Přestože se další rok potýkáme s pandemií koronaviru a ekonomická situace v mnohých domácnostech není zrovna růžová, nebylo vše tak hrozné. Mezi pozitiva patří například výsledek parlamentních voleb. Ten ukázal, že se veřejnost už dále nechce nechat krmit sliby a raději by si zkusila zase fungovat pod vedením politiků, jimž je populismus dalek. Nebude to lehká cesta, ale pokazit si ji můžeme především my sami.
Je trochu smutné, že se český národ semkne vždy, až když je nejhůře. V ten moment je síla, sjednocená proti něčemu nebo někomu, kdo ohrožuje svobodu a demokracii v naší zemi, skutečně obrovská. Pak ovšem následuje další fáze, jež ukazuje povahu mnoha Čechů. Nevydržíme.
Dlouhodobý odpor, který není odměněn okamžitým výsledkem, nás přestane „bavit“ a začneme láteřit nad tím, že „to stejně nemá cenu, protože se nic nezmění“. Stejný pocit musel mít každý, kdo s nadějí sledoval demonstrace na Václavském náměstí či na Letné. Vzhledem k tomu, že reálný výsledek, na nějž by se dalo ukázat, neměly, lidé se vrátili zpět ke svým každodenním životům.
Když se občan podíval do poslanecké sněmovny, jasně viděl, že opozice nemá proti koalici ANO, ČSSD, SPD a KSČM žádnou šanci. Výhled k volbám tak byl pro mnohé negativní. Média sloužící Andreji Babišovi dávala veřejnosti najevo, že příští kabinet bude opět sestavovat slovenský agrobaron. Velmi nahlas to potvrzoval i prezident, který měl s Babišem předem domluvené podrobnosti povolebních kroků.
Pak se ovšem začaly dít věci. Opoziční politici, především pak Petr Fiala a Vít Rakušan, se rozhodli, že budou bojovat do posledního dechu a bitvu proti Babišovi nevzdají.
Ano, byl to antibabiš program, ale nikoliv zaměřený na osobu majitele hnutí ANO, nýbrž na systém, který do naší politiky tento oligarcha přinesl. Lži, arogance, papalášství, pohrdání oponenty i občany, bezmezný egoismus. Proti tomuto se koalice SPOLU a PirSTAN postavily a občané to dostatečně ocenili.
Ve spojení s nemocí prezidenta Zemana, který nemohl škodit ve chvíli, kdy to Babiš nejvíc potřeboval, došlo ke slibované změně, na niž demokratické strany „nalákaly“ své voliče. Vláda Petra Fialy tak mohla být postavena před všechny problémy, které naši zem za poslední měsíce a roky potkaly.
Kdo ovšem očekával, že najednou bude tráva zelenější, peněženky všech lidí plnější a covid se naráz stane minulostí, je nyní zklamán. Nový kabinet nepřišel s čarovným řešením a místo toho nastoluje důležité, ale rozhodně ne líbivé otázky. Babiš a jeho nohsledi na vládu útočí a dokola opakují, jak tu bylo skvěle, když ANO panovalo.
Nebylo. A současná situace, z níž nás bude muset Fialův kabinet pracně dostávat, je jednoznačně zapříčiněna amatérismem a diletantstvím vlády Andreje Babiše. To je však fakt, který si mnozí lidé neuvědomují, a jsou tak schopni za současnou situaci v nemocnicích, zvyšující se ceny energií či drahý benzín nadávat současným ministrům.
Opět se ukazuje, jak málo jsme ochotni sledovat věci v kontextu a do podrobností. Informační manko často doháníme čtením titulků z médií, o jejichž relevantnosti mnohdy nevíme vůbec nic. Z polopravd, dezinformací i skutečností si pak tvoříme světonázor.
Bylo by proto dobré si do nového roku dát předsevzetí, že budeme trpělivější, investujeme o pár minut denně víc, abychom čerpali důkladnější informace, a třeba o nich i budeme diskutovat v rodině, s přáteli či v práci. Bez hádek, za pomoci argumentů. Je to určitě jednodušší než třeba přestat kouřit nebo pít. Záleží však každému na budoucnosti jeho i jeho potomků natolik, že pro ni něco udělá?