Pro naši dnešní politickou situaci je příznačný stoický nechumelismus, s nímž ji vykládá premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. V zemi probíhá čím dál tím zuřivější studená občanská válka, přičemž frontová linie vede, jak je u nás zvykem, prostředkem vládní koalice (na rozdíl od let 1945–1948 kromě toho existuje i opozice, její část je dokonce demokratická; je sice poměrně slabá, zároveň ovšem platí, že bez ní pan Sobotka nemůže přežít, pan Babiš by ho slupl jako malinu).

Protože za ten stav nese pan premiér velkou osobní zodpovědnost, musí zároveň dělat, že se vůbec nic neděje. Naposled to předvedl v neděli v ČT v Otázkách Václava Moravce: „Vláda je stabilní a je schopna do konce dotahovat věci, které slíbila občanům. Spory vidíte v každé koaliční vládě… Považuji za dobré, že se koaliční strany dokážou dohodnout.“

A Andrej Babiš mu to hned (jinde) potvrdil docela svérázným způsobem: „Koalice funguje, každý si to nějak vykládá. Reforma policie byla flagrantní porušení koaliční smlouvy, taky ohledně rozpočtu pro vědu a výzkum a navýšení plateb za státní pojištěnce jsme byli proti. Každá strana si smlouvu nějak vykládá a funguje to volně.“ Tato oligarchova řeč mi trochu připomíná můj oblíbený film Někdo to rád horké, totiž projev postavy zvané Malý Bonaparte na „Sjezdu přátel italské opery“. Pamatujete se?

Do této volně fungující stability spadlo v pondělí něco jako informační puma. Policejní prezidium sdělilo v poměrně krátké tiskové zprávě, že „v polovině září“ skončil ve funkci ze zdravotních důvodů náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube. Policejní prezident je o jeho zdravotním stavu informován několik měsíců, pan Laube vyhověl jeho prosbě a odložil svou rezignaci až poté, co se úspěšně rozběhla Národní centrála proti organizovanému zločinu. Také ministr vnitra sdělil, že byl informován o dlouhodobých zdravotních problémech pana Laubeho, že by byl nerad, kdyby z resortu odešel, a proto bude nadále pracovat na ministerstvu jako jeho poradce. Potud zpráva.

Sdělení je to neočekávané a bylo učiněno až post festum. Informace je velmi kusá. Jistě, dá se to vysvětlit ohledem k nemocnému člověku. Zároveň platí, že informační vakuum v krajně citlivé záležitosti nabuzuje nejrůznější spekulace. Podobně jako kdysi v minulosti každá sebemenší informace uniknuvší z Kremlu, kam nebylo skoro vůbec vidět, vyvolávala ve svobodném světě nezřízený zájem různých více či méně povolaných odborníků.

Generál Laube byl ústřední postavou celé policejní reorganizace. Určitě ji sám neinicioval, ale byl tím, kdo ji provedl a s jehož jménem byla spojována. Zároveň byl vzhledem ke své někdejší práci pro StB snadným terčem mediálních útoků.

Otázka je: Není pondělní rozhodnutí náhodou pokusem o jakýsi neobratný ústup těch, co reorganizaci prosadili a spustili? Nemá pan Laube být cosi jako obětní beránek (dosti vydatný, jistě), který má aspoň částečně uspokojit rozlíceného hladového vlka? Otázka je o to naléhavější, že podobné naděje by byly na první pohled liché a byly by přiznáním slabosti v duchu toho ustavičného appeasementu, který vůči Andreji Babišovi premiér Sobotka a jeho strana provozují.

Třeba jsou ty obavy docela plané. Na druhé straně vypovídají o tom, že vláda v této věci zvolila to, čemu se říká kabinetní politika. Třeba jí nic jiného nezbývalo. Třeba byla vedena humánními důvody. V každém případě to však může být jen obtížně chápáno jinak než jako nezvládnutí situace a svědectví o tom, že demokratické strany ve vládě (a samozřejmě hlavně ČSSD) samy sebe klamou.

Ve věci policejní reorganizace není kam ustoupit a je třeba ji nazývat pravým jménem, jako legitimní obranu pořád ještě demokratického způsobu vládnutí před infiltrací cizorodého živlu. Něco podobného ovšem nelze ani náhodou prosazovat pomocí kabinetní politiky. Je třeba se k tomu otevřeně před veřejností přihlásit. Současná nejasnost ve věci rezignace generála Laubeho není ani náhodou krok tímto směrem.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.