Předseda České komory architektů a bývalý pražský primátor Jan Kasl FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
„Jako projektanti digitalizaci stavebního řízení nesporně fandíme. Ani nikdo z těch, co kritizují nepřipravenost a ukvapenost spuštění, nejsou proti digitalizaci. Ta cesta je správná,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 předseda České komory architektů a bývalý pražský primátor Jan Kasl. Podle něj se však proces neudělal dobře. Online systém stavebního řízení nefunguje ani více než měsíc od spuštění správně, žadatelé o stavební povolení i samotné úřady stále hlásí problémy a nefunkčnost systému. Pirátský ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš tvrdí, že by se potíže měly postupně odstranit do konce prázdnin.
Jak to aktuálně vypadá se stavebním řízením?
Napřed to upřesním. Bavíme se o digitalizaci státního řízení, která je komplexem asi šesti systémů. My jsme uživatelé Portálu stavebníka, který je na čele, já někdy říkám „před zrcadlem“. Prostě stavebníci, architekti, projektanti někam dávají žádost, dokumentaci a tak dále. Pak je systém, který je „za zrcadlem“. Ten obsahuje úložiště dokumentace, státní procesy, … Je to Informační systém stavebního řízení. Do něj přistupují úřady, nejen stavební, ale i dotčené orgány a podobně.
Za nás je to, jak jsem psal i v dopise (Česká komora architektů vedená Kaslem zaslala 23. července otevřený dopis ministru Bartošovi. Týkal se znepokojení architektů z nefunkčností Portálu stavebníka a procesu digitalizace stavebního řízení, pozn. red.), hlavně z pohledu Portálu stavebníka, protože u něj víme, jak nefunguje. Na druhé straně ale máme zprávy od úřadů, od úředníků, že na jejich straně je to – tady trošku spekuluju z přenesených informací – možná ještě horší.
Nefunguje to dobře, jsou tam velké problémy, které se postupně odstraňují. Ale že by ten systém fungoval bezchybně a komplexně, o tom nemůže být řeč.
Informační systém stavebního řízení dělá jiná firma, je tam problém s rozhodnutím ÚOHS (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, pozn. red.), čtyřměsíční odklad zákazu plnění, což je myslím druhá polovina září. Kdežto na straně Portálu stavebníka, tam není žádné omezení. Naštěstí tam udělali výběrko správně.
Ale k vaší otázce. Jsme zhruba pět týdnů od spuštění (Systém digitalizovaného stavebního řízení byl spuštěn 1. července, pozn. red.) celého systému digitalizace. Za tu dobu došlo k nějakým drobným úpravám, zlepšením, která byla avizována. Minulý týden ve čtvrtek jsme měli schůzku na ministerstvu pro místní rozvoj, kde jsme se bavili přímo s dodavateli systému a s ředitelem odboru digitalizace, jak postupovat dál. Jako Česká komora architektů společně s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků jsme nabídli řešení, jak v co nejkratší dobře napravit to, co mělo fungovat už 1. července.
Nicméně zjednodušeně řečeno, nefunguje to dobře, jsou tam velké problémy, které se postupně odstraňují. Ale že by ten systém fungoval bezchybně a komplexně, o tom nemůže být řeč.
Když pozoruji komentáře na sociálních sítích, mnohé rozhovory a komentáře, tak to ale vypadá, že jde o úplnou katastrofu…
Špatné je to z toho pohledu, že se spustil systém, který nebyl otestován v ostrém provozu. Všechna školení, která do té doby proběhla, byla teoretická. Systém v prvních čtrnácti dnech úplně, teď už méně, ohrožuje vydávání nejen stavebních povolení, ale i všech různých rozhodnutí, dělení, scelování, změn užívání a tak dále. Úředníkům to neuvěřitelně komplikuje práci. To, co dělali ve starém systému několik minut a hodin, teď tvoří den a ještě to často není funkční. Dopad je značný.
Jak projektanti, tak stavebníci i investoři ale tušili, že problémy nastanou, což jsme hlásili. Všichni, kteří měli dokončené projekty nebo mohli alespoň něco rozumného na stavební úřad podat, tak to udělali do pátku 28. června. Tím vytvořili zásobník projektů, někde to prý bylo až devětkrát více ve srovnání s běžnou kapacitou. Takže stavební úřady mají z pohledu množství žádostí co dělat. Často jsou nekompletní, neúplné, někdo to možná zkoušel podat bez dokumentace, což je v podstatě na vrácení, na zastavení řízení.
Nechci používat výroky jako kolaps stavebního řízení, zastaví se ekonomika, škody 100 miliard za měsíc, jak zaznívá v bulvárních médiích. Nejsme ti, kdo chtějí plašit a vytvářet negativní nálady. Zpoždění povolování a tudíž i stavění může ale nesporně nastat v každém případě. Jak jsem ale říkal, stavební úřady teď mají zásobník, ten příval žádostí budou zpracovávat řekněme do konce letošního roku. Mezitím se učí, snaží se reagovat na žádosti, které přicházejí z Portálu stavebníka.
Systém je třeba zprovoznit, dotáhnout a není možné si představit, že se objeví někdo, kdo prostě přijde a mávne kouzelnou hůlkou.
Sám jsem už několik žádostí podal a smazal, nebo doufám smažu, až se to bude dát udělat, což zatím nejde. Zkoušel jsem, jak to funguje. Jinak to nepoznáte, pokud nevyplníte jednotlivé kroky webového rozhraní, které mi přijde uživatelsky přijatelné, dobré, vlídné, vcelku se dá pochopit, bohužel ne zcela funkční.
Komentátor a novinář Michal Půr tvrdí, že snížením propustnosti stavebních povolení na polovinu ztrácíme denně 770 milionů. Je to tedy realita, nebo přehnané tvrzení?
Já jsem s Michalem Půrem o tom hovořil, byl jsem u nich v podcastu. On se tomu skutečně věnoval, varoval před problémy digitalizace od začátku, takže není to žádný střelec. Není to bulvární novinář, který by chtěl strašit. Ty odhady z něčeho vycházejí. Nevím, neumím to posoudit. V každém případě ale nějaké ztráty nastanou, protože některé projekty nebylo možno podat na stavební úřady před 1. červencem, tudíž by se podávaly teď v srpnu, možná v září, a ty prostě budou mít problém s rychlostí vyřízení povolení. Zase ale na druhou stranu ten již zmíněný zásobník, který na stavebních úřadech je, může kompenzovat ta zpoždění a možné ztráty, které vznikají po 1. červenci.
Už zaznělo i to, že by se mohl do hry dočasně vrátit i původní systém, který fungoval do konce června. Tedy, že by do konce roku běžely oba systémy. Není to řešení?
Mně píše e-maily pan Štochel, majitel společnosti Vita software (dosavadní dodavatel systému pro stavební řízení na většině stavebních úřadů, pozn. red.), že si myslí, že by to šlo. Ten jejich systém musí fungovat kvůli všem podáním před 1. červencem. Abych odcitoval jeho e-mail. Nejde o vrácení, stavební úřady budou dále pracovat s dosavadním systémem. To jsou ty žádosti podané před 1. červencem. Podle něj je to tedy možné, je otázka, jak vyřešit souběh legislativně a procesně.
Samozřejmě je tady i otázka licencí, jak dlouho se budou platit, kdo za ně zaplatí, jak jsou nastaveny smlouvy. V každém případě by měla být nějaký rozumná dohoda. Nemá cenu, aby se válčilo. Pan ministr (Ivan Bartoš, pozn. red.) se vyjadřoval, že ho pan Štochel vydírá s tím, že když zaplatí 360 milionů, tak to bude fungovat a podobně. To není dobrá komunikace. Určitě je třeba, aby se nic nezastavilo, aby věci běžely a doběhly.
A jak se vlastně vy díváte na digitalizaci stavebního řízení, případně vaši kolegové?
Jako projektanti digitalizaci nesporně fandíme. Ani nikdo z těch, co kritizují nepřipravenost a ukvapenost spuštění, nejsou proti digitalizaci. Ta cesta je správná. Jsme rádi, že se do toho pan ministr Bartoš pustil, chválíme ho za odvahu. Jen to prostě nedělali úplně správně, dělali zmatky se zadáváním veřejných zakázek, rušením starých, zadáváním nových a pak vznikl časový pres, ve kterém se to prostě nemělo pustit.
Respektive pustit se to mohlo, ale měl zůstat ten původní systém třeba do konce tohoto roku. Tím by se zajistil překryv. Ti, kteří jsou zvyklí na starý systém, by stále podávali po staru, většina z nás by ale zkoušela v novém systému, protože je výhodnější, nebo bude výhodnější, až bude fungovat. Tím bychom odladili všechny nedostatky, ukázaly by se problémy, stavební úřady by se měly šanci s tím naučit pracovat. Zpětná vazba k autorům by šla od stavebních úřadů i od projektantů. Co nefunguje dobře, co nefunguje správně. Od 1. ledna příštího roku by třeba už byl v provozu jen nový systém.
Nebaví vás, když něco děláte šest hodin, a ono to pak prostě stejně k ničemu nevede. Máte pocit zmaru.
Nicméně nikdo se ale například nepotkal s komorami (Česká komora architzektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, pozn. red.). Vůbec nebyla možnost ovlivnit to, co se tvoří. Tam jsou takové nešikovnost, že nebyly propojeny registry, takže když jste zadal IČO ateliéru, tak jste musel vyplňovat jméno, adresu, telefon, datovou schránku a tak dále. To vůbec nesouvisí se stavebním zákonem, to je prostě – jak jsem to někde nazval – lajdáctví nebo nepochopení toho, co je důležité. Nefungovalo propojení na katastr, což je úplně základní věc. To je za „pět“. To všechno se mohlo objevit v tom půlroce, kdy by oba systémy běžely souběžně. Jsou to ale všecko kdyby a spekulace. Po bitvě je každý generálem.
Ministr Bartoš má teď trochu nůž na krku. Myslíte, že by bylo řešením, kdyby skončil v čele resortu?
Rozhodně by to žádné řešení nebylo. Samozřejmě, že osobní odpovědnost je v běžných demokraciích jasná věc. Když člověk něco nezvládá, má za to nést odpovědnost. Ale tady by to ničemu nepomohlo. Ten systém je třeba zprovoznit, dotáhnout a není možné si představit, že se objeví někdo, kdo prostě přijde a mávne kouzelnou hůlkou. Byl bych rád, kdyby se věci daly do pořádku, kdyby autoři prostě pracovali intenzivně na odstranění vad a nedodělků.
Zmínil jste, že by dávalo smysl, aby běžely současně starý i nový systém, čímž by se vše odzkoušelo a vyladilo. Předpokládám, že něco takového zaznívalo před samotným spuštěním. Proč nikdo takové hlasy neposlouchal a ministerstvo celou věc uspěchalo?
Abych upřesnil, ono zaznívalo: odložte to, odložte spuštění digitalizace. To je samozřejmě taky řešení, že namísto 1. července by to bylo třeba 1. ledna příštího roku. Na to měli čas někdy ještě v dubnu, květnu, kdy se ukazovalo, že to skutečně nebude fungovat, protože byly zákonné problémy se zadáním veřejné zakázky, především na straně Informačního systému stavebního řízení. Na straně Portálu stavebníka tedy problémy nejsou, ale my jsme zase nevěděli, že někdo dělá dvanáctou verzi a vůbec nám to neukázal.
Já osobně bych odklad považoval spíše za odložení problému do budoucna. Problémy, které jsou teď, jen možná v menší míře, by byly od 1. ledna. Bez testování v ostrém provozu se nikdy nedokáže vše úplně odladit. Někdo dokonce navrhoval, aby se udělal pilotní kraj, okres nebo město. Tam je problém, že zákony platí celoplošně a není možné pustit jeho platnost jen na část území.
Nepřehání ale zároveň také trochu úředníci stavebních úřadů, kteří jsou zvyklí 20 let pracovat nějakým způsobem a najednou musí něco dělat jinak?
Já vás zklamu. Tohle je laciné klišé, které nepodpořím. Někteří úředníci, se kterými jsme mluvili, sice říkali: Já mám šanci jít do penze, už tady nezůstanu, nebudu se učit nový systém. Když něco děláte 18 let, kdy ten předchozí zákon platil od roku 2006, tak to nechcete dělat jinak. Pro většinu z nich to ale neplatí. Jednak nový systém, když bude fungovat, jim ušetří a zrychlí práci a umožní skutečně kompetentní řízení na stavebním úřadu. Nebudou závislí na tolika různých závazných stanoviscích. Dnes byli sběratelé pošty, kterou jste jim donesli rozporná stanoviska, a oni neuměli rozhodnout sami. Teď mají trochu vyšší kompetenci, mají tam jenom čtyři závazná stanoviska, maximálně životní prostředí, hygienu, hasiče a památkovou péči. Daleko víc je to na nich, jak rozhodnou. Vykládají sami územní plán, nemají k tomu už orgán územního plánování. Stávají se v tom procesu takovými více suverénními hráči. Takže si myslím, že by byla hloupost říkat, že nechtějí.
Mnozí z nich se i aktivně zajímali, ale zase na druhou stranu mají zkušenost a varovali. Takže to určitě není vyvoláno nějakou sabotáží stavebních úřadů, rozbíjením strojů jako ob jedno století zpátky. Ale tím, že ten systém jim skutečně komplikuje práci tím, jak není dotažený, není dokončený, nejsou funkční všechny části. Nebaví vás, když něco děláte šest hodin, a ono to pak prostě stejně k ničemu nevede. Máte pocit zmaru.
Jak se to vůbec stalo, že jsme se dostali do fáze, že stavební řízení v Česku trvá neuvěřitelně dlouhou dobu? Mluví se o tom roky.
Neustále se komplikovaly zákony, přidávaly se požadavky. Někdy se říká, že jsme papežštější než papež. Takže například proces vlivu stavby na životní prostředí, takzvaná EIA, zákon z roku 2001, není podle mě nikde v Evropě tak komplikovaný, tak složitý, takový strašák, jako u nás. Zbytnělé alibi některých úřadů, které chtěly různé doprovodné studie. Hygiena nerozhodne nic, kde nemá hlukovou studii, která je takové „lovení švestkové vůně“. Je to trošku i logická reakce na dobu devadesátých let, nadšení, věci šly rychle dopředu. Nám architektům se to líbilo, dokázali jsme za půl roku povolit složité domy. Dneska bychom to dělali několik let.
Zjednodušení, procesní zrychlení, které nový stavební zákon přináší, je významné a mělo by z velké části tyhle problémy odstranit.
Pak samozřejmě vzrostlo „občanské hnutí odporu“ NIMBY efekt, prostě nikdy nikde nic nestavět. Co si tady má soused co stavět barák nebo bytový dům? Namísto aby stát reagoval spíše zjednodušováním a zpřehledňováním – tím nechci říct, že by měl odmítat účast veřejnosti, ale zkrátka nastavil nějaká pravidla, že je možné protestovat do jistého okamžiku, ale pak už ne, pak už se zkrátka staví – takhle to dospělo k tomu, že se u nás ten proces komplikoval.
Máme historicky dvě povolení. Prvně se ta stavba umístí a pak se povoluje. To je něco, čemu nerozuměli Francouzi, pro které jsme na počátku 90. let projektovali. Složitě jsme jim vysvětlovali, co je územní rozhodnutí a co je stavební povolení. U nich to neznají. Sami jsme si to zkomplikovali, dostali jsme se do kleští složitých procesů, spousta zákonů, často protichůdných. Nikdo nezvážil takzvaný veřejný zájem. Čili, když chtěl veřejný investor, třeba obec, postavit školku, školu, komunikaci, park, tak se proti tomu postavil jedinec a nezmohlo se nic.
Samozřejmě jsme taky po roce 1990 začali, trošku až přehnaně, chránit soukromé vlastnictví. A to až do té míry, že jeden člověk dokázal zablokovat zájem tisíců lidí. Nebylo nic platné, že by dostal fér odměnu, že by dostal kompenzace, změnu pozemků. Ne, já nechci a hotovo. Je toho hodně, je to na analýzu. Jednou se tím budou zabývat nějací historici a budou se divit, jak to bylo možné. Nicméně zjednodušení, procesní zrychlení, které nový stavební zákon přináší, je významné a mělo by z velké části tyhle problémy odstranit. Samozřejmě neodstraní všechny, třeba nevůli sousedů. To žádný zákon nezmění. Ale dá nástroje, do jaké míry vás může soused blokovat a do jaké míry už ne. Takže v tomhle směru by mělo nastat zlepšení.
