Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
KOMENTÁŘ / Konec Spojených států amerických jako spolehlivého spojence, radost Ruska a jeho pátých kolon napříč Evropou i čím dál asertivnější Čína staví evropské státy do nové reality. Intuitivně odmítáme tuto realitu samotnou i její důsledek. Přesto se musíme dívat pravdě do očí. Musíme investovat výrazně více do zajištění naší bezpečnosti. A především musíme tyto investice zaplatit z našich kapes.
Když řeknete lidem, že se musíme uskromnit, abychom mohli zbrojit, je odmítnutí přirozená reakce. Nejedná se o projev příslušnosti k ruské páté koloně či nějaké jiné formy hlouposti. Naše mysl tuhle myšlenku odmítá bez ohledu na naši politickou orientaci. Proto ji neuslyšíte ani od politických lídrů středopravých stran. Zatím ji nepřijali ani oni sami, natož, aby s ní šli před volbami mezi lidi. A ne, není to proto, že by byli špatní lídři.
Tučná a bezpečná léta skončila
Ten šok je příliš velký. Přes 30 let jsme žili v prostředí, které nás naučilo vnímat bezpečí jako samozřejmost. Čerpali jsme mírovou rentu, naše armády jsme zanedbávali a věřili, že nás žádný velký ozbrojený konflikt již potkat nemůže. Od roku 2008, kdy Rusko vpadlo do Gruzie, se bezpečnostní situace jenom zhoršuje, ale nás přeci chrání NATO. Zkrátka jsme se naučili, že pro naši bezpečnost nemusíme nic dělat, protože nás chrání někdo jiný.
Dnes se tak musíme smířit hned se dvěma šoky. Ten první je, že bezpečnost není samozřejmá a musíme si ji tvrdě odpracovat. Ten druhý je, že to za nás nezaplatí někdo jiný, žádné výnosy ruských zmrazených aktiv, žádné fondy EU nebo NATO, dokonce ani žádné úspory v provozu státu. Stojíme před tvrdou realitou, kdy zvýšené obranné výdaje znamenají rovněž zvýšení daní.
Český státní rozpočet je na tom po opatřeních této vlády relativně dobře. S deficitem veřejných financí 2,3 procenta HDP ovšem stejně nejsme v pozici, kdy bychom si na obranné výdaje mohli prostě půjčit. Jedno procento hrubého domácího produktu představuje zhruba 80 miliard korun. Pokud by naše obranné výdaje měly narůst na pět procent požadovaných Trumpem, pak se jedná o každoroční výdaj 400 miliard korun namísto stávajících 160 miliard. To jednoduše nejde bez zvýšení daní zvládnout a nejde zvládnout ani střízlivější požadavek na navýšení obranného rozpočtu.
Jaké daně bychom mohli navýšit? Každé procento daně z příjmu fyzických osob přinese zhruba 30 miliard korun. Každé procento daně z příjmu právnických osob znamená rovněž zhruba 30 miliard. Nutno ovšem dodat, že zde výnos kolísá mnohem silněji a je tudíž zatížen rizikem. Deset z deseti ekonomů se shodne, že je lepší zvyšovat spíše daně nepřímé, leč například sjednocení DPH má pomoci hlavně zjednodušení systému a fiskální konsolidaci.
Spotřební daň z pohonných hmot musí růst
Zásadní nepřímou daní, kterou bychom rozhodně měli ve jménu zbrojení zvýšit, je spotřební daň z pohonných hmot. Dnes jsou sazby 9,95 koruny na litr nafty a 12,84 na litr benzinu. Navýšení těchto spotřebních daní o 5 korun na litr zvýší cenu pohonných hmot o 6 korun na litr, neboť tu šestou korunu doplní DPH. Čistě na spotřební dani by byl výnos 50 miliard. Cena lehce přes 40 Kč za litr je pořád snesitelná, už jsme si vyzkoušeli i horší úrovně, aniž by to vedlo k poklesu spotřeby.
Důvod, proč sáhnout právě sem, je snaha omezit dovoz energetických surovin do EU. Ropu dovážíme buď z Ruska, arabského světa nebo Spojených států. To nejsou úplně spolehlivá a přátelská teritoria. Ještě před měsícem bych napsal „s výjimkou Spojených států“, ale tím už si nejsem jistý.
Zvedneme-li daň z příjmu fyzických osob z 15 procent na 20 procent a daň z příjmu právnických osob z 21 procent na 25, dostaneme se na výnos pro státní rozpočet okolo 270 miliard korun. K tomu přidejme dalších 50 miliard ze spotřební daně na pohonné hmoty. 320 miliard nových výnosů je asi strop možného. Zároveň je to částka dostatečná k adekvátnímu navýšení obranných výdajů, ozdravení veřejných financí a dohnání deficitu potřebných investic.
Při průměrném platu 45 412 korun znamená zvýšení daně z příjmu fyzických osob o pět procentních bodů dodatečných 2200 korun měsíčně. Pro vyšší platy to bude více, pro nižší méně. Průměrný Čech najede ročně 12 tisíc km a na spotřební dani a DPH tak zaplatí navíc 5040 korun ročně. Je adekvátní posílit naši bezpečnost v průměru za 2620 Kč měsíčně? Rozhodně ano. Tento náklad není nic proti tomu, jak silně bychom pocítili ztrátu svobodné budoucnosti. Ve skutečnosti se vracíme na úroveň zdanění před zrušením superhrubé mzdy a cenám pohonných hmot roku 2022. Nemůžeme tedy říci, že ta bolest je nesnesitelná.
Změnit se musí armáda i průmysl
Důležitá je protihodnota, kterou za „válečné daně“ budeme schopni doručit. Armáda bude potřebovat posílit o nové útvary i schopnosti, její koncepce musí být přepracována a je nutné reflektovat zkušenost ze stávajícího konfliktu. Jádro armády musí být doplněno o vycvičené zálohy, armáda se musí naučit úplně jinak pracovat s rekruty a dobrovolníky.
Zejména forma spolupráce občana a armády pod hlavičkou dobrovolného předurčení má velký potenciál. Armáda musí nabídnout modulární výuku, vědět, kdo je ochoten bránit, jaké jsou jeho schopnosti a jak tento lidský potenciál co nejlépe využít. Na masové odvody a povinnou vojenskou službu zdroje a kapacity nemáme, ani mít nebudeme. Nicméně aby nabyla armáda ČR potřebné schopnosti a odmazala vnitřní dluhy, musíme počítat v delším horizontu s výdaji na úrovni nejméně 3 procenta HDP.
Druhou linií jsou schopnosti našeho průmyslu adekvátně produkovat zbraně a munici v případě intenzivního konfliktu. Na základě využívané techniky je třeba identifikovat kritické kompetence, které je třeba držet na našem území, a mít české firmy zapojené do dodavatelských řetězců těch nejmodernějších zbraní. Udělat z armády efektivní bojovou sílu znamená i mít špičkovou logistiku, potřebné skladové zásoby a mobilizační zásoby jak munice, tak techniky.
A v neposlední řadě směřujme dvě třetiny navýšeného obranného rozpočtu na nákup techniky a munice pro ukrajinskou armádu a pouze třetinu do vlastní armády a souvisejících opatření. Proč tento poměr? Ukrajinská obrana musí vydržet, a to i v případě, že by se Spojené státy od Evropy úplně odvrátily. Ukrajinská armáda s více než milionem příslušníků je dnes bezpochyby tou nejsilnější a nejvíce bojeschopnou v Evropě.
Je to nejlepší štít i kopí, které máme proti Putinovu Rusku, a dokud není tato armáda poražena, nebude mít Rusko kapacity troufnout si na státy NATO. I naši výrobci potřebují objednávky, ne slovní deklarace. Možnost vyzkoušet naše výrobky přímo na ukrajinském bojišti je nedocenitelná, díky tomu zde vyrostou potřebné kapacity a kompetence a odrazí se to v kvalitě české armády i schopnostech českého průmyslu produkovat žádané zbraně a munici v potřebných objemech, jedná se tedy o méně nezištnou pomoc, než by se mohlo zdát.
Na Ukrajině se hraje o naši budoucnost
Jediným přijatelným výsledkem je porážka ruských vojsk na Ukrajině a obnovení svrchovanosti Ukrajiny v hranicích roku 1991. Cokoliv jiného je předpokoj velkého světového konfliktu. V důsledku ruské porážky padne Putinův režim. Nevíme sice, co ho nahradí, ale hrozba ze strany Ruska bude nižší. Naopak evropské křídlo NATO bude mnohem silnější. Čím dříve bude ruská hrozba eliminována, tím dříve bude možné daně opět snižovat, přičemž se to bude týkat daní přímých. Ve scénáři, kde dozbrojíme a porazíme Rusko, budeme muset strpět vyšší daňové břemeno po dobu zhruba pěti let.
Pokud ovšem nebudeme dělat nic, Putinovo Rusko tu s námi zůstane a bude mnohem silnější. Rusko má pořád velkou armádu a průmysl přeorientovaný na válečnou výrobu na úkor všeho ostatního. Pokud Rusko vyhlásí vítězství nad Ukrajinou, myslí si někdo, že se jeho válečná mašinerie zastaví, vojáci propustí a finanční toky mezi oligarchy přerozdělí od zbrojařů k výrobcům mírových statků? To se nestane, protože takový ekonomický otřes by Putinův režim neustál. Bude pokračovat v agresi, ať už proti Ukrajině, nebo proti NATO. Trump v Bílém domě je lákavou pobídkou získat další území. Za cenu vysokých ztrát, ale nic v Rusku nestojí méně než lidský život.
