Sociolog Jan Keller vypočítává všechny pojistky demokracie a soudí, že jsou u nás v pořádku. Diví se, proč jsou aktivisté s něčím nespokojeni. Jako by nevnímal, o čem se tady celou dobu mluví.

Keller v Právu (18. 11.) napsal: „Jak je všeobecně známo, demokracie je jištěna třemi hlavními pojistkami. Jsou jimi pluralitní systém politických stran, svobodné volby a svoboda slova a informací. V naší zemi všechny tři pojistky fungují na srovnatelné úrovni se zeměmi na západ od našich hranic.

Pro větší zabezpečení je systém demokracie ještě doplněn třemi dalšími jističi, které dohlížejí na to, aby nedošlo k nějakému výpadku. Jedná se o nezávislou justici, o média bez cenzury a pochopitelně o existenci politické opozice v parlamentu i mimo něj. Ani v těchto oblastech se nelišíme od jiných zemí Evropské unie.

Aktivisté z Milionu chvilek soudí, že žádná z těchto pojistek není dostatečná. V pluralitním systému politických stran podle nich vyhrávají svobodné volby ty nesprávné strany, což je třeba korigovat. Svoboda slova nebrání manipulacím s méně uvědomělými voliči, vinou kterých pak volby dopadají tak, jak dopadají.

Justice není dostatečně nezávislá, protože si dovoluje vynášet verdikty, které v některých případech nejsou v souhlasu s názory aktivistů.“

Tolik citát.

Přinejmenším dvě z těch pojistek ale u nás moc funkční nejsou, a to média a justice. Spíš je to celé taková Potěmkinova vesnice. Všechny argumenty se už opakovaly tolikrát, že je to přesvědčování přesvědčených a házení hrachu na zeď. Ale pro jistotu…

Babiš má v rukou důležitá média. Veřejnoprávní média jsou rukojmím politiků, jak je patrné z toho, že třeba neschválením výročních zpráv České televize je kdykoli možné shodit její vedení. Ani není třeba to udělat, stačí jen ta možnost. Kritika Babiše a rozbor jeho kauz tak musí živořit v pořadech na okraji a do hlavních zpráv se nic z toho moc nedostane. Soukromé televize jsou vůči současné moci dost loajální, protože přece nikdo nepojede někam k Babišovi „žmoulat čepici“, aby se nedostal do problémů. To všechno stačí k získání převahy několika procent, aby se za pomoci komunistů slepila nějaká vláda, která si dělá, co chce.

O justici je po posledním představení státních zástupců škoda mluvit. Její poslední manévr s trestním (ne)stíháním Andreje Babiše se jeví jako dost podezřelý. Sotva nás taky naplní důvěrou rozhodování Středočeského krajského úřadu a pak ministerstva Marie Benešové o Babišově konfliktu zájmů.

Kellerovi se nezdá, že by nad šesti pojistkami demokracie měla být ještě sedmá, kterou budou zajišťovat občanští aktivisté. Jenže to není žádná sedmá pojistka, to jsou prostě občané, kteří chtějí, aby volební soutěž nebyla deformovaná.

Je pikantní, že Kellerovi, který je jinak levicového smýšlení, nevadí pokřivení demokracie velkoburžoazní oligarchickou klikou. Tomu tedy už fakt nerozumíme.