Ruská propaganda inovuje. Její čeští úderníci cedí krev, svátky nesvátky. Ty beztak nedrží, zato se klepou na lednovou jolku se svými veliteli a rudé tébichy na ruské ambasádě. Peníze nesmrdí, po majstrštyku s cinknutými průzkumy mezi vysokoškoláky života a okatými plusy pro Zemana a Babiše na úkor opozice teď oblbují lid prozměnu „lepšolidmi“. Dřou při tom jako koně, od Hradu až po mužiky v Parlamentních listech a olezlá pípšou na Barrandově. „Lepšolidé“ jsou teď jejich novou municí, která má mezi českou společností vybombardovat místo příkopu kráter. Že sázka na českou závist a frustraci z osudu najde svůj cíl, je přitom jisté. Úspěch a inteligence, natož pak demokracie a svoboda jsou tu odjakživa na štíru s bolševiky všeho druhu, pranýřovány hňupy a nostalgiky. A podle režimu smýkány po kriminálech nebo rovnou umlčeny na šibenici. Kde předtím nezabrali „sluníčkáři“, „pravdoláskaři“, kavárníci a „dobroserové“, mají teď naštvat občana právě „lepšolidé“. Že v novém objevu propagandy nemá jít paradoxně o bohatce, kterým přetékají konta, je v ruské režii českých reálií nasnadě. Pozornost mafiánským kšeftům vládců Kremlu a napojení šíbrů z české prezidentské kanceláře a jejich nohsledů na ruské obchody stejně jako plundrování eurodotací a okupace českých zemí privátním byznysem premiéra Babiše má být totiž odpoutána označováním opozice, konkrétních médií a neziskových organizací, které vidí místním kolaborantům pod pokličku a neváhají s veřejnou kritikou, za „lepšolidi“.
[ctete postid=“220378″ title=“Je tu dotisk: Obrana před Babišem a příběh českých médií podle Pavla Šafra“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/45526126_516973565444289_5353478040686952448_n-385×230.jpg“ excerpt=“Nová kniha OBRANA PŘED BABIŠEM slaví velký úspěch, který si vyžádal dotisk. V této “ permalink=“http://forum24.cz/nova-kniha-obrana-pred-babisem-a-pribeh-ceskych-medii-podle-pavla-safra/“]220378[/ctete]
Problém tu přesto je. Tuzemští sluhové ruské propagandy káží vodu a přitom pijí víno. Zatímco hrají mizerný kus o své obyčejnosti pro publikum, které pro vlastní frustraci nevidí, jaké hře vlastně tleská, sami se mají za lepší lidi či dokonce za elitu. A zhusta při tom využívají atributů moci, o kterých se jejich fanklubu ani nezdá. Byť je platí. Zatímco ten, už dávno maká na Babišovy daně a odtud na královský rozpočet Hradu, prezident se sotva probouzí do úřadu. Autor těchto řádek má v paměti osobní zkušenost z nástupů tehdejšího premiéra Zemana do pracovního dne, nastartovaného místo snídaně až polední kořalkou a premiérovy nelichotivé vtípky na adresu dělníků z „kolbenek“. Dvě tváře má pak prezident i pro úspěch. Jeho okázalé opovržení lidmi, kteří „nic nedokázali“, totiž zostra koliduje s jeho osobní historií. Absolvent VŠE možná přečetl metráky knih a napsal jeden text, kritický k hospodářství tehdejšího režimu, ale na tribunu na Letné se mezi listopadové revolucionáře, zkoušené komunistickým kriminálem, prodral málem coby no name mimo seznam pozvaných. Podle vzpomínek Václava Havla. Zda lze tedy za úspěch, který má teď prezident zjevně za mantru, považovat jeho drzé čelo nebo mrtvé duše v organizaci ČSSD, která jej tenkrát protlačila na sněmovní kandidátku, nebo psí kusy komunistického exaparátčíka Miroslava Šloufa s východními konexemi a nápady, které dostaly Zemana do Strakovy akademie i na Pražský hrad, aby mu o pár let později tamní „lepšolidé“ v čele s přítelem Zemanem nepřišli ani na pohřeb, lze s úspěchem pochybovat.
Ještě výmluvnější je pak Zemanův dvojí metr ve vzdělání. Tatíčkovské bdění nad jeho národní identitou a favorizování jeho nezaměnitelné tradice nejdou úplně dohromady s „lepšolidským“ studiem prezidentské dcery na prestižní škole v Anglii. Po vzoru kremelských činovníků, kteří nemohou přijít na jméno zahnívajícímu imperialismu a jindy s plnými ústy národní hrdosti na české školství, se teď ruský šváb na Hradě chlubí britské královně svojí Kačkou na (sic!) londýnské univerzitě! Jak tu pak Zemanova rétorika kategorického odporu proti imigraci vůbec štimuje s výroky jeho dcery, že „…Londýn je městem, které se pyšní rozmanitostí národností, a tak si zřídkakdy připadáte jako cizinec, což je jeden z důvodů, proč se tu mnozí z nás rádi usadili…“, je na posouzení laskavého čtenáře.
„Lepšolidi“ si přesto bere do úst i Zemanův aparát. Že si přitom nechal prezidentův úředník Mynář vzdávat poctu od hradní stráže, aby si sám připadal jako lepší člověk, už víme. Že ale nechal v noci zavírat východní bránu u hradní Černé věže, kam jindy proudí celé zástupy po Starých zámeckých schodech, a Pražský hrad bylo nutné obcházet, aby kancléřovu lepší rodinu nerušil hluk tamního provozu, jen ilustruje hradní personální mizérii. Že Zemanův ansámbl a klaka mluví o kriticích jejich papalášských manýrů paradoxně jako o „lepšolidech“ ausgerechnet na soukromých mejdanech prezidentova kancléře nebo poradce Nejedlého v samém sídle českých králů, je už hotovou pyramidou drzosti. V porovnání s faktem, že manželka prezidenta dolních deseti milionů Ivana Zemanová překvapivě nešije u čínských přátel v tržnici, ale u předních módních guru, bledne i bezprecedentní biřmování exredaktora komunistických Haló novin a Zemanova mluvčího Ovčáčka osobně tajemníkem českého katolického primase. A se souhlasem (sic!) samotného kardinála Duky. Na křesťanské prozření komunistické ovečky totiž řadový kněz zjevně nestačí. Pro lepšolidi jenom lepšokněz! Za majstrštyk povýšenosti lze pak označit i čerstvý a bezplatný převod městských pozemků do vlastnictví Pražského hradu. Na převod 1789 metrů čtverečních a celých veřejných ulic Na Opyši a U Prašného mostu si přitom nikdy netroufla ani totalitní garnitura od Gottwalda po Husáka. Zeman ale není čučkař, je lepší člověk, nýmandovi se ulice nedarují. Navíc prý jde o prezidentovu bezpečnost. I kdyby na ni padla půlka Prahy.
O „lepšolidech“ ale rády burácejí i nicky bez ulic. Každého z oponentů Zemana, komunistů, Okamury, Babiše, Kremlu nebo Pekingu za ně má i televizní minimalista Soukup či nesmrtelná mánička z VŠE. První přesto vynechá jen málokterou příležitost být okázalou vipkou prestižních společenských událostí a rád se producíruje na červených běhounech v doprovodu univerzální souputnice českých zbohatlíků. Proděkan Ševčík má zase v oblibě spanilou jízdu privátním autem s modrým majákem a navrch v protisměru. Oba přitom „lepšolidi“ skloňují ostošest a ve všech pádech. Příští průzkum veřejného mínění bude jistě před centrálou komunistů nebo v Mynářových Osvětimanech. Za párek s vodkou ve Vladislavském sále budou kolaboranti zase za chudáky a demokraté za špínu své země. „lepšolidi“. Nějak se to už dopočítá, kdo platí, ten poroučí. Přichází nová doba: zloděj křičí chyťte zloděje…