Tuto starou a věčnou pravdu je dobré nezapomínat a neopouštět. Měli by si ji připomenout i dnes mnozí aktéři současného dění okolo povolebního vyjednávání a blížící se prezidentské volby.

Je zjevné, že spasitel, mučedník a vítěz voleb je na lovu. Se zájmem, a i s pobavením sleduje to hemžení zajíců na poli. Zvláště když mu to pole patří. Hledá ty správné elastické typy do své rozšířené stáje. Má několik variant a ty důkladně rozehrává. Především se opírá o tichou koalici se Zemanem, komunisty a Okamurou. A všem ostatním vzkazuje, že když mu nepůjdou na ruku, tak tohoto spolčení využije k prosazení své vůle, tedy jednobarevné agrofertí vlády, i když jakoby menšinové, ale s tolerancí a podporou této mocenské čtyřkoalice.

Do jeho arzenálů patří triky, které používal po celou dobu své predátorské kariéry. Střídá polohy vstřícné, vlídné s těmi agresivními a všehoschopnými. A taky vypouští pokusné balonky. Má k tomu řadu spoluhráčů – ze svých médií, z řad bývalých policistů a zpravodajců, a také ze své rozšiřující se kamarily.

Nezapomíná hrát tu permanentní kartu oběti, nejlepšího z nejlepších, kterému ostatní závidí a jemuž hází klacky pod nohy. On chce přece nejraději vládu s programově nejbližší ODS, ale ona nechce, protože je stále ve vleku té staré tradiční mafie kmotrů. Na stole je i obnovení původní vládní sestavy s ČSSD a lidovci. Na té by si obzvláště smlsnul. Jenže oni (ti trpaslíci) se ho bojí. A pak jsou tady nováčci Piráti, s nimiž si zkušený normalizační kádr zkouší hrát s mimořádnou rozkoší. Mimo hru je Kalousek a Farský, které považuje za zdecimovanou kategorii.

Pokud by někdo z toho tábora demokratické opozice cukl a chtěl by se tzv. obětovat a vstoupit do vlády anebo vládu ANO nějak podpořit, aby tím zabránil tomu nejhoršímu, tedy vládě, která by se opírala o hlasy KSČM a SPD, začne si psát svůj nekrolog hadru na podlahu. Byla by to totiž kolaborace s ďáblem, kterou nelze zdůvodnit a omluvit. Bylo by to na úrovni těch, kteří v normalizačních letech vstupovali do KSČ, s tím, že ji chtějí zevnitř polidštit, ale ve skutečnosti šlo o pragmatický kalkul s trochou neomluvitelně dětinské naivity. Mnohé fíkové listy z armády užitečných idiotů chodovské agrofertí stáje o tom vědí své.

Bůhvíproč se například téměř adorujícím způsobem vyjádřil na adresu vítěze voleb jeden z kandidátů na hlavu státu, který se již vidí minimálně ve druhém kole. Myslím, že to pana D. vyjde draho. Měl by vědět, že lupiči nejsou hloupí – koho si nechytí, toho si koupí. Vyloučit se také nedá to, že i v tomto případě posloužila ta správná složka.

Nebylo nezajímavé sledovat, kdo a jak zareagoval na kandidaturu Mirka Topolánka. Každopádně způsobila tato (pro mnohé nečekaná) akce obrovský rozruch. Do arény vstoupil někdo, jehož nelze přehlédnout. Muž s pestrým příběhem, který se výrazně odlišuje od všech ostatních vyzyvatelů Miloše Zemana. Léta jej obrousila do podoby kultivovaného hřmotného válečníka. Nebojácný chasník zjevně narušil něčí plány a ve vůdcově hlavním stanu způsobil paniku. Rozhodně vnesl do těch nudných a nezáživných kontur prezidentské kampaně očekávání akčního napětí. Uvidíme, jak s ním naloží. Odvaha mu nechybí.

Lovec Babiš reagoval okamžitě. A mimo jiné i tím, že nabídl post ministra průmyslu Tomáši Hünerovi. Ten byl totiž vždy vnímám jako Topolánkův muž, a to ještě z dob jejich společného působení v Ostravě. Hüner byl Topolánkův spojenec v době, kdy Topolánek začínal svou politickou dráhu jako senátor. Oba se znají velmi důkladně. A tak to vypadá, že Hünerova nominace do agrofertí vlády je ze všeho nejvíce ťafkou Topolánkovi a taky přípravou na definitivní převzetí ČEZ.

Strašákem, který má predátor v záloze, jsou předčasné volby. Všem vzkazuje – to by byl váš konec! Jedině on má Prchala, prachy, složky, média, Zemana, ale hlavně lidi, kteří ho mají rádi a těší se na to, až tady zavede ty správné autoritativní pořádky. Opravdu? I těch 82 % všech oprávněných voličů, kteří mu svůj hlas nedali?

I pro lovenou zvěř by mělo platit, že je lépe něco se ctí ztratit než s hanbou získat. Dotek dna může nastartovat obrat. Skutečný optimismus nespočívá v přesvědčení, že všechno půjde dobře, ale v názoru, že ne všechno půjde špatně. Jinými slovy – nepodlehnout iluzi není v lidských silách, ale je v nich něco jiného: nedat se deziluzí rozdrtit.