Ilustrační foto FOTO: Poslanecká sněmovna / se souhlasem
FOTO: Poslanecká sněmovna / se souhlasem
Istanbulská úmluva na konci ledna neprošla v senátu, stále je ale možnost, že ji i tak projedná sněmovna. Pro jsou hlavně Piráti, kteří k tomu minulý týden dokonce vyzvali koaliční partnery. Ti se ale ve věci neshodují – poslankyně Barbora Urbanová (STAN) reagovala, že v současné době nemá úmluva šanci na přijetí, a nemá tedy smysl o ní hlasovat. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob upozornil, že se k tomu nejprve musí vyjádřit ústavní právníci.
Skupina senátorů v čele se senátorkou Adélou Šípovou (Piráti) na začátku února odeslala otevřený dopis adresovaný předsedkyni poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové (TOP 09). Senátoři v něm vyjadřují své hluboké znepokojení nad dosavadním průběhem projednávání ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, známé též jako Istanbulská úmluva. Společně v něm zdůrazňují důležitost tohoto dokumentu a apelují na předsedkyni sněmovny, aby v projednávání již běžícího procesu udělení souhlasu s ratifikací úmluvy ve sněmovně pokračovala.
Tuto výzvu podpořili pirátští poslanci. Ministr Ivan Bartoš v úterý také vyzval koaliční partnery, aby o úmluvě o prevenci a potírání násilí poprvé dostala možnost hlasovat i sněmovna. „Po tom, co se událo v senátu, by mohla alespoň dolní komora dát jasně najevo, že nám záleží na obětech a boji proti domácímu a sexuálnímu násilí. Že odmítáme žít ve středověku. Bylo nám přislíbeno, že se prověří možnosti dalšího postupu a zda dostane naše země šanci na reparát,“ oznámil Bartoš na sociální síti X.
S tím ale nesouhlasila například poslankyně Barbora Urbanová, podle které nemá úmluva v současné době šanci na přijetí. „Víte, že jsem pro všechno, co pomůže přeživším domácího násilí. Troufám si říct, že tady nikdo neudělal víc pro pochopení, co ti lidé zažívají a kde všude jsou chyby v systému. Bez práce na iniciativě Pod Svícnem by o tohle téma žádný politik ani nezakopl. Není chytré tu úmluvu teď otevírat ve sněmovně, dopadne to špatně – počty neodpovídají,“ napsala.
„Je čistší si to fakt odmakat. Pokud to v senátu selhalo, musíme počkat na chvíli, kdy to přes něj projde. Třeba už po letošních volbách. Chodit za těmi lidmi a vysvětlovat. To je opravdová politická práce na tom tématu, jejíž absenci jsem mnohým chytrolínům pak i veřejně vyčítala. Jasně, pro některé je fajn to prohnat sněmovnou, mít u své strany fajfku 100 % hlasů, za STAN by taky byla, ale reálně tu úmluvu zase na léta zabít. Nám jde o věc, ne o tu fajfku,“ dodala.
Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob deníku FORUM 24 řekl, že Úmluvu o prevenci a potírání násilí poslanecký klub podporuje jednomyslně. „Stejně tak ji podpořili i všichni naši senátoři. Senát ovšem Istanbulskou úmluvu neschválil, což způsobilo legislativně nejasnou situaci. Není jednoznačně zřejmé, zda ji můžeme nyní projednávat. Musí se k tomu vyjádřit ústavní právníci,“ uvedl.
Istanbulskou úmluvu Česká republika podepsala již v roce 2016. Ratifikace parlamentem byla původně plánována na rok 2018, kvůli politické a společenské polarizaci však nedošlo ani k jejímu projednávání. Po letech odkladů se dokument nakonec loni v květnu dostal na vládu, předložilo jej ministerstvo spravedlnosti. Kabinet v červnu souhlasil s pokračováním procesu ratifikace a poslal dokument do parlamentu. Na konci ledna ho projednával senát, kde ale nakonec neprošel o pouhé dva hlasy.
Úmluvu dosud ratifikovalo 38 států Rady Evropy včetně 22 států Evropské unie. Prvního října loňského roku vstoupila v platnost v EU a k jejímu dodržování zavazuje nejen ji jako celek, ale i jednotlivé členské státy. Česká republika zůstává jednou z posledních pěti zemí EU, které dokument dosud neratifikovaly.
Ratifikací dokumentu by se Česká republika zavázala mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se v ní se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
