Senát minulý týden reagoval na prezidentovy výroky a účast na mítincích spolu s extremisty a vyzval Miloše Zemana, aby přestal rozdělovat společnost a mírnil své výroky. Učinil tak formou usnesení, které na půdě horní komory inicioval senátor Jiří Šesták z klubu Starostové a nezávislí. Hrad na rozhodnutí senátu reagoval značně popuzeně.

„Prezident si náhubek nasadit nedá,“ vzkázal nejprve senátorům mluvčí Jiří Ovčáček. Připomeňme, že senátoři ve svém usnesení neřešili, zda je či není prezident republiky vzteklý pes. Svůj apel cílili k tomu, aby Miloš Zeman ve své funkci vystupoval reprezentativně. Současně uvedli, že je v zájmu země, aby se prezident dokázal s premiérem domlouvat na úrovni a nedehonestoval ho.

Zeman sám pak v neděli reagoval v diskusním pořadu televize Prima otázkou, v níž se moderátora dotázal, zda nepovažuje za drzost, že jej napomíná instituce s důvěrou menší, než má sám prezident. Oháněl se přitom tím, že pro usnesení hlasovalo jen 18 z celkového počtu 81 senátorů. Opomenul ale, že pokud by členové horní komory nechtěli výzvu ke zdrženlivějšímu projevu přijmout, pak na půdě senátu byli přítomni a proti přijetí  usnesení hlasovali.

Kontrola státní moci je pilířem demokracie
Především je ale problematické tvrzení prezidenta, že jej senát usměrňovat vůbec nemá. Prezident tím zásadně popírá základní pilíře principu demokracie, a to dělbu a vzájemnou kontrolu státní moci. Dle Ústavy ČR se státní moc dělí na zákonodárnou,výkonnou a soudní: Tyto jsou od sebe oddělené a podléhají vzájemné kontrole. Miloš Zeman ale minulý týden odmítl respektovat i výroky soudu o omluvě rodině spisovatele Peroutky a popřel tak i moc soudní.

Tato moc daná ústavou je vyjádřena kvalitativně, ústava sama je pak základním stavebním prvkem celého právního řádu a nemůže být ohrožena aktuálními náladami ve společnosti. Prezident se ji zavazuje slibem dodržovat: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Skutečnost, že byl prezident zvolen všelidovým hlasováním má tedy vliv pouze na jeho nastoupení do funkce. Po složení slibu, v němž se zavazuje  dodržovat Ústavu České republiky, je povinen coby představitel moci výkonné strpět kontrolu moci zákonodárné. Tudíž i Senátu. A to bez ohledu na aktuální průzkumy veřejného mínění. V právním státě se ústavní činitel řídí zákony státu, nikoli nahodilými anketami.

Znevažování hlasu senátu je z úst prezidenta nejen znevažováním základních principů demokracie a právního státu. Je to především znevažování hlasů těch občanů, kteří v senátory hlasující pro zmíněné usnesení vložili důvěru. Pokud Miloš Zeman po svém zvolení uvedl, že bude prezidentem všech občanů, měl by brát v potaz názor byť jen jediného občana země a neoznačovat jeho zastupitele za drzé.

Složil prezident opravdu slib všem občanům?
Připomeňme, že senátoři České republiky mandát projednávat prezidentovo chování mají nejen díky volbám: Před nedávnem horní sněmovna projednávala petici 11 tisíc občanů, kteří své zastupitele vyzvali, aby se Senát obrátil na Ústavní soud kvůli prověření, zda se Miloš Zeman nedopouští velezrady. Přesto, že tento návrh v senátu neprošel, není názor takového počtu občanů zajímajících se o společenské dění i mimo volební období zanedbatelný

Pokud ho ale prezident republiky arogantně přehlíží a komentuje a popřává sluchu pouze svým příznivcům, kteří pro něj pořádají monstrózní a halasné mítinky (připomeňme, že v tom se nejvíce angažuje Jelena Vičanová) na jeho podporu, tak se skutečně štěpení společnosti dopouští. Navíc je s postupem času stále více zřetelnější, že zájmy těchto skupin korelují s proruskými iniciativami a s lidmi, kteří se i veřejně hlásí k úsilí o změnu společenského režimu.

Otázkou zůstává, proč mají někteří občané potřebu vyjadřovat neustále prezidentovi republiky podporu v jeho setrvání ve funkci, když dle již zmíněných průzkumů veřejného mínění podporu svých voličů má. Žádné protestní akce, kromě již zmíněné petice, nikdo proti Zemanovi nepořádá, takže není jasné, proti čemu nebo komu tito lidé opakovaně demonstrují.

Zatím poslední akci tohoto druhu chystají aktivisté v nejbližších dnech. Poutače na ni sice neobsahují žádnou nosnou myšlenku, ale vyzývají k oprášení zelených karet s podobiznou Miloše Zemana a transparentů z demonstrace 17. 11. 2015 na Albertově a jsou doplněny  výzvou „Jak jsme již řekli, s sebou vše, co vydává hlasitý zvuk!“ (Organizátoři se patrně řídí úslovím „prázdné sudy nejvíc duní“).

Tématem má být i imigrační politika, což je bezesporu téma hodné diskuse. Ale ani v tomto případě není zřejmé, proti jakému konkrétnímu rozhodnutí vlády či zastupitelů chtějí tito občané protestovat formou demonstrace, když se ani s žádným fyzickým ohrožením Česká republika nepotýká a není tedy žádný doklad o tom, že by státní aparát selhal.

Senát v roli vyvažujícího článku 
Dá se tedy říci, že se jednání stoupenců stávajícího prezidenta podobá nebezpečnému trendu „zabráníme válce válkou“, tedy vyvoláváme nepokoje proto, abychom jiným nepokojům zabránili. A jindy výmluvný Miloš Zeman tyto projevy pofidérní přízně přijímá a posléze okoření bonmotem o možnostech demokratické a nedemokratické volby odstranění premiéra kalašnikovem. To, že tak Miloš Zeman učinil alibisticky bez toho, že by z pozice své autority doplnil vyjádření, že jen demokratická změna premiéra je přijatelná, vedlo k tomu, že jeho stoupenci vzápětí proklamovali násilnou volbu. Zde mimochodem opět zaúřadovala také již zmíněná Vičanová, která se panu prezidentovi nabídla s kalašnikovem vypomoci.

Senát, který je především ústavní pojistkou Parlamentu České republiky, tedy reagoval zcela přiměřeně, když na prezidentovy výroky, jež eskalují napětí ve společnosti, reagoval a vyzval ho, aby společnost nerozděloval. Pokud ale Miloš Zeman tento apel nepřijímá a má zájem pouze na přízni svých stoupenců, odmítá tím zodpovědnost za společenskou situaci.

Pokud se přitom naváží do senátu coby do instituce jako takové, zapomíná, že její název a tradice jsou odvozeny od slova „senex“ – stařec. Vychází tedy ze starověké formy sociální organizace, v níž byla rozhodovací pravomoc svěřena starším mužům pro jejich zkušenost a moudrost. Pakliže Miloš Zeman sám archetyp starce, schopného moudrosti, vhledu a zejména reflexe nenaplňuje, tak je to nikoli popřením, ale právě dokladem o potřebě jiných zralých mužů a žen, které jeho deficit na půdě senátu zastanou.