Úspěch komunistů v ruských parlamentních volbách mnozí předpovídali, ale výsledky přesto předčily všechna očekávání. Možná i samotné komunisty to trochu zaskočilo. Zatím byli věrnou součástí kremelského systému předstírající opozici.

Odhady skutečné, nikoli oficiální podpory komunistů se liší, ale mnozí se shodují, že získali více než formálních 18,93 procent hlasů, a to možná až 30 procent. Jednotné Rusko pak mohlo mít ve skutečnosti jen 35 procent, a ne podvodem zařízených 49,82 procent.

Článek Andreje Kolesnikova na webu Carnegie.ru připomíná dvě mylné předpovědi z minulosti:

V roce 1996, po prezidentských volbách, byl podle slavného výroku Anatolije Čubajse ‚zatlučen poslední hřebík do rakve komunismu‘. Nyní můžeme ironicky pozorovat, že jako v zombie filmech se na historickém hřbitově začala hýbat půda: nejprve se objevila jedna nazelenalá, ale stále rozpoznatelná ruka, pak mnoho rukou a pak se dav zombie, který vytloukl rezavé hřebíky z víka rakve, zvedl a vydal se za voliči.

Předpověď polského filozofa Leszka Kolakowského, že ‚lebka se už nikdy nebude usmívat‘, se zřejmě nenaplnila. Skutečnost je však složitější. Hromadné hlasování pro značku ‚KSRF‘ neznamená návrat komunismu. Navíc to neznamená totální přezbrojení elektorátu, natož obrodu marxismu (o které mluvil Kolakovskij).“

Pokud ale nejde o komunismus, proč lidé v Rusku volí komunisty?

Jak se v článku vysvětluje, není to jen nějaká nostalgie po SSSR a Stalinovi. „Je to spíše jakási retroutopie – představa jakési ideální společnosti, kde je mnohem více spravedlnosti, rovnosti, spoluúčasti otcovského státu, přísné, ale zároveň milosrdné, než v současném režimu. I současný model je založen na extrémně vysoké míře zapojení státu do ekonomiky, nemluvě o pravidelném kupování politické loajality prostřednictvím masivních rozpočtových plateb. Nedávný sociologický průzkum osvětluje tyto dominantní postoje Rusů, které se jasně odrážejí v hlasování. Pro 49 procent respondentů (průzkum Jaké by mělo být Rusko podle Rusů ze srpna 2021) je preferován sovětský politický systém.“

Putinův model nejvíce vyhovuje 18 procentům respondentů. Přitom v roce 2008 preferovalo Putinův systém 36 procent a sovětský model 24 procent respondentů.

Jedinou alternativou ke stávajícímu systému je abstraktní představa spravedlivého státu. Jediným poněkud povědomým obrazem je imaginární ideální SSSR. Komunisté jsou alternativou v každém smyslu. V technickém smyslu – pokud někdo nechce volit Jednotné Rusko, může volit komunisty. „KSRF má také své pevné jádro příznivců, kteří skutečně sdílejí rudé hodnoty a ideologii. Kombinace těchto faktorů a motivací vedla k tak působivým výsledkům ve volbách.“

Podle sociologa Alexeje Levinsona jsou si voliči Jednotného Ruska a KSRF velmi blízcí. Požadují účast státu v ekonomice a aktivní sociální pomoc. „Nejde o čistě levicové myšlenky, protože nejde o ideje jako takové, ale o holé potřeby a zájmy. Nemají žádnou barvu ani ideologický obsah. Proto to, co se stalo ve volbách, není levicový obrat, ale projev bezbarvého paternalismu.“

Nejedná se ani tak o návrat komunismu, jako spíše o překročení červené linie, za níž se objevují vážné problémy ve vnímání stávajícího politického režimu veřejností. Tradiční společenská základna podpory vlády se zmenšuje.