Alexandr Matrosov býval znám jako čítankový hrdina. Za války prý zakryl svým tělem německou střílnu, aby podpořil útok svých druhů. Jenže o některých momentech v jeho předchozím životě se radši nemluvilo. Ještě jako chlapec byl odsouzen a dostal se do dětské trestní kolonie.
Podle oficiální verze se Alexandr Matrosov narodil v únoru 1924 v Dněpropetrovsku. Jako dítě vyrůstal záhy bez matky jen s otcem ve značné bídě. Bydlení bylo mizerné a neměli někdy ani na jídlo. Jeho otec pak měl druhou a nakonec třetí manželku.
Sašovi nikdo nevěnoval pozornost a chlapec byl ponechán sám sobě na pospas. Nechtěl zůstat s otcem a odešel z domu. Jedna z verzí říkala, že se ho zbavila macecha, která ho považovala za „parazita“. Nakonec po různém putování skončil v dětském středisku nacházejícím se „pod záštitou lidového komisaře vnitra“ (NKVD) ve městě Dimitrovgrad v Uljanovské oblasti. A poté, v únoru 1938, byl přidělen do sirotčince se zvláštním režimem v Ivanovu. Jenže zřejmě kvůli své bujné povaze tam nějak nebyl schopen navázat vztahy s vrstevníky a uprchl zpět do Uljanovska. Za tři dny se vzbouřenec zase vrátil.
V roce 1939 absolvoval Saša střední školu a pak se dostal do závodu na opravu automobilů v Kujbyševu. Tam se mu vůbec nelíbilo, všude byl kouř a saze. Odešel tedy z továrny, ale byl chycen a odvezen na policii. Utekl podruhé a v Saratově ho chytili. Pak s ním bylo zahájeno trestní řízení. Soud se konal 8. října 1940. Šestnáctiletý Alexandr byl shledán vinným z porušení pasového režimu a odsouzen na dva roky vězení podle článku 192 trestního zákona RSFSR. K výkonu trestu byl poslán do dětské kolonie v Ufě. Dorazil tam na konci dubna 1941, dva měsíce před začátkem války. Ačkoliv se nejspíš zapletl do nějakého pokusu o útěk, potrestán nebyl a pak s ním žádné další výchovné problémy nebyly. Prý šel do sebe, jevil zájem o práci a učil se zámečníkem. Pro příkladné chování byl 15. března 1942 jmenován pomocným vychovatelem kolonie.
Koncem září 1942 byl propuštěn a hned poté odešel do pěchotního učiliště poblíž Orenburgu. Tam byl přijat do Komsomolu.
V lednu 1943 byl už jako voják na Kalininském frontu. A 27. února provedl svůj slavný čin, když se vrhl na střílnu německého bunkru, což umožnilo jeho druhům zaútočit. Čin devatenáctiletého vojáka Rudé armády byl široce pojednáván v novinách a časopisech a psaly se o něm básně. Obraz mladého vlastence se postupně stal důležitou součástí sovětské mytologie. Je jasné, že na poněkud diskreditující momenty v jeho biografii se nevzpomínalo. Vědělo se o nich ovšem aspoň někde, protože v květnu 1967 Nejvyšší soud SSSR Matrosovův trest zrušil.
Co se asi mladíkovi ve chvíli, kdy zakryl svým tělem střílnu, honilo všechno hlavou? To se nikdy nedozvíme.
(Zdroj: russian7.ru)
