Na české módní scéně nenajdete větší ikonu, než je Liběna Rochová. Návrhářka pocházející z Brna odmítla nabídku na obchod na Páté avenue v New Yorku a zřekla se klasických přehlídek. Vloni na podzim opustila po patnácti letech UMPRUM, kde vedla Ateliér designu oděvu a obuvi. Získala také titul profesorky a dostala se do síně slávy Czech Grand Design. Její tvorba je charakteristická výtvarným přístupem a perfektní krejčovinou. I když sama nosí jen černou, její svět je velmi barevný.

Lásku k módě cítila od mala. První okouzlení zažila na půdě rodného domu, když z babiččiny truhly vytahovala krajkové šaty a střevíčky. „Babička nebyla žádnou otrokyní módy, ale chodila hezky oblečená. Byla hodně skromná, což se projevilo i na jejím vzhledu. Když má člověk rád módu, neznamená, že je povrchní,“ zdůrazňuje Liběna. Po základní škole se chtěla věnovat divadelnímu kostýmu, ale kvůli režimu ji nevzali. Šla tedy na rok na Vesnu, kde se naučila domácím pracím.

Střední školu nakonec vystudovala v Brně, a to střední průmyslovou školu textilní. Jenže ji vždy lákalo umění. Po skončení průmyslovky nastoupila do Divadla Husa na provázku, kde ji bavilo tvořit. K divadlu měla blízko, jelikož její maminka byla herečkou. Poté Liběna přešla do zakázkového krejčovství. Pod dohledem paní šéfové měla na starost dvanáct krejčových. „Dodnes kromě klasické módy pro zákaznice dělám i fashion art,“ říká návrhářka.

Dále čtěte

Od módního večírku ke globálnímu fenoménu. New York má za sebou legendární ples Met Gala

První květnové pondělí se stalo popkulturním symbolem. Každoročně se totiž na schodech newyorského Metropolitního muzea předhánějí ty nejznámější celebrity celého…

Svět umění se v její tvorbě prolíná s tím skutečným. Říká tomu sochy v pohybu. Papírové objekty či jiné výtvarné kousky si sice neoblečete každý den, ale návrhářka tím vyjadřuje sebe sama. Velkou část její práce však tvoří zakázková výroba pro klientky. „Vždy se s nimi musím několikrát setkat, abychom si porozuměly. Oblékám jejich duši,“ vysvětluje. Někdo je odvážnější, někdo konzervativnější, ale Liběna v tom vidí výzvu.

Pomyslnou třetí odnož její tvorby tvoří limitované kolekce, které dvakrát ročně prezentuje pomocí výstavy či přehlídky. Pokud jí zbyde čas, využije ho kreativně a věnuje se šperkovým objektům a papírovým obrazům. „I když dělám nositelnou kolekci, pracuji s nějakým konceptem. Nedělám vestičky, sukýnky a šatičky, tvořím na základě nějaké myšlenky,“ zdůrazňuje.

Umění tvořit

Při artové tvorbě cítí absolutní svobodu. V roce 2015 získala ocenění Grand Designer a Módní designér roku na Czech Grand Design za kolekci, kde se inspirovala dílem Milana Grygara, které transformovala do formy oděvu. Před dvěma lety byla uvedena do síně slávy Czech Grand Design a vloni opět vyhrála soutěž Módní designér roku s kolekcí Inside 23 inspirovanou obrazem Petra Kvíčaly. „Cítila jsem potřebu ji udělat a svobodně se vyjádřit. Oblečení se sice nosit dalo, ale spíše odvážlivci,“ vysvětluje Liběna.

Nejnovější mini kolekci s názvem Formy prezentovala koncem dubna na letošním pražském týdnu módy. Pět modelů bylo dialogem mezi výtečně zvládnutým řemeslem sak a kabátu s použitím alternativních materiálů, ze kterých vznikají různé formy. „Všechno bylo v černé, aby se diváci mohli soustředit na objemy a oděvní formy,“ popisuje.

Na přehlídce musí podle Liběny vyznít kreativita návrháře. Český týden módy je totiž jiný než ty světové. „Fashion Week ve světě je platforma, kde v prvních řadách sedí nákupčí a návrháři prodávají své kolekce. U nás nákupčí nejsou. Zanikl zde oděvní i textilní průmysl ve své profesionální podobě, který by mohl konkurovat světu. Až na pár českých firem a manufaktur, které obdivuji za jejich nelehký boj,“ komentuje situaci návrhářka.

Proti proudu

S klasickými prodejními přehlídkami a světovými veletrhy módy má Liběna osobní zkušenosti. Od roku 1991 jezdila do Německa na světový veletrh, kde předváděla své kolekce. Po čtyřech letech tento svět velkoprodukce opustila. „Nebavilo mě dvakrát ročně zahlcovat trh hadrama. I když masová výroba nebyla tak rozjetá jako dnes, už tehdy jsem věděla, že je to špatně,“ upozorňuje.

Liběna se totiž nevidí jako obchodník s oděvem, ale jako kreativec. S tím souvisí i její negativní postoj k trendům. „Všem svým studentům jsem říkala, že ve světě zabodují pouze tehdy, když do tvorby vloží sami sebe, což se nám potvrdilo v Londýně, New Yorku i v Tokiu, kde jsme prezentovali naši práci. Bohužel dnes mnoho návrhářů patří mezi ovce, co slepě následují trendy,“ tvrdí Liběna.

Dále čtěte

První ročník multižánrového Fest1valu oživil Dolní Vítkovice. Průmyslové prostory se proměnily v centrum kreativity

Ostravské Dolní Vítkovice se staly výstavními prostory architektury, designu, módy a filmu. Tedy alespoň na pár dní, když minulý týden…

Liběna Rochová se v přístupu k módní tvorbě liší od masy v mnoha ohledech. Jedním z nich je i fakt, že nemá vlastní obchod. Dostala sice nabídku na kamennou prodejnu v New Yorku včetně pozvání na newyorský týden módy, ale nepřijala je. „Byly to fantastické nabídky. Jenže bych zase vkročila do vod, které jsem již opustila. Nechci mít prodejnu, kde bych prodávala růžové bermudy, které by zrovna byly in, abych obchod uživila,“ vysvětluje. Už dvacet let má svůj ateliér na Malé Straně, kam za ní chodí zákaznice do prvního patra.

Nemá ani asistenta, protože si vše ráda obstarává sama. „Nepotřebuji, aby tady lítalo deset asistentů, kteří by vařili kávu. Domlouvání schůzek také zvládnu sama rychleji a jsou věci, které nelze delegovat.“ Při otázce, jestli to není moc vyčerpávající, se Liběna usměje a říká, že balanc mezi prací a rodinou vlastně hledá celý život. Když je člověk prací posedlý, baví ho a žije jí, je těžké poznat míru. Svoji kariéru buduje již čtyřicet let. „Pokud chcete něco dělat v jakémkoliv oboru naplno, tak určité oblasti vašeho života trpí. Je to o nastavení mysli, toleranci a vzájemném respektu. Mám štěstí na krásnou rodinu,“ uznává Liběna.

Vloni na podzim odešla po patnácti letech z UMPRUM, kde vedla Ateliér designu oděvu a obuvi a v roce 2018 obdržela profesuru. „Vysoká škola uměleckoprůmyslová se liší od těch v Londýně či v Tokiu, jelikož má spoustu oborů a už se na ni nevejde například textilní marketing či prezentace,“ tvrdí Liběna. Proto své studenty nabádala k nabírání zkušeností v zahraničí. Při každoročních klauzurách je zase učila o své práci mluvit. „První dojem dělají počáteční tři vteřiny. Pokud zaujmete, máte prezentaci ve svých rukou.“ Práce návrháře je mnohem víc než jen kreslení skic. Oděvní výtvarník musí umět sehnat peníze na kolekci, vybrat látky, navrhnout produkt a cenotvorbu.

Na své působení ve škole ráda vzpomíná. „Mezi mladými lidmi je mi hrozně dobře. Předávám jim zkušenosti a oni mně energii,“ usmívá se Liběna. Bývalí studenti za ní dodnes chodí do ateliéru pro rady. Největší odměnou je pro ni spokojená zákaznice či pozitivní zpětná vazba od odborníků. Aktuálně se připravuje její retrospektiva, kniha a celovečerní dokument. Moravské galerii předala za symbolickou korunu většinu své volné tvorby od roku 1995, část modelů také Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a kolekci Memory Etnografickému ústavu při Moravskému zemském muzeu v Brně.