Pan Leoš Kyša z webu Mediahub, který patří do vydavatelství Mafra Andreje Babiše (obmyšleně), se pohoršil nad deníkem FORUM 24 a také nad Echo24.cz, jelikož oba weby o víkendu zveřejnily informaci o herci Janu Hrušínském a jeho poli, které mu někdo osel řepkou. Vyznění článků je takové, že to mohl být ten, kdo v České republice pěstuje řepky nejvíce, tedy majitel jmenovaného vydavatelství, stále ještě ministr financí Babiš. A pan Kyša nás poučil, jak se má dělat žurnalistika.

Vynechme, že ani jeden z webů explicitně neříká, že Agrofert celou věc udělal – i to, že pan Kyša vůbec neví, kdo komu volal nebo s kým mluvil. Je sice pěkné, že doporučuje zavolat do Babišova holdingu, vzhledem k tomu, že v souvislosti s Hrušínského polem je zmiňován sedlák Bohumír Rada, kterému Agrofert nechal spálit pole herbicidem, a k tomuto sporu se od Agrofertu nedozvíme téměř nic, co by se sebeméně blížilo pravdě, zdá se to poněkud nesmyslné.

Vraťme se ale k situaci, kdy web patřící do Agrofertu hodnotí, co je a není žurnalistika.

1. Žurnalistiku nedělá nikdo, kdo pracuje pro aktivního politika. Ale rozhodně to není aktivismus, to je pravda, nýbrž politické PR mediální divize holdingu.
2. Pan Kyša píše následující: „Tohle je nejčistší předvolební propagace, která se vydává za nezávislou žurnalistiku. Ale čtenářům to nevadí.“ Není jasné, pro koho dělají dva nezávislé weby agitku, o něco jasnější to ovšem bývá právě v Mafře. Několik příkladů (které ale – pravděpodobně náhodou – nikomu na webu Mediahub za rozhořčení nestály): Za žurnalistiku se zde považovaly například články pánů Koutníka a Shabu, které naprosto explicitně podporovaly Andreje Babiše v jím nepříliš vítané reorganizaci policie. Naprosto otevřeně se zde hrála dehonestující kampaň na policejního prezidenta, připomeňme si dnes již legendární články s titulky: Sobotkova pavučina moci či Tuhý je tajtrlík, zlobil se Babiš. A vyšla také spousta krásných komentářů – Oranžová temnota vzplála, Temná síla oslavuje. Má co nebo Agresivní expanze začíná. Článků v LN vycházely desítky a stačí připomenout, že z „kauzy Tuhý“ nebylo vůbec nic a Národní centrála proti organizovanému zločinu zřejmě naprostým zázrakem funguje i bez plukovníka Šlachty. Ale i to je asi žurnalistika.
3. Do žurnalistiky také pravděpodobně patří, když majitel novin a politik v jednom říká svému zaměstnanci: „Já bych to nechal až před ten sjezd socanskej.“ Případně se také tento politik může ptát, koho z politických oponentů kauzy, o kterých s redaktorem hovoří, pošpiní.
4. Nakonec pan Kyša píše: „Zatímco média z mediálního domu Mafra (pod který spadá i tento web) musí dnes a denně o svou pověst bojovat, aktivistická média jako Echo24 nebo Forum24 musí jenom co nejvíc bojovat proti Babišovi. Dobře, proč ne? Ale novinařina to není ani náhodou.“ Názor na zmiňované weby mu brát nemůžeme a ani nechceme. Autorka tohoto textu by ovšem ráda dodala, že média z mediálního domu Mafra nemusí o svou pověst bojovat. Žádnou nemají. S žurnalistikou totiž už dnes nemají vůbec nic společného.

A zde několik příkladů nakonec.

Jaroslav Plesl, šéfredaktor Mf DNES, napsal v době vrcholící vládní krize text o tom, že za situací způsobenou zejména nejasnostmi v daních ministra financí a nahrávkami, které dokazují, že Babiš ovlivňoval rozhodčí soud, média nebo držel v ruce živý policejní spis, stojí ČEZ, který má v hrsti premiéra Bohuslava Sobotku.

István Léko, šéfredaktor Lidových novin, pouze den před Pleslem světu sdělil, že jediným důvodem vládní krize jsou nízké preference stran a že Babiš rozhodně neohrožuje demokracii. Fakta z nahrávek viz výše (a nahrávky jsou pouze malým důkazem toho, co se v České republice od roku 2013 děje).

Do třetice všeho dobrého k vládní krizi Jan Macháček a jeho citace: „Ministr financí za ČSSD bude před volbami rozdávat peníze plnými hrstmi. Třeba to v parlamentu podpoří hlasy komunistů, o kterých Sobotka nedávno prohlásil, že s jejich podporou klidně bude vládnout. Dalším krokem pak bude likvidace stále ještě nezávislých státních zastupitelství po vzoru reorganizace policie. Kromě normalizace státních zástupců jde samozřejmě i o jejich přímé stranické úkolování. Kromě peněz jde samozřejmě o to kriminalizovat těsně před volbami Andreje Babiše. K tomu ČSSD potřebuje ovládnout resort spravedlnosti.“

A nakonec? Jeden příklad za všechny zde.

O tom, co je a co není žurnalistika, už asi není nadále třeba hovořit.