Před dvěma týdny pověřil srbský prezident Aleksandar Vučić 41letou Anu Brnabićovou sestavením vlády. Vypadalo to na revoluční krok v historii konzervativní pravoslavné země. Poprvé by totiž vládla žena, která se navíc otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci. To je v Srbsku vznětlivé téma, zejména kvůli tradičnímu vlivu ortodoxní církve, která homosexuály odsuzuje.
Homosexuálních premiérů v Evropě přibývá, jmenování Brnabićové přišlo pár dní poté, co se 38letý Leo Varadkar stal prvním gay premiérem katolického Irska. Jenže Srbsko, to je ještě jiná káva. Podle aktivistů 65 procent obyvatel považuje homosexualitu za nemoc a 78 procent lidí si myslí, že by gayové svou orientaci neměli projevovat mimo své domovy.
Někteří aktivisté jmenování Brnabićové vítají a vidí v něm velký přínos pro demokracii. Jiní jsou skeptičtí. „Problém je, že její jmenování maskuje reálné nedostatky v zemi a bude to vypadat, že se zlepšila otázka lidských práv, což vůbec neodpovídá realitě,“ komentoval Boban Stojanović z Univerzity v Bělehradu.
Vučić podstoupil jmenováním Brnabićové politický risk. „Bylo to těžké rozhodnutí v národním zájmu Srbska,“ řekl prezident, který dělal ministra informací ve vládě Slobodana Miloševiće, ale později otočil a stal se reformistou. Nyní balancuje na tenkém laně mezi Evropskou unií a Kremlem.
Jmenováním Brnabićové chtěl Vučić ukázat Bruselu, že jeho země hodlá vykročit pevným krokem směrem k evropskému členství. Srbové totiž jednají s Bruselem o vstupu do unie do roku 2020. EU dlouhodobě Srbům vyčítá mimo jiné diskriminaci sexuálních menšin, zatímco v zemi roste ruský vliv a mnoho obyvatel si přeje pevnější vazby s Moskvou.
Nástup nové premiérky zkomplikovaly nevraživé reakce srbských politiků. Jmenování Brnabićové musí schválit parlament a některé strany ji nepodpoří. Příští týden by se mělo hlasovat o důvěře a pokud Brnabićová nedostane 128 hlasů, mohou se dokonce konat předčasné volby, už třetí za posledních pět let. Prozápadní list Blic avizoval, že Brnabićová překoná potřebnou většinu díky vládnoucí straně SNS prezidenta Vučiće, ale v zákulisí se šušká, že ani mnozí členové Vučićovy partaje si lesbickou premiérkou nepřejí.
Srbská politika je navíc plná otevřeně homofobních lidí, například nacionalista Dragan Marković Palma už vyhlásil, že nepodpoří žádného premiéra, který nemá aspoň dvě děti. Proruští nacionalisté Vučićovo rozhodnutí od začátku tvrdě kritizovali. Podle opoziční skupiny Dveri, jež má blízko k srbské ortodoxní církvi, byla Brnabićová jmenována, protože si to přál Západ. Srbský patriarcha Irenej dokonce sám tahal za nitky, aby se lesbická premiérka nedostala k moci.
„Nemám ráda, když se sexuální orientace používá jako nějaký určující prvek osobnosti. Proč je to důležité?“ bránila se Brnabićová, která má pověst příjemné a komunikativní odbornice. Vystudovala marketing na univerzitě v anglickém Hullu a hovoří plynně anglicky i rusky. Pracovala se zahraničními investory a podle kolegů má výborný přehled o srbské ekonomice.
Brnabićová je přitom relativně neškodný politický hráč, ve vysoké v politice působí teprve rok. Loni v srpnu ji Vučić jmenoval na post ministryně veřejné správy a místní samosprávy. Už tehdy se rozproudily vášně. Podle srbských médií je to spíše technokratka nežli mazaná intrikářka. Je naprosto loajální prezidentovi, chybí jí politická zkušenost či výraznější mocenská základna, o níž by se mohla opřít a ohrozit politické špičky.
Pokud sestaví vládu, poslouží spíše jako loutka prezidenta Vučíće, jemuž kritici vyčítají autokratické sklony. Podle oponentů centralizuje moc, ovládá média a přehlíží korupci svých spolupracovníků. Přestože je premiér dle srbské ústavy důležitější, málokdo pochybuje o tom, že důležitá rozhodnutí udělá prezident Vučić, který kontroluje vládní koalici. Tahounem vlády pak bude další bývalý Miloševićův spojenec a socialistický ministr zahraničí Ivica Dačić.
