Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Volební modely ukazují alarmující skutečnost: antisystémové strany se blíží jednobarevné vládě, či alespoň parlamentní většině populistů. A voličů demokratických stran není dost. Kam může populismus dojít, vidíme na Slovensku. Nechceme-li, aby se Česká republika vydala slovenskou cestou do Ruska, musí voliči všech demokratických stran aktivizovat nevoliče.
Nejprve se zastavím u pojmu „my“, který de facto figuruje v titulku tohoto textu. Vím zhruba, kdo FORUM 24 skutečně čte a kdo jen chodí pod články na jeho serveru nadávat. Jednoduše tedy tím „my“ myslím lidi, kteří čtou FORUM 24 a je pro ně klíčovou základní hodnota, kterou náš deník obhajuje: liberální demokracie. A může to být úplně samozřejmě i člověk přesvědčeně a důsledně levicový, který ale má úctu k demokracii a svobodě.
Trochu krkolomněji tedy mohu napsat, že to „my“ znamená „my nepopulisté“. Všichni nepopulisté bez ohledu na věk a politickou orientaci. I politická orientace je totiž možná jen v demokracii, v Putinově Rusku nesmějí být ani pravicově, ani levicově orientovaní občané, a dokonce ani žádní občané. Tam je – jako v každé diktatuře – lid, případně mužici.
Chvilky pro demokracii bijí na poplach
V neděli byla zveřejněna dosti děsivá statistika, volební model agentury Kantar. V pondělí na to reagoval Milion chvilek pro demokracii na Facebooku: „Pouze tři poslanci nebo poslankyně chybí ANO a SPD k ústavní většině! Nejnovější volební model agentury Kantar ukazuje, že volební preference Babišova ANO stále rostou a je tak krůček od jednobarevné vlády. Je tedy velice důležité, aby současná vláda plnila své sliby a nepřehlížela generace mladých voličů a voliček, kterým se opoziční strany snaží věnovat čím dál více. Vláda se nemůže donekonečna vyhýbat odpovědnosti tím, že po ní může přijít někdo „horší“. Ani nestačí uklidňovat se tím, že jsme v polovině volebního cyklu (kdy bývá podpora veřejnosti vládě zpravidla špatná). Soustavný růst ANO by měl být dostatečně varovným signálem!“
Chvilky pro demokracii samozřejmě mají pravdu, ale jen zčásti. Čistě formálně: antisystémovci sahají na většinu v poslanecké sněmovně, na ústavní snad ještě ne, ale i to je alarmující. A k tomu, kde ji mají: hnutí ANO zahájilo frontální útok na hloupé mladé voliče, podporu ANO nevyjadřují nějací abstraktní „mladí“ jako homogenní množina, ale mladí lidé s nízkým nebo žádným vzděláním. A asi není důvod pochybovat, že je nalákaly tance paní Aleny Schillerové, korunní princezny hnutí ANO. Na určitou skupinu lidí, těch s nízkou inteligencí, její děsivě infantilní a dospělé ženy, navíc političky, zoufale nehodné tance na TikToku fungují.
Představa, že hloupí jsou jen důchodci s Alzheimerovou chorobou, není realistická. Mnoho lidí – mladých, středního věku i starých – je prostě hloupých od přírody a nepotřebují k tomu žádný z typů demence. Neznají žádného politika, neznají žádné strany, k volbám nechodí – ale ze světa dospělých je zaujala ve veřejné sféře jen a jen paní Schillerová. Jiné politiky nikdy neviděli a tanečky paní Schillerové jsou velmi podobné těm, které o velké přestávce na učňáku provozují oni sami. Žádná jiná strana nevede takovou kampaň a i ty demokratické partaje, které se na mladé na sítích obracejí, tomu věnují méně úsilí. A především – jejich videa nejsou tak hloupá. Proto nemají šanci prvosignálně přilákat hloupější mladé. A těch chytrých je (v každém věku) docela málo.
Na co Chvilky zapomněly?
České demokratické strany, tedy strany tvořící dnešní vládní koalici, musí oslovit i někoho jiného než mladé. Politika u nás (a kopíruje vývoj světové politiky) zdegenerovala do bipolarity demokraté versus populisté, systém versus antisystém. Pravicové a víceméně levicové strany se již dnes snadno shodnou, ukazuje to naše vládní koalice. Politická orientace už nerozděluje. Rozděluje vztah k demokracii. A jak ukázaly výsledky Kantaru, antisystém, populisté, se v modelu blíží parlamentní většině.
Tato vláda zvítězila ve volbách, protože propadl cca milion hlasů voličů nejrůznějších drobných antisystémových uskupení. Na tyto voliče se velmi cílevědomě a dle průzkumů úspěšně zaměřilo hnutí ANO, proto má Babiš plná ústa míru. Proruský antisystém boj za mír formou kapitulace napadené Ukrajiny vždy uvítá a ve skupině Andrej Babiš premiérem se velebí odkaz soudruha generála Ludvíka Svobody, jednoho z komunistických prezidentů. A v těchto vodách nemá žádná demokratická strana, odleva doprava, od Pirátů až k ODS, šanci žádné voliče ulovit.
Klíč k zamezení babišismu je však v těch, kteří nevolili. A to ve všech věkových vrstvách, nejen v řadách mladých nevoličů. Voličům demokratických stran tudíž zbývá jediná naděje, jak nepřipustit nástup hrozící parlamentní zákonodárné většiny Babiše s Okamurou: aktivizovat nevoliče s demokratickým a proevropským postojem k životu.
Každý musí přispět
Problémem takového podniku zůstává, že jej nelze řešit nějak „shora“, případně marketingově. Nevoliči nejsou příjemci informací ze sociálních sítí a často ani médií. Bývají to lidé, kteří vnímají jen svou práci/koníčka, do kterých jsou tak zažraní, že nevnímají z okolního světa skoro nic. Můžou to být lidé velmi staří, kteří si říkají, že oni už pro lidstvo udělali dost, a tak se nemusí štrapicírovat do volební místnosti. A můžou to být i prací uštvaní otroci hypoték či matky samoživitelky, kteří na výlet do volební místnosti prostě nenašli čas. Lidé, které musíme oslovit my sami – my, kteří máme demokracii jako hodnotu a kteří ještě volit chodí. Je jedno, jestli levičáci, pravičáci či celoživotní zastánci politického středu. Stačí jen to, aby to byli demokraticky smýšlející lidé.
Když každý z voličů demokratických stran v minulých volbách ve svém okolí najde jednoho příčetného nevoliče a vysvětlí mu, že v příštích volbách se bude rozhodovat o zásadní orientaci země a že má morální povinnost k volbám přijít a odleva doprava si vybrat jednu z demokratických stran či koalic, babišismus nenastane. Pokud se nám to nepodaří a antisystém v příštích volbách zvítězí, koalice ANO–SPD nás pošle na slovenskou cestu směrem do Ruska.
