V roce 2014 vstoupil Václav Láska do politiky, když se dostal do horní komory Parlamentu za Stranu zelených a KDU-ČSL. Později pak založil vlastní senátorský klub Senátor 21, jehož šest členů patřilo i mezi první signatáře jím iniciované ústavní žaloby na prezidenta. Pro deník FORUM 24 nyní hovořil o tom, jak vidí současný vývoj kolem spojenectví mezi ústavními činiteli, i společenské stesku po dobách minulých.

Prezident Miloš Zeman řekl, že pokud dojde k obnovení trestního stíhání Andreje Babiše ze strany nejvyššího státního zástupce, je připraven využít svého práva abolice. Jak jeho krok hodnotíte?

Člověk se v tom až ztrácí. Asi by mě nepřekvapilo, kdyby nakonec abolice použita byla. Ale neumím říct, jak moc a kým je to plánované. Ta situace opravdu nahrává mnoha možným scénářům.

Potřebují se prezident s premiérem? Ať kvůli kauzám premiéra, nebo ústavní žalobě na prezidenta…

Myslím si, že se potřebují. Ale ty vzájemné služby jsou mnohem širší a možná i závažnější… Vůbec bych se nebál zmínit otázku jaderné elektrárny v Dukovanech s tím, že bude dostavovat ruská strana. To je eminentní zájem pana prezidenta a k tomu on potřebuje pana Babiše. Obráceně je pak současná politická situace pana premiéra velmi složitá. Neustále si není jistý, jestli má většinu na vládu nebo ne… Takže on sám hodně potřebuje prezidenta, který mu půjde na ruku a udrží ho u moci. To jsou takové dominantní vztahy mezi nimi.

Proč tedy myslíte, že Andrej Babiš nyní přijetí abolice odmítá?

To je přesně to, co nevím. Ten základ, že se navzájem potřebují, trvá. A otázkou tak zůstává, jestli celé tohle jejich jednání nemá směřovat k tomu, že se tím snaží zastřít daleko důležitější věci jejich spolupráce, jako je právě dostavba jaderné elektrárny pro Rusy. My se pak totiž zabýváme tím, jestli jeden druhého potřebuje kvůli abolici, ale občas přehlížíme to, že jejich spolupráce může mít pro Českou republiku daleko fatálnější důsledky než trestní stíhání premiéra.

Ale samotné trestní stíhání může mít ještě jiný dopad. Velká část veřejnost může nyní věřit, že když jste dostatečně mocný a bohatý, platí pro vás dvojí metr.

Tak jako politik budu stále říkat, že žijeme v právním státu, protože si nemohu dovolit zpochybňovat justici. Zároveň ovšem k nějakým excesům dochází i v civilizovanějším světě, než jsme my. Ideální právní stát neexistuje. A vzhledem k veřejnosti je to pak určitě depresivní a naštvávací. Na druhou stranu si musí uvědomit, že politickou situaci za ní orgány činné v trestním řízení nevyřeší. Jediný způsobem odstranění Andreje Babiše a moci, kterou začíná spoutávat celý stát, jsou volby. Tam ten prostor stále je, ať bude mít lidi na jakýkoliv místech. Ale zatímco voliči si to uvědomují a jejich aktivita roste, tak mi přijde, že ne všichni politici z toho demokratického spektra.

Je tu i tak dostatek lídrů, kteří budou schopni společnost před volbami mobilizovat?

Určitě. Ale chybí nám dobří a charizmatičtí lídři, osobnosti a charisma. To je něco, co v politice stále postrádám. Je tam dostatek dobrých a pozitivních lidí, ale chybí jim charisma, aby dokázali strhnout davy. Přitom k lídrovi charisma patří, nejenom dobré úmysly a inteligence.

Takže to působí na voliče Andreje Babiše? Nevadí jim zmiňované kauzy?

Já si myslím, že jo. Jeho voličská základna není jednolitá. Myslím si, že už tam bude existovat i voličská skupina, která už tuší, že není úplně na správné straně… A té se musí nabídnout jednak nový pozitivní vzor a také to, že ji nebude vyčítáno, že se zmýlila. Protože uznat, že jsem se spletl nebo že jsem se nechal přechytračit… To se nechce se nikomu i v méně závažnějších věcech, než je volební právo.

Ale nemohla se pouze proměnit přání voličů o tom, co vlastně očekávají od politiků? Nejedná se tak o určité popření polistopadového vývoje?

Upřímně si myslím, že nálady a rozdělení společnosti, která se koukala se steskem do minulosti, je přibližně stejné. Co se změnilo, je, že lidé, kteří tesknili po době před rokem 89, si to nechali pro sebe. Cítili, že to asi není úplně správné. Ale teď o tom více mluví, protože mají před sebou reprezentanty, kteří jim říkají, že je to správné uvažování. Není to tedy tak moc změna nálad jako změna v tom, jak a kdo dává své názory otevřeně najevo.