Strážnické brambůrky FOTO: SB / se souhlasem
FOTO: SB / se souhlasem
V pětitisícovém jihomoravském městě Strážnice dva bratři Libor a Petr Hobžovi vyrábějí brambůrky, které zná celé Česko i část světa. Heslem „nejsme chipsy, jsme brambůrky“ zdůrazňují specifický výrobní proces, který je od většiny konkurence odlišuje. Pravou brambůrku totiž ze standardních konzumních brambor nevyrobíte.
Při pohledu na rozlehlou výrobní halu je těžké uvěřit, že příběh Strážnických brambůrek začal koncem 80. let na jediné domácí pánvi. Petr Hobža starší a manželka Jaroslava, rodiče obou bratrů, tehdy pracovali jako skladníci. Zároveň si různě přivydělávali, například domácím pěstováním tabáku a sběrem ovoce. Hobža starší také pracoval po místních hospodách, k čemuž patřil i provoz bufetu u letního kina. Právě pro ten položil pomyslnou první bramboru na pánev. První várka se ale nepovedla – nepoužil totiž tu správnou odrůdu brambor. Ty další už ale slavily velký úspěch.
„Po revoluci se otec s maminkou rozhodli opustit svá zaměstnání a začali se brambůrkám věnovat naplno,” popisuje starší z bratrů Libor Hobža. „Představte si to ale jako skutečnou kuchyňskou manufakturu. Pracovali jen sami dva, večer většinou nasmažili a přes den brambůrky rozvezli po okolí,” vzpomíná. Brambůrky se nejdříve smažily na kuchařských pánvích vyřazených například z JZD.
V roce 1990 se však dvojici podařilo na bzenecké pouti prodat připravených sedmdesát krabic za 20 minut. Učinili proto osudové rozhodnutí a na leasing si za 4 miliony korun pořídili profesionální fritézu z Itálie. Odchovaní komunismem se podnikání učili sami takzvaně „za běhu“. Už o čtyři roky později přišla smlouva s prvním obchodním řetězcem. Dnes si brambůrky ze Strážnice můžete koupit na Slovensku, v Polsku, Německu, Maďarsku, Itálii, na Ukrajině a v USA. V jednání je také obchodní zastoupení na Blízkém východě.
Dospívání mezi brambůrkami
Oba bratři mezi brambůrkami vyrostli a do jejich výroby byli zapojeni odmala. „Máme tu takového staršího údržbáře, který s námi jede od nějakého 93. roku, a k němu jsme se od 15 let chodili učit dělat na soustruhu a servisovat a udržovat stroje. Z toho se vyvinulo i naše nadšení pro technologie,” vysvětluje Petr Hobža mladší. Se získáním řidičského průkazu potom v létě zaskakovali za řidiče na dovolené. „Vstávali jsme ve 3 ráno a v 8 večer jsme se vraceli domů a další den to samé, bylo to náročné,” vzpomíná.
Bratři řízení firmy po rodičích převzali v roce 2012. Záhy se dali do stavby současného výrobního areálu, jehož druhou část otevřeli v roce 2020, sedm let po kolaudaci té první. „Vypadá to, že budeme muset stavět i v nějaké třetí etapě, protože rosteme velice rychle,” připouští Petr Hobža mladší. Bratři rádi investují do nových technologií a dávají velký důraz na automatizaci. Zaměstnanců se ale zbavovat odmítají a už roky jich mají navzdory automatizaci stabilní počet.
Specifické výzvy
„Máme tu dámy, které jsou s námi od samého začátku: 25 let. Já bych si nevzal na triko takovou paní propustit pár let před důchodem, raději takové zaměstnance přesunujeme do dozorčích orgánů. Bereme to jako takové poděkování za všechny ty jejich roky práce. Co se ale dá zautomatizovat, to automatizujeme. Nikdo nechce dělat práci, kterou zvládne dělat stroj,” zdůrazňuje Petr Hobža mladší. Kromě automatizace je pro bratry důležitá i ekologie: mají vlastní čističku vody a páry vznikající při smažení nevypouštějí do ovzduší, ale spalují. Vzniklým teplem potom například v zimě vytápějí své prostory.
Rodinný provoz firmy pro Hobžovy představuje specifické výzvy: „Když se sejdeme, tak spolu vždycky řešíme jenom práci. I když se zařekneme, že to neuděláme. Také s bratrem nemůžeme odjet zároveň na dovolenou, vždycky tu musí někdo být.“
Na každém sáčku brambůrek naleznete telefonní číslo na Petra Hobžu, které vás přesměruje na zákaznickou linku. Ta zprávy převádí do formy e-mailu a posílá je jako zpětnou vazbu přímo provozovatelům. „Některé ty zprávy bývají opravdu zajímavé, hlavně o víkendu cca mezi 11. hodinou večerní a 4. hodinou ranní. Chodí nám pikantní nápady, co se dá všechno dělat s našimi brambůrkami. Také nám chodí nabídky k sňatku,“ směje se Petr Hobža mladší.
Proč brambůrky nejsou chipsy?
Zásadní rozdíl spočívá v takzvaném blanšírování: lupínky se při něm před smažením propláchnou v horké vodě, čímž se z nich vyplaví škrob a cukr a následná výroba chipsů je potom jednodušší. Při výrobě chipsů můžete sáhnout až po 12 různých odrůdách brambor, pro brambůrky jsou vhodné tři až pět v závislosti na období. Klasické konzumní brambory obsahují příliš cukru a naopak málo škrobu. Chipsy z nich vyrobíte, pro brambůrky jsou ale potřeba takzvané průmyslové brambory.
