Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Podívala jsem se na rozhovor Tuckera Carlsona se Sergejem Lavrovem, který byl publikovaný už 6. prosince. Nebylo to pro mne jednoduché, ale zvládla jsem to. Mohla bych si samozřejmě přečíst text rozhovoru, ale zajímalo mě, s jakým výrazem Carlson kladl otázky a s jakou tváří na ně Lavrov odpovídal. Poté, co jsem překonala dávení a neustálé utírání krve z očí a uší (možná tam žádná krev nebyla, ale jasně jsem cítila, že ano) kvůli hnusnému přízvuku, výrazu a cynismu Sergeje Lavrova, jsem konečně začala psát tento text.
Především bych chtěla Lavrovovi poděkovat za to, že rozhovor nebyl dlouhý – jen hodinu a dvacet minut, na rozdíl od Putina, který dvě hodiny mluvil nesmysly. No a za druhé se obešel bez historických odkazů a přednášek. Co však okamžitě upoutá pozornost, je opakovaná zmínka o OSN (24x), Lavrov se neustále odvolává na Chartu OSN ve snaze ospravedlnit zločiny, které Rusko páchá na Ukrajině.
To znamená, že pokud Putin manipuluje s dějinami, Lavrov manipuluje s OSN. Buďme upřímní, od OSN už nic dobrého nečekáme a mnozí jsou z této organizace zklamaní a poté, co si António Guterres s lehkým úsměvem v úkloně potřásl rukou s Putinem na summitu BRICS v Kazani, bylo mnoha lidem zřejmé, podle jaké melodie OSN tančí.
Ruský ministr zahraničí Lavrov například říká: „Od roku 2017 byla (na Ukrajině) přijata legislativa zakazující ruské vzdělávání v ruštině, práci ruských médií na Ukrajině a pak ukrajinská média v ruštině. Byly také přijaty kroky ke zrušení jakýchkoli kulturních akcí v ruštině. Ruské knihy jsou vyhazovány z knihoven a ničeny.“
A poté, co si Lavrov postěžoval na minské dohody, „referendum“ na Krymu a údajné násilné převzetí moci na Ukrajině v roce 2014, prohlásil: „Jedná se o porušení závazků Ukrajiny podle Charty OSN. Je třeba s tím něco udělat. Od zahájení této rusofobní ‚legislativní ofenzívy ‘ v roce 2017 Západ mlčel a mlčí i nadále. Museli jsme na to upozornit ‚zvláštním způsobem‘.“
Ano…, tento způsob je opravdu unikátní, je vzácné najít takový postup, jak v boji za údajně ruskojazyčné obyvatelstvo v jiné zemi zabíjet nejvíce právě ruskojazyčného obyvatelstva, to každý nedokáže. Lavrov řekl, že Rusko není oficiálně ve válce a že upřednostňuje, aby se tomu, co se děje na Ukrajině, říkalo hybridní válka, kterou podle něj Rusko nezačalo. V nejlepší ruské tradici den poté, co Lavrov řekl Carlsonovi, že Rusko nemá v úmyslu zničit ukrajinský lid a že je pro Rusko bratrský, došlo k masivnímu raketovému útoku na Záporoží.
Lavrov uvedl, že Rusko chce vše vyřešit mírovou cestou a je ochotno jednat, ale je připraveno na všechno, a dodal, že doufá, že USA dostaly signál v podobě ukázky nového systému „Orešnik“. Zkrátka, nic nového nebylo řečeno, stejné fňukání jako u Putina a pokusy o vybělení před západní společností.
Lavrov se zoufale snažil, aby Rusko vypadalo jako mírotvorce. Tvrdil, že gruzínský prezident Saakašvili se svého času snažil přetáhnout svůj lid na Západ, do NATO a EU, ačkoli lidé to nechtěli a bránili se tomu, pak to samé začal dělat Zelenskyj a Rusko prý brání zájmy lidí, ne „zločinných“ režimů.
S ohledem na události, které se nyní odehrávají v Gruzii, zní toto prohlášení mírně řečeno nepřesvědčivě a je zvláštní, že se o tom Carlson vůbec nezmínil. Nezapomněl se však zmínit o situaci v Sýrii. Ale ve snaze očistit sebe a Putina překračoval Lavrov hranici tak sebejistě, že vznikl dojem, že svým slovům skutečně věří.
Přečtěte si pozorně tento úryvek: „Poté, co Izraelci zahájili operaci v reakci na teroristický útok a ta začala mít charakter kolektivního trestu (což je rovněž v rozporu s mezinárodním humanitárním právem), se počet palestinských civilistů zabitých během jednoho roku od zahájení operace v Palestině odhaduje na 45 000 osob. To je téměř dvojnásobek počtu civilistů z obou stran ukrajinského konfliktu zabitých během deseti let po státním převratu.“
Jinými slovy, Lavrov se snaží říci, že Rusko je ve srovnání s Izraelem bílý a huňatý medvídek, snaží se označit Izrael za hlavní zlo 21. století. Není jasné, v co Lavrov hozením kamene směrem k Izraeli doufal, protože před ním sedí americký novinář a politika nového amerického prezidenta vůči Izraeli je více než pochopitelná. Celkově byl tento pokus neúspěšný a ubohý. Kromě tohoto cynického a falešného srovnání se však Lavrov dotkl tématu, při jehož zmínce by měl každý Rus padnout na kolena a kát se: Buča.
Během diskuse o příčinách přerušení istanbulských vyjednávání v dubnu 2022 Lavrov uvedl: „Arahamija, který vedl ukrajinskou delegaci v Istanbulu, řekl, že přijel tehdejší britský premiér Johnson a řekl jim (Ukrajincům), aby pokračovali v boji. Johnson to popřel. Jiní tvrdí, že Putin dohodu sabotoval kvůli ‚masakru‘ v Buči.“
Chápu to tedy správně, soudě podle Lavrovových slov, že Putin viděl zprávy o Buči a řekl „stop“? A tady znovu připomínám, proč jsem se na tento rozhovor dívala a nečetla ho, totiž abych viděla výraz Lavrovovy tváře, když to všechno říká. Naprostá lhostejnost, kovový hlas, tvrdý přízvuk.
Jenže Lavrov u toho neskončil a ještě řekl, že téma Buči vůbec nikoho nezajímalo. Podle jeho slov se po zveřejnění materiálu agentura BBC, jejíž tým byl na ulici, kde byla nalezena těla, snažila zjistit jména zavražděných lidí, ale odpovědi se nedočkala: „Zpráva o Buči, která se ‚točila‘ ve všech médiích a v níž bylo Rusko odsouzeno, nikoho nezajímá – ani politiky, ani představitele OSN, ani novináře. Při komunikaci s nimi jsem je požádal, aby zjistili jména těch, jejichž těla byla v Buči ukázána. Žádná odpověď nepřišla.“
Chápu, že se vám může zdát, že jste se čtením Lavrovových citátů ocitli uprostřed absurdního divadla. Nespěchejte, protože jako dezert tu máme ještě lahůdku, poněvadž Lavrov obvinil ze smrti Navalného Německo. Co na to říkáte? Přitom Lavrov plynule přešel k tomuto tématu hned poté, co řekl, že nedostal odpověď ohledně Buči.
Rusko prý nedostalo odpověď od Německa ani poté, co si vyžádalo výsledky Navalného testů: „Zemřel během výkonu trestu v Rusku. Údajně se čas od času necítil dobře. To byl další důvod, proč jsme neustále žádali Němce, aby nám ukázali výsledky jeho analýz, které zjistili. Nezjistili jsme to, co oni. Nevím, co mu udělali.“
Carlson položil upřesňující otázku: „Co mu Němci udělali?“. „Ano, protože oni nikomu nic nevysvětlují, ani nám,“ odpověděl Lavrov. To je ono, přátelé, chudáčkovi Rusku nikdo neodpovídá, takže to si pak v tomto nespravedlivém světě bojuje své vlastní bitvy. Nemám pro to sice žádný důkaz, ale jsem přesvědčená, že rozhovor byl zaplacený, protože od začátku nedával smysl. Lavrov neřekl nic zásadně nového, co by se výrazně lišilo od Putinových prohlášení.
Zajímavé na takových rozhovorech ale je, že kdo platí, ten si objednává hudbu, což znamená, že zákazník rozhoduje o tom, jaké otázky mu budou položeny. Takto můžeme konečně pochopit, o čem přesně chce Rusko diskutovat a jak. Například nehodlá diskutovat o vstupu Ukrajiny do NATO nebo o anektovaných územích, na nichž proběhlo „referendum“.
Pokud jde o jaderné hrozby, i v této otázce chtěl Lavrov ukázat, že Rusko je nuceno vyhrožovat, přestože se snaží ze všech sil bránit možné apokalypse, kterou Rusko přece nechce. Ale něco mi říká, že i když Rusko nechce, pozvání k apokalypse přijme. A možná bude dokonce první, kdo se objeví s jadernou bombou a bez pozvání.
Celý ten rozhovor je prosycen lží a zoufalou snahou udělat ze sebe v očích Západu mírotvorce. Putinovi se to nepodařilo, Lavrovovi ještě méně, ale aspoň bude mít Carlson dost peněz na skvělou dovolenou v ruském hlavním městě.
