Čína vždy byla a je záhadná a tajemná. Platí to i ve 21. století. Vývoz produkce špatně tepelně upravených netopýrů z wuchanské tržnice pociťuje nyní celá planeta, doslova každý z nás. Omezení osobních svobod zasáhlo trýznivě především tradiční dlouholeté demokracie v západní Evropě a v Severní Americe. Pandemie zde udeřila s apokalyptickou silou.
Lépe se s expanzí koronaviru vypořádávají dnešní i minulé nejrůznější totalitní režimy. Proč? Diktatury jsou zvyklé na diktát. Lépe než my, bývalá totalita, se ale s epidemií čínského viru vypořádaly země jako Dánsko nebo Tchaj-wan, a to bez drakonických restrikcí. Důvod je v tom, že jejich pandemické a krizové plány realizují odborníci, a ne esemeskoví „experti“ z řad politiků v modelu svých PR kampaní. V těchto zemích lidé důvěřují svým institucím a naopak. A o tom to celé je. Lidé se vzájemně neudávají, důvěřují si navzájem. Tchaj-wan i Dánsko navíc nejsou natolik kosmopolitní jako třeba USA nebo Velká Británie. Co země, to jiný koronavirový příběh.
Před necelým rokem jsem napsal text s názvem „Čínská vize vítězství aneb Diktatura 21. století“. Tehdy jsem netušil, co nás letos zasáhne.
Mluvíme-li o podivném přízraku COVID-19, pak nikdy nezapomínejme na místo jeho vzniku. To je jen konstatování holého faktu, nejde o žádnou konspirační teorii, kterých se vyrojilo nebývalé množství. Čína jako spása a zachránce světa je absurdní i ďábelský narativ zároveň. Není těžké uhodnout, komu to slouží a prospívá. Náš stát se chystá vstupovat i majetkově do soukromých firem. Ta prý okázalá pomoc bude zcela jistě záhadně selektivní. Armáda bude mezitím inteligentně trasovat podle manuálu z Orwellova románu 1984.
Jediné zdroje, které stát má, jsou peníze daňových poplatníků. Platí to i pro navyšování státního dluhu, který jednou budou muset splácet naše vnoučata. Nevím, zda zrovna tohle trápí velké dotované korporace a přebujelou byrokracii. Čínský vzor kontrolokracie posiluje absolutní moc státu (a se státem provázaného byznysu) a zároveň zvyšuje míru bezmoci bezmocných. Nouzový stav jednou skončí, ale nouze zůstane. Jenže pro některé to platit nebude. Osoby a obsazení těchto her není složité si dosadit. A není to jen o Jardovi lufťákovi, který tvrdí muziku.
Tak se ještě jednou podívejme na Čínu v širších souvislostech a také na její proklamované perspektivy.
https://www.forum24.cz/cinska-vize-vitezstvi-aneb-diktatura-21-stoleti/