Vláda zdědila hospodaření státu rozvrácené vládnutím Andreje Babiše. Nyní musí státní finance konsolidovat a tvrdě šetřit. To by však mělo dopadat na všechny skupiny obyvatel. Pokud bude jedna vybraná skupina nezaslouženě chráněna, začne ji zbytek národa nenávidět. Opozice přesto Fialův kabinet napadá, že chce redukovat letní valorizaci důchodů. Jako důchodce si myslím, že má vláda letní valorizaci zrušit, a přidat adresně jen těm nejchudším důchodcům. Jinak začnou zdraví a mladí lidé nenávidět handicapované a staré. 

Vláda chce omezit letní valorizaci důchodů a ušetřit tím dvacet miliard. V kase nejsou peníze. I když ušetřila těch dvacet miliard, musí jich ještě ušetřit, tuším, 180, aby se zbavila smrtelného ohrožení ekonomiky. Dlouhodobého strukturálního deficitu, který by dříve či později přivedl stát k ekonomickému krachu. Je z toho ovšem obrovské haló – jako by důchodci nebyli plnoprávnými občany, kteří jsou jako všichni ostatní povinni být účastni celostátního šetření. K právům totiž patří mravní povinnost a zodpovědnost.

Babišpress šílí

Babišův web iDnes píše: „O zákon bude ostrý boj v parlamentu. „Vládu čeká peklo. Uděláme vše pro to, aby se zákon neschválil. Budeme mluvit, budeme obstruovat,“ řekl předseda stínové vlády ANO Karel Havlíček. Návrh vlády označil dokonce za protiústavní.“ iDnes také cituje ministryni Schillerovou: „Vláda právě schválila zoufalý zákon, kterým hodlá jen v letošním roce připravit každého důchodce průměrně o 7000 Kč.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Putinovo fiasko je po roce války zjevné

Nový Týdeník FORUM se vrací k návštěvě amerického prezidenta v Kyjevě. O tom, že šlo o historickou událost, svědčily i…

I další média referují o tom, že kolem valorizací bude dusno. Seznam Zprávy: „Vláda se chystá protlačit změny valorizace penzí ve stavu legislativní nouze. Podobný postup už přitom před lety odmítl Ústavní soud. Je to extrémní krok a vzbuzuje rozpaky i mezi vládními poslanci.“

Na Seznam Zprávách již diskutují ústavní právníci Marek Antoš a Jan Kysela, zda je vládní postup ústavní, nebo ne.

Legislativci však musí najít cestu, aby vláda i parlament to omezení valorizace provedly legálně. Protože společnost musí ušetřit obrovské peníze, abychom nepředali dalším generacím zemi zadluženou až po Sněžku. A podílet se na tom musí i důchodci. Bezmocné stařenky a stařečci, osamělí a s šesti chronickými nemocemi, kvůli kterým si nemohou přivydělat ani vindru, a s minimálním důchodem samozřejmě musí být chráněni před hladem a těžkým strádáním z bídy. Vláda jim – stejně jako všem práceneschopným bez ohledu na věk – v takové situaci musí pomoct. Ta pomoc však musí být jednoznačně adresná, přesně cílená, a nesmí to být rozhazování půjčených státních peněz na hlavy všech důchodců bez rozdílu, bez ohledu na jejich finanční situaci. Tedy i těm bohatým. Bylo by to zbytečné, v dnešní ekonomické situaci nepřijatelně marnotratné, a vyvolalo by to ve společnosti obrovskou nenávist.

Děti by se neměly mít hůř než důchodci

Pojďme se na valorizace podívat prizmaty evoluce a minimalizace škod. Bída lidi devastuje. Je mi padesát osm let, statistickou pravděpodobnost dožití mám 74 let, mé kouření tabáku mi statisticky vezme sedm let života. Takže mám před sebou statisticky devět let života. I kdyby na mne udeřila skutečná bída, bude nějak zásadně zdevastováno devět let jednoho lidského bytí. Osmileté dítě má pravděpodobnost dožití asi 78 let, a bída v dětství zanechá vážné jizvy na celý život. Dopadne-li na to osmileté dítě skutečná bída, bude zásadně zdevastováno sedmdesát let jednoho lidského života. A z hlediska evoluce: Společnost, která si více hledí těch před koncem než těch na začátku, je odsouzená k degeneraci a zániku, protože děti budou mít při každé další krizi horší a horší podmínky v každé další generaci.

Aby bylo omezení letní valorizace v souladu s ústavou a zákony, musí vymyslet legislativci. Ale udělat to musí už jen z toho důvodu, aby v naší už tak rozdělené společnosti nepřibyl další dělící příkop: mezi zdravými a handicapovanými, mezi mladými a starými. Protože když budou handicapovaní a staří jako jediná skupina obyvatelstva, a dokonce na úkor dětí, před nezbytným šetřením státních peněz chráněni, budou nás – handicapované a staré – ti zdraví a mladí zcela oprávněně nenávidět.

(Autor je invalidní důchodce, který má dle jednoho konceptu hranice sénia za dva roky (60), dle jiného konceptu za sedm let (65) dosáhnout stáří.)