Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ve Státní dumě, což je taková ruská hra na parlament s demokratickými mimikry, se pravidelně koná tzv. „vládní hodina“, kdy k poslancům pateticky promlouvá některý z členů ruské vlády. A poněvadž je ruská veřejnost v posledních dnech stále silněji přesvědčována, že USA a Severoatlantická aliance obkličují Ruskou federaci a navyšují vojenskou přítomnost ve východní Evropě, logicky dnes musel promluvit Sergej Viktorovič Lavrov, ministr zahraničních věcí a vedle Putina hlavní představitel obnoveného ruského imperialismu.
O čem Lavrov v dnešním projevu, přenášeném ruskými i zahraničními televizními stanicemi, vlastně pohovořil? V podstatě navázal na svou řeč z mnichovské bezpečnostní konference pronesené v únoru 2017, kdy veřejně plédoval pro vznik tzv. post-západního světového řádu. Dnes konstatoval, že západní státy („Washington se svými spojenci“) nejsou ochotny přijmout multipolární svět, nereflektují globální vývoj a neberou na vědomí zájmy jiných zemí.
Západ si prý uzurpuje tvorbu pravidel světového řádu a podkopává tak architekturu mezinárodních vztahů. Navíc aktuálně zvyšuje vojensko-politický tlak na Rusko, včetně stále provokativnějších vojenských manévrů. Pro západní orbit se snaží získat „kyjevský režim“, jemuž dodává smrtící zbraně.
Naopak Rusko je konstruktivní a realistické, neboť provádí multivektorovou politiku. Není tudíž otočeno jen západním směrem, odkud však podle Lavrova vycházejí největší hrozby. Západ si musí uvědomit, že svět už dávno není západocentrický či amerikocentrický. Ruská zahraniční politika se stále více zaměřuje na Eurasii, poněvadž Rusko je eurasijská mocnost.
Zde Lavrov vyjmenoval snad všechny platformy, skrze něž se Rusko snaží ovládat eurasijský, resp. postsovětský prostor, ať už jde o Eurasijský ekonomický svaz (ten uvedl na prvním místě!), SNS, připravovaný rusko-běloruský svazový stát nebo Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Tato eurasijská integrace je nutná mimo jiné kvůli nejasné situaci v Afghánistánu či stabilizaci Kazachstánu.
Lavrov rovněž připomenul rozvíjení strategické spolupráce Ruska s Čínou a ovšem také s Indií a Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN). To všechno prý navazuje na velkou ideu ruského prezidenta V. V. Putina o strategické spolupráci v širším asijsko-pacifickém regionu.
Někdy se diskutuje o tom, zdali dnešní kremelská elita jedná racionálně, nebo spíše emotivně. Ve skutečnosti jsou v ruské zahraniční politice oba komponenty rovnocenné, což je dávná ruská tradice. Jenže nyní dostává nebezpečná ruská (rusko-čínská) pohádka o post-západním světě stále konkrétnější obrysy. A je na svobodném západním světě, reprezentovaném USA, Severoatlantickou aliancí, Evropskou unií a jejich spojenci, zdali tuto pohádku přijme.
Jde totiž o novou a velmi asertivní interpretaci mezinárodních vztahů, v nichž by definitivně přestala platit zahraničněpolitická a diplomatická pravidla, platná s korekturami více než dvě stě let.
Onen tzv. post-západní svět totiž neznamená jen jakýsi konec dominance Západu, nýbrž otevřený nástup agresivních imperialismů, nerespektování suverenity menších států, otevřené budování vlivových zón a despekt k lidským a občanským právům. A to zcela bezskrupulózně ve stylu orientálních gangů známých z ruského a čínského podsvětí.
