Celostátní konference hnutí Svoboda a přímá demokracie, která v sobotu proběhla v Praze, byla jakýmsi plácáním sama sebe po zádech. Tomio Okamura vyprávěl o tom, jak se jeho politickému projektu dobře daří, což dokázaly i výsledky voleb do Evropského parlamentu. Tam SPD vyslala dělat osudu dokonce dva zástupce. Šéf extremistického hnutí si ovšem zapomněl připustit několik důležitých věcí, které mu do budoucna radost rozhodně neudělají.

Když se totiž chce Okamura obelhávat tím, že jeho politické hnutí dokázalo „dobýt“ Brusel a teď tam může ukazovat svou politiku, která se zatím projevila pouze tím, že se dva europoslanci SPD Blaško a David buransky nepostavili při hymně Evropské unie, mýlí se.

Eurovolby jsou totiž tím nejhorším ukazatelem možné podpory politických subjektů. Při minimální účasti totiž stačí přesvědčit daleko méně voličů než třeba při volbách parlamentních. A právě až ty zřejmě proberou Okamuru ze snu.

Mnoho původních voličů SPD už totiž nebude slyšet na donekonečna omílaná témata. Uprchlíci, přímá volba, exekuce, zestátnění České televize. Nic víc okamurovci nenabízí a i v těchto programových bodech pouze proklamují, co by dělali. Viditelný úspěch nikde, důležitý zákon se jim nepodařilo dovést až ke schválení.

Vlastně jediné, co Okamura se svými spolupracovníky dokázali je pomalý rozklad vlastního hnutí a částečné odehnání voličů. Nejen, že Tomio nezvládl kritiku a místo toho, aby připustil, že se pustí do boje o předsednický post s Lubomírem Volným, jednoho z nejvýraznějších poslanců SPD z hnutí vyhnal.

Tím ztratil nejen část síly ve sněmovně, ale hlavně rozdělil Svobodu a přímou demokracii (kterou by sám sotva „přežil“) na dva tábory. To samozřejmě vycítí i voliči, kteří budou hodně váhat, zda dát důvěru rozhádané partaji.

Navíc se na scéně objevila Trikolóra Václava Klause mladšího. Právě ta může být pro Okamuru daleko větším problémem než programová vyprázdněnost SPD. Jakkoliv se totiž bude chtít exprezidentův syn tvářit jako pravicový politik, který po vzoru svého papá všem ukáže, jak se má vládnout, pro většinu veřejnosti bude pouze obdobou Okamury.

Rozdíl bude ovšem v tom, že Klaus zřejmě nepřesvědčí jenom absolventy Vysoké školy života, kteří si na plot u svého domu vylepí plachtu s jeho podobiznou, ale také třeba zklamané voliče ANO, nebo ODS. Takové, kteří by lodě s uprchlíky nevraceli, ale rovnou potápěli a Evropskou unii nereformovali, ale radikálně by stáli za odchodem z ní.

Veselé vyhlídky tedy na Tomia Okamuru skutečně nečekají. Zatím si toho zřejmě nevšiml, nebo si to pouze nepřipouští. Realitou ovšem je, že ani návštěvy, nebo videovzkazy Miloše Zemana na sjezdech do budoucna SPD do vlády a postupně ani do sněmovny nedostanou.