Jiří Čunek (KDU-ČSL) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Jiří Čunek má dojem, že už toho liberalismu u lidovců bylo dost, a rozhodl se kandidovat na předsedu strany. Liberálové je podle něj stejně volit nebudou a je třeba se vrátit ke kořenům. Problém je v tom, že voličů, kteří by na tohle slyšeli, nějak ubývá a problémy identity a (ne)přitažlivosti KDU-ČSL jsou hlubší než jen v počinech nějakého konkrétního vedení.
„Když se vám něco nelíbí, máte dvě možnosti: překousnout to, nebo se pokusit o změnu. KDU-ČSL jsem věnoval 30 let života a nehodlám se smířit s tím, že skončí v propadlišti dějin. Proto budu kandidovat na jejího PŘEDSEDU. Co chci, nejspíš už víte – vrátit stranu zpět ke konzervativním, tradičním hodnotám, na nichž vznikla. Díky všem, kdo jste mi doteď drželi palce a psali, ať kandidaturu zvednu, moc si vážím vaší podpory! Hurá do toho,“ těší se Čunek na síti X.
„Držím ti palce!“ zvolal senátor Zdeněk Hraba, bojovník proti Istanbulské úmluvě. Nadšeně se přidala též uživatelka sociální sítě vystupující pod jménem Hopsinka. „Nejsem volič KDU, ale držím Vám palce. Je potřeba, aby se do politiky vrátil zdravý rozum a ne to psycho, co tam máme teď,“ analyzovala Hopsinka situaci. Koho dnes volí, když ne lidovce, to neuvedla, byť by to bylo částečně zajímavé. Výskyt lidí, kteří svou reakci začínají slovy „nejsem volič KDU, ale přeji vám…“, je poměrně vysoký. Na staticky významný reprezentativní vzorek to sice nestačí, ale jako ilustrace je to dobré. Asi by se to dalo vyjádřit heslem „pořádně zatopte lidem, které nesnáším, jinak mi ale za hlas nestojíte“.
Jiří Čunek zřejmě předjímá, že by lidovce mohl o nějaké hlasy připravit Miroslav Kalousek se svou novou stranou, kterou možná založí, tak už provedl palebnou přípravu.
„KDU-ČSL, TOP 09 a teď zbrusu nová strana, na kterou se prý můžeme těšit v lednu. Jak řekl Albert Einstein, ‚definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky‘,“ vymezuje se bývalý předseda proti jinému bývalému předsedovi. Pikantní na tom je, že on sám dělá stejnou věc znovu, chce opět vést stranu, do jejíhož čela byl kdysi v nějakém hnutí mysli lidovců ukvapeně zvolen, načež zase skončil. Kalouskovi tehdy finta s novou stranou na několik let vyšla.
Bez ohledu na to, jestli Čunek bude, nebo nebude zvolen, strana bude mít pořád stejné problémy. Tím hlavním je neschopnost oslovit širší voličskou základnu. Lidovci se tradičně opírali o starší voliče, ale těch, co jim věrně házeli hlasy, ubývá. Mladší voliči volí jinak a lidovci jim nemají co nabídnout.
Strana je rozdělena na několik názorových proudů a také se tam vyskytují osobní antipatie (to v každé straně, ale v těch malých je to dost destabilizující). Když dva lidovečtí senátoři podpořili přijetí Istanbulské úmluvy, Čunek se podivoval, co ve straně vůbec dělají. Sám je proti účasti lidovců v koalici SPOLU a bojí se spojování s „liberálními“ stranami a straší ho představa pohlcení KDU-ČSL větší ODS. Toho se zřejmě obává více straníků, zatímco jiní tuší, že se dvěma procenty preferencí by strana vůbec nebyla ve sněmovně. Není divu, že navenek je pak celý ten podnik poněkud nečitelný.
Moc nadšení nevzbuzují myšlenky, s nimiž se před rokem svěřil maďarskému webu Hungary Today. „I ve své vlastní straně musím často konfrontovat názory namířené proti Maďarsku, jeho vládě, Viktoru Orbánovi. Představují Maďarsko jako zcela pomýlený národ kvůli směru, který si zvolil.“ „Evropa kráčí cestou sebezničení“ kvůli Green Dealu a tomu, že se „odmítají jednání s Ruskem a asijskými mocnostmi, které mají většinu surovin, jež potřebujeme“, tvrdí Čunek.
Autoritářský režim Viktora Orbána kolaborující s Ruskem pomýlený je a „jednání s Ruskem“ zatím v jeho případě vedlo k tomu, že Maďarsko najednou muselo nakupovat dražší plyn než všichni ostatní. Představa Čunka jednajícího s „mocnostmi“ je legrační. Green Deal je mimo jiné cesta, jak se vyhnout závislosti na ropě z arabských diktatur a Ruska. To se nějakými kšeftíčky dojednanými u slivovičky nevyřeší, nejlepší je tu ropu v co největší míře vůbec nepotřebovat. Jestli by chtěl Čunek utvářet naši zahraniční politiku podle maďarského vzoru, zamířil by hodně pochybným a zkompromitovaným směrem.
Je více politiků, kteří soudí, že je tu kdesi spousta „hlasů ležících na ulici“ a stačí je jen sebrat. Na ulici leží kde co, od vajglů přes bobánky od jezevčíků po spoluobčany, co přebrali látek měnících vědomí, a možná najdeme i vyhozené a nepoužité volební lístky. Nevoliče je možné lovit především extremismem, jinak se loví ve vodách od partnerů. Obstarožní politický marketing hodící se do období první republiky už dost selhává. K bojovníkům za tradiční hodnoty se hlásí část ODS, nově zrozený „konzervativec“ Babiš s Jezulátkem a SPD. Konkurenční boj o zbylé hlasy je tvrdý. Postavy jako Čunek někoho přitáhnou a jiné odeženou.
Je možné, že lidovecká dilemata prostě nemají žádné řešení a všechno už nějak setrvačností dojede. Léčba Čunkem ale připomíná terapii amputací jedné nohy. Odřízne se ta zdánlivě nemocná a na té druhé se bude s vidinou vítězství poskakovat vpřed.
