kterým by to umožnilo snížit závislost na dodávkách z Ruska.
Ve vodách kyperské EEZ (výhradní ekonomické zóny) leží ložisko Afrodite. Jedno z největších ložisek, Leviathan, leží v izraelských vodách a další, možná ještě slibnější, ve vodách egyptských.
Do hry se už zapojily evropské i zámořské těžařské firmy a nelze vůbec pochybovat o tom, že tito nevládní agenti (v diplomatickém žargonu organizace a instituce, které, ač nevládní a nestátní významně ovlivňují mezinárodní politické dění) budou mít co říci ke každému urovnání kyperské záležitosti.
Přítomnost Izraele a zájmy Turecka přesahují vnitrokyperský spor a budou mít vliv na jeho řešení. Velmi robustně do hry vstoupil Gazprom, který už má na dvacet let smlouvu s Izraelem, a má také ambici ovlivňovat dodávky do Evropy. Rusové už přislíbili Kypru půjčku ve výši 3,5 miliardy USD a americkým a izraelským partnerům učinili nabídku bezpečnostních záruk. Ještě se někdo diví, že příští ministr zahraničí USA vzešel z Exxonu?
Na jižním pobřeží Kypru má být vybudován velký terminál s rafinerií na zkapalňování plynu, který bude v blízkosti tamější britské základny. Exkluzivní právo na odběr zkapalněného plynu už si zajistil Gazprom. Aby toho nebylo málo, kyperská vláda dala ruským válečným lodím souhlas s využíváním kyperských přístavů.
Dohody izraelských firem s Gazpromem a s Kypřany v oblasti těžby, zkapalňování a dopravy plynu a ropy současně posilují ruskou přítomnost ve Středomoří a nepochybně iritují USA. Izrael byl v RB OSN možná potrestán nikoli kvůli plánům výstavby osad na okupovaném území, ale pro své velice pragmatické kroky v oblasti ekonomické s politickými konsekvencemi. Není ale chybou Izraele, že USA ztratily v podstatě jakýkoli politický vliv na události v regionu. Místo nich se zde prezentuje Rusko jako ten, kdo dokáže věci uvést do pohybu a dát všemu alespoň nějakou strukturu a smysl. Nám se ta struktura a smysl líbit nemusí, ale je možné, že výsledkem bude „mizerný kompromis“, který blízkovýchodní situaci zklidní a umožní zahájit desetiletí jednání. Ta asi k řešení nepovedou, ale aspoň nebude probíhat žádná zničující válka.
Kypr, Izrael a Egypt jsou na prahu energetického boomu a blahobytu (Egypt, čili Rosatom, bude stavět i jadernou elektrárnu, z větší části za ruské peníze). Kypřané (řečtí) asi nebudou příliš ochotni se dělit se sousedy na severu, zatímco sever by mohl být přístupnější ke kompromisu výměnou za podíl na nové bonanze. Turecko hrozilo a hrozí dál, že „nedovolí“ exploraci ve vodách kolem Kypru. Plány na trasy kudy povedou „roury“, existují, plány na stavbu rafinerií ke zkapalňování plynu jsou hotové, jen začít stavět. Turecko s Izraelem už k sobě znovu cestu našly, Turci mají zájem na dodávkách ropy a plynu, i na umožnění jejich transportu přes své území do Evropy. Evropa (tedy i Řecko) má stejný zájem. Společné zájmy a vzájemný negociační (nebo vydírací?) potenciál jsou v regionu skutečně pozoruhodné, takže můžeme s napětím čekat na další díl zdánlivě nekonečné ságy. V sázce je toho opravdu hodně.
