Návrhy změn zákonů směřující k potlačení střetu zájmů členů vlády jsou krokem správným směrem. V situaci, kdy ve vládě sedí oligarcha čerpající miliardové dotace a veřejné zakázky, a nepřijde mu to divné, není jiná možnost. I tak se nevyhne porovnání s Alešem Řebíčkem. Jak z něj vychází?

[ctete]48639[/ctete]

Babiš: Tradičním stranám narušuji systém

Andrej Babiš si v článku „Tradičním stranám narušuji systém“ (27. 2. 2016, Právo) postěžoval na spiknutí tradičních politických stran TOP 09, ODS, sociální demokracie a KDU-ČSL, kterým „stále víc vadí, protože se jim nehodí do jejich systému“.

V tom má jistě pravdu. Tak bezprecedentní kumulace politické, ekonomické a mediální moci tu vstupem Agrofertu přímo do vlády ještě nebyla. Takový systém – i přes kritický pohled na minulost – tu skutečně neexistoval, a proto se z něj Babiš zcela vymyká.

O tom, že stále nechápe, oč tu běží, svědčí další jeho reakce ze zmíněného článku. „Současný stav je podle mě ten nejtransparentnější! Každý na mě vidí, média, opozice a teď už i naše koalice mě neustále kontrolují. Možná jsem měl jako kolega Martin Jurečka převést podnikání na manželku, nebo firmu naoko prodat, jako kdysi ministr Řebíček, ale nevím, k čemu by to bylo,“ tvrdí Babiš.

Stejně odhodlaně brání svého šéfa ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), jehož rezort přihrává stomilionové dotace Agrofertu a zejména Lovochemii, kde dříve působil jako generální ředitel. V článku „Babiš není Řebíček. Sním za něj klobouk“ (2. 4. 2015, Týden) Brabec tvrdí: „Babiš nešel do politiky pro peníze ani pro vliv, za to bych snědl klobouk.“ Mimochodem, už to udělal? Tedy s přihlédnutím k dramaticky stoupajícím příjmům Agrofertu z veřejných prostředků a jeho rozpínavosti ve státní správě.

Pravdu má ovšem Brabec v tom, že Babiš nevstoupil do politiky proto, aby zbohatl. To se stalo už dříve. Zejména díky jeho klientelistickým vazbám na vlády ČSSD, počínaje kabinetem Miloše Zemana. Teď si působením ve vládě „jen“ vylepšuje bilanci.

„Don Řebíček“? Vedle Babiše muší váha

Když už je řeč o bývalém ministru dopravy Řebíčkovi, je nutné uvést toto srovnání na pravou míru. Částečně platí, částečně pokulhává.

Vedle mogula Babiše byl Řebíček přece jen muší váha. Před vstupem do vlády v září 2006 prodal svůj podíl ve stavební firmě Viamont za 700 milionů korun. To zhruba obnáší státní dotace Agrofertu za loňský rok jen v oblasti zemědělství.

Přestože tak Řebíček učinil, stále byl pod nepřetržitým mediálním tlakem, jelikož Viamont zvýšil objem příjmů z veřejných peněz. To se přihodilo i Agrofertu, i když v jeho gigantickém obratu těch několik miliard ročně z eráru tolik nekřičí.

Pečlivou pozornost tehdy Řebíčkovi věnovala i Transparency International, která na něj kvůli jednomu výběrovému řízení podala trestní oznámení. Majitele Agrofertu si dnes tato organizace příliš nevšímá. Její šéf Roman Ondráčka dokonce okamžitě skočil po Babišově nabídce stát se ministrem vnitra.

„Don Řebíček“, jak jej tehdy nazýval Respekt, nakonec musel v lednu 2009 z vlády nedobrovolně odejít. Jak sám tehdy uváděl, po vnitrostranických tlacích (to v případě ANO skutečně nehrozí). A poté se už v politice neobjevil.

Respekt: Babiš účastníkem nekalých praktik

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal výstižný článek „Sladké zapomnění“ (3. 10. 2011). Ještě v době, kdy považoval za vhodné se vůči fenoménu Babiš důrazně vymezovat.

„Zkuste si představit, že uběhne pár let a v současnosti všemi proklínaný a kritizovaný Aleš Řebíček oznámí národu, že je naprostý skandál, co se v této zemi děje. „Vládne tu korupce, chybí řád a zemi řídí klany srovnatelné s italskou mafií a já to chci změnit,“ může třeba prohlásit. Myslíte, že je to nereálné? Že by mu nikdo nevěřil? Mýlíte se. 

Podnikatel Andrej Babiš vyvolal v posledních dnech ve společnosti doslova nadšení. V řadě rozhovorů tvrdě zkritizoval zdejší politickou reprezentaci, šéfy velkých firem a vůbec atmosféru ve společnosti. Prý všichni kradou a nedá se tu podnikat. Mnozí žasnou nad tou odvahou, spolupracovat s ním chtějí i letití bojovníci proti korupci a klientelismu. 

Podívejte se přitom do novin z let 2000 – 2005, budou v souvislosti s Babišem plné zmínek o korupci, nadstandardních konexích či utajovaných schůzkách. Jinými slovy, zatímco teď je považován za bojovníka s neprůhledným světem byznysu, který ovlivňuje politiku, tehdy byl považován za účastníka těchto nekalých praktik. Je tu jedna zásadní poznámka: Andrej Babiš nikdy nebyl za nic odsouzen, takže právně je to čistý muž. Jenže to jsou v této zemi skoro všichni, včetně zmiňovaného Řebíčka. 

Oslavovat či chválit jeho chuť zlepšit českou společnost však ani při nejlepší vůli nejde. Ať se snaží a dělá, co může, zapomenout se nedá tak snadno. Tedy jak vidno dá, ale nemělo by se. Abychom se pak opravdu nedivili, až nám Aleš Řebíček zaklepe na dveře a řekne: Tak už dost.“

„Padouch“ versus „hrdina“

Prorocká Taberyho slova. Aleš Řebíček, který byl a stále mnohými je považován za „symbol klientelismu“, nakonec na dveře nezaklepal. Zabušil na ně ale Babiš, a to velmi důrazně. A je s podivem, že na rozdíl od „padoucha“ Řebíčka je mnohými považován za „hrdinu“ a dnes i „mučedníka“, kterému stoupenci „starých pořádků“ jen házejí klacky pod nohy.

Pokud návrhy omezující střet zájmů členů vlády projdou, nejlépe s účinností od ledna příštího roku, bude to jen dobře. Je to systémové opatření platné v legislativě řady vyspělých zemí. Politická scéna tím vyšle signál, že v této zemi nemůže bez mrknutí oka procházet úplně všechno. Zvláště když už s žádnými návrhy nepřicházejí s Babišistánem srostlé tzv. protikorupční iniciativy.

Pokud však Andrej Babiš zůstane ve vládě a jeho Agrofert, ať už jej převede na kohokoli, bude nadále čerpat miliardové státní dotace a zakázky, srovnání s Alešem Řebíčkem se stejně nevyhne.

[ctete]15375[/ctete]