Není to tak dávno, co jsme si stěžovali, že je nám zima. Po covidovém jaru přišlo náhle léto s africkou intenzitou. Není vůbec snadné cestovat tramvají v rozpáleném městě s rouškou na obličeji. Po loňských zkušenostech, kdy nám premiér naordinoval konec pandemie, jsme přeci jen opatrnější. Nevíme přesně, co ještě může nastat. Sice nás chrání očkování a vysoká míra promoření, ale kdo ví, jak přesně se u nás zachová nová mutace viru, který se z Číny rozletěl do celého světa. Covid teď opustil hlavní mediální prostor. Proč donekonečna číst a poslouchat o tom, že jsme v evropském srovnání neuspěli. To život těm třiceti tisícům našich spoluobčanů již nevrátí. Naše vláda prý dělala, co mohla. No právě, chtělo by se dodat, neboť je zjevné, že řízení státu je v rukou těch, kteří k výkonu svých funkcí mnohdy nedisponují ani elementárními předpoklady. Tou jejich hlavní „kvalifikací“ je burácející sebevědomí a nekonečná drzost.
Právě nyní již běží zahřívací kolo volebních kampaní před podzimními volbami do poslanecké sněmovny. Začíná karneval natřásání se ve světle ramp. Opět vidíme přehlídku slibů a žonglování s čísly o tom, jak se všem přidalo, jak se vše údajně udělalo a vyřešilo. Připomíná to proslovy komunistických papalášů. I oni četli projevy o úžasných úspěších pracujícího lidu, i oni varovali před Západem, i oni si brali děti a seniory jako svoje reklamní poutače.
Máme u nás dlouhodobé chronické obtíže s kritickým svobodomyslným myšlením mas. S tím souvisí i nevyrovnávání se s vlastní společnou minulostí. Realita se zrelativizuje a vítězí nejlepší konzumní nabídka. To Babiš a jeho stáj dobře vědí. Spoléhají na to. Právě proto jim toho tolik projde. Je těžko představitelné, že by to bylo možné v jiné civilizované svobodné zemi. A zdaleka nejde jen o gigantický střet zájmů náčelníka. Ten nejhorší důsledek jeho nemravností je legitimizace podvodného jednání, z něhož se stala nová posttotalitní norma, která nás po spirále času vrací do normalizačních schémat. Projevuje se to i selektivním uplatňováním práva. A nejen tím. Premiérovi prošlo i zneužití a ponížení vlastního dítěte. To těm seniorkám, které ho volí, jakože vážně nevadí? Asi ne, a v tom je ten problém.
Na podzim nás nečekají jen jedny další volby. Česká společnost jimi vyšle i signál mimo naše hranice. V evropských strukturách již moc dobře vědí, kdože to jsou ten náš předseda vlády a taky prezident republiky. V tu chvíli se jen těžko soudný nezávislý člověk identifikuje se svou zemí, obtížně nalézá pocity hrdosti na svou vlast. Nespasí to pak ani góly Patrika Schicka či skvělé výkony tenistky Barbory Krejčíkové. K nápravě dnešních poměrů bude potřeba skutečně důkladné očistné lázně a také důsledný návrat k plně demokratickým principům správy státu. Týká se to nejen politiky, ale také médií a vlastně všech sfér života země. To je odpověď na klíčovou otázku, proč jít volit a proč nevolit pokračování dnešního marasmu či nějakou jeho mutaci. Pokud totiž zvítězí blok ANO, Přísaha, SPD a třeba i s KSČM, tak by nás čekal sešup do ještě hlubšího suterénu.
Je logické, že může mít každý z nás tisíce oprávněných výhrad k oběma opozičním koalicím, ale zároveň platí, že jejich nevolení nahrává Babišovi a jeho spojencům. Takhle jednoduché to je. Jiná varianta nyní neexistuje. Na aktuálním „jídelním lístku“ není žádná super ideální varianta. Ale kdybychom volili to známé menší zlo, můžeme zabránit další metastázi toho mega zla, které u nás dávno překročilo všechny možné meze únosnosti. Našim dvěma opozičním koalicím bych doporučil, aby se soustředily na toto jednoduché poselství. Teď nikoho nezajímají vaše vnitřní kolize, detaily toho či onoho, kdo koho může a nemusí. Moc prosím nekomplikujte nám voličům motivaci jít k volbám. Buďte rázní, srozumitelní, braňte se útokům, buďte viditelní a aktivní. Nečekejte na poslední fázi kampaně, nenechte si ji ukrást agrofertím rámusem a obličeji dalších mesiášů. Střílejte góly do té správné sítě a nedávejte si vlastňáky! Léto budiž pochváleno, kéž by bylo i časem předvolebního prozření většiny obyvatel (voličů) naší země. Je nejvyšší čas.
