Lež a výmysly se patrně staly základním dorozumívacím prostředkem současných vrcholných politiků. Prezident republiky je soudem uznaný lhář, premiér mlží kolem svých obchodních aktivit a místopředseda sněmovny si vymýšlí ohledně koncentračního tábora v Letech nebo migrační krize. Lidem to nevadí, už si na to zvykli. Andrej Babiš toto neakceptovatelné chování posvětil tím, že výroky Tomia Okamury neřeší, stačí prý, že se za ně omluvil.

Lidovci žádají odchod šéfa SPD z vedení sněmovny, na Okamuru a jeho stranického kolegu Roznera míří trestní oznámení, která se množí. Předsedu vlády v demisi to ovšem nechává klidným a tvrdí, že vlastně neví, o co jde. Jediné, co údajně zaregistroval, je Okamurova omluva.

Není divu, že se Babiš nechce nijak více angažovat. Ke své zdrženlivosti má minimálně tři důvody.

Prvním z nich je fakt, že sám používá lež jako jeden z podstatných argumentačních prvků. Důkazem budiž jeho prohlášení o Čapím hnízdě, ve kterých se již nikdo neorientuje.

Nejprve majitel hnutí ANO nevěděl, kdo jeho rodinnou farmu vlastnil v době, kdy získala, zřejmě podvodem, eurodotace na dostavbu, poté si vzpomněl, že to vlastně byla jeho rodina. Následně své lži kupil a nepřestal ani v momentě, kdy přišla zpráva od Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

Pomocí ministerstva financí, které ovládá, se nejprve snažil znění zprávy utajit, později Babišova média celou kauzu zlehčovala a novináři z Lidových novin dokonce tvrdili, že o podvodu OLAF vůbec nepíše. Opět nepravdy.

Druhým důvodem, proč Babiš stojí za Okamurou, je fakt, že premiér v demisi mluvil o koncentračním táboru v Letech stejně pohrdavě jako předseda SPD a označoval ho za „pouze pracovní“. Kdo nemakal, tak tam musel, takto se o místě válečných zločinů vyjadřuje muž, který sestavuje vládu v České republice. Nemá proto důvod „okřikovat“ někoho, kdo má na Lety stejný pohled.

Další pohnutkou Andreje Babiše jsou stále ještě probíhající jednání o novém kabinetu. Přestože hnutí ANO, slovy svého předsedy, nechce vládní spolupráci s SPD ani jeho podporu pro nové ministry, zdají se tyto výkřiky jen jako kouřová clona pro jednání populistů s extremisty. Pokud by skutečně Babiš tak jasně odmítal kooperaci s Okamurou, nepokračovala by přece jednání mezi objem politickými subjekty.

Lhář ke lháři sedá, chtělo by se říct. To dokazuje i triumvirát Zeman-Babiš-Okamura, který svou funkčnost ukazuje nejen na TV Barrandov, kde dostává od fanouška všech tří politiků Jaromíra Soukupa tolik prostoru, ale také po znovuzvolení Zemana hradním pánem. Okamura byl přímo ve štábu, Babiš jde ve čtvrtek na přátelskou večeři. To snad hovoří za vše. Kdo nelže s námi, lže proti nám.