Žijeme ve světě sociálních sítí. Toto tvrzení lze použít bez nadsázky, protože jejich vliv na společnost, politiku a informační toky rok od roku roste a nevidím strop. Nejrozšířenější síť facebook v ČR používá přes 5 milionů uživatelů, sesterský instagram atakuje 3 miliony a můžeme pokračovat. Nejvlivnější sociální sítí, která reálně ovlivňuje politický život společnosti, je ale twitter.

Ten zaznamenal v době covidové strmý nárůst profilů a z nějakých necelých 400 tisíc v roce 2020 vystoupal loni přes milion. Twitter je oproti ostatním sítím rychlý, stručný a zpravidla se na něm dozvíte informace nejdříve.

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Mnohá pozitiva ovšem vyvažují negativa, tak jak to na světě chodí. Jsa příznivec standardní politiky, vnímám čím dál více, že právě tzv. twitterová politika je jedním z významných faktorů upadající politické kultury u nás.

Téměř denně jsme svědky situací, kdy účty s desítkami tisíc sledujících pokřivují politickou realitu a jejich message se pak organicky line veřejným prostorem. Před pár dny oznámil premiér Petr Fiala, že odcházející prezident Miloš Zeman upustil od svého záměru jmenovat ještě před skončením mandátu nového předsedu Ústavního soudu. Tento zcela jistě neústavní krok chtěl Zeman udělat zřejmě jako poslední pozdrav svému neúspěšnému prezidentství, které se vyznačovalo neúctou k Ústavě a kombinací směšné a nebezpečné zahraniční politiky. Buďme rádi, že to máme za sebou.

Na twitteru se okamžitě vyrojily spekulace, co mu za to Fiala prodal, že je slabý premiér, že jej Zeman využil apod. Realita bývá vždy mnohem prostší. Premiér Fiala prezidentovi nenadává, ve veřejném prostoru se k němu chová jako k hlavě státu a přesto, že mají na mnohé věci úplně jiný pohled, dokážou spolu hovořit. To je podstata politiky. To jsou hodnoty západní civilizace. Fiala Zemanovi neuhýbá.

Okamžitě jsem si vybavil situaci z podzimu 2021, kdy navrhovaní ministři chodili za Zemanem na Hrad a ten, zápolící s onemocněním COVID-19, je přijímal v nedůstojných podmínkách obehnán „teráriem“ z plexiskla. Paní ministryně Černochová si mu tehdy jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil dovolila přinést tematický dárek. Když pak v rozhovoru pro novináře uvedla, že jsou s prezidentem v zásadních otázkách zajedno, rozjela se na twitteru smršť nenávistných i vulgárních komentářů, a dokonce byla označena za kolaborantku. Kdyby tito lidé měli možnost činit politická rozhodnutí, vládne nám tu Babiš s Okamurou a jezdíme se klanět s Orbánem do Moskvy.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Tristní inventura Zemanova prezidentování

Nové vydání přináší hitparádu průšvihů a schválností, které Miloš Zeman nashromáždil během desetiletého prezidentování. Opilý tanec kolem korunovačních klenotů, urputné…

Oba případy jsem zmínil proto, že mají společné jmenovatele. V teple pokoje se tweetují silná slova velmi jednoduše. Premiér Fiala však dosáhl svého jak při jmenování ministrů, tak při mnoha dalších věcech. Dokonce se vládě povedlo po mnoha letech jakési zahraničněpolitické dichotomie sjednotit k významným věcem politiku Hradu a vlády. To není vůbec samo sebou a se Zemanem se to nepovedlo nikdy ani Sobotkovi, ani Babišovi.

Po jmenování vlády si prezident Zeman vymínil, že spojkou mezi vládou a Hradem bude ministr Blažek. Opět to vzbudilo nevoli „spravedlivých liberálních demokratů“, kteří ministra obviňují tu z paktování s hradními aktéry, tu z proruské orientace. Při svém nerozhledu zcela pomíjejí, že to byl právě pan ministr Blažek, který na půdě EU jako první zmínil nutnost speciálního tribunálu pro válečné zločiny Ruska, a to v době, kdy ještě Němci a Francouzi volali Moskvu stejně často jako Kyjev.

Říkám tomu politická negramotnost. Bohužel jí podléhá také velká část mediálních komentátorů politického dění. Politika je totiž řemeslo, které se musí ovládat. Politika je umění možného a také běh na dlouhou trať. Rychlá a jednoduchá řešení zpravidla nefungují. Vyžaduje trpělivost, mnohdy nepříjemná jednání, kompromisy a také strategické myšlení, protože k dosažení vítězství je zpravidla potřeba udělat také ústupky v méně významných věcech, aby bylo stanoveného cíle dosaženo. A to přesto, že za tyto kroky nenasbíráte na sítích tisíce lajků.

Mediální expert Josef Šlerka označuje za největší nešvar současných médií tzv. „twitterovou žurnalistiku“. Vyznačuje se zejména plytkým a nepodstatným komentováním toho, co který politik tweetnul. Tweety pak jsou potravou pro jejich články, které mají v podstatě nulovou informační hodnotu, ale plní obsah zpravodajských a názorových webů. Žijí si často svým životem a následně dochází k dezinterpretaci původního sdělení. Čtenář sám pak nedostane kontext a okolnosti, za kterých byl tweet napsán. Je pouze unášen představami komentátora, často velmi zmatenými, o tom, co tím chtěl politik říct. Tento komunikační chaos opět zaplňuje mediální prostor.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Běžný konzument internetového obsahu, webů, sociálních sítí etc. je pak zasažen „informační obezitou“ a penzum informací, které je nucen přijmout, přináší zákonitě zkreslené vidění reality.

Řada účtů, zejména těch, které se politikou zabývají, má velký dosah a jejich majitelé mají utkvělou představu, že zastupují velkou část společnosti. Není většího omylu v twitterovém světě. Drtivá většina úporných twitterových bitev jde mimo zájem a pozornost většinového voliče. Byl bych rád, kdyby si to uvědomovali nejen politici, ale také novináři a zmiňovaní opinion makeři s velkým dosahem.

Autor je právník a člen iniciativy ČESKO.plus.