Hrůza z atentátu, neboli spíše zbabělé masové vraždy minimálně 80 lidí, v Nice už stačila vyvolat obvyklé kolo reakcí v celém spektru médií.

Politikové vyjadřují soustrast a šok, televize událost pokrývají plnou silou, na sociálních sítích se šíří hashtagy a profilové fotografie vyjadřující solidaritu, aktivisté už dokonce navrhují řešení a různí „jávámtoříkalové“ pyšně připomínají, jak to vlastně předvídali.

Co v této směsi upřímného soucitu a celkem nechutného účelového zneužívání neštěstí v Nice trochu zaniká jsou racionální analýzy důvodů, které vedou povětšinou mladé lidi k takovýmto činům. Takovéto úvahy zpravidla začínají u toho, že dotyčný byl radikalizován, obyčejně přímo v zemi, kde ten atentát spáchal a typicky v „problematické mešitě“. Jak je ale možné, že lidé, kteří žijí běžný život a nijak extrémně nevybočují, mohou být zradikalizováni a dokonce přesvědčeni k obětování svého života ve prospěch boje proti zemi, kde oni sami dlouho žili?

Základní mechanismy jsou známé a vlastně shodné s těmi, které využívají různé sekty po celém světě. Pro ty jsou nejsnadnějším terčem outsideři a lidé zranitelní, ať po finanční, citové, anebo společenské stránce. Následná indoktrinace prochází také vždy stejnými fázemi – nalezení smyslu života, skupiny lidí, která poskytuje zdání zázemí, přerušení předchozích společenských vazeb…

Hlavní částí této manipulace je přeprogramování loajality směrem, který vyhovuje zájmům manipulátora. V případě posledních atentátů ve Francii to bylo pravděpodobně ve prospěch teroristů v Syrii a Iráku. V případě vraha z Nice tedy nahradila loajalita s doktrínou džihádu proti „západu“ loajalitu s Francií, s Nice, nebo i s místní muslimskou komunitou, ale i tu s jeho vlastí Tunisem.

Není náhodou, že ke svým teroristickým útokům používá zločinecká organizace ze Sýrie a Iráku lidi s kořeny v islámském světě, ale žijící na Západě. Je mezi nimi totiž velká proporce lidí vykořeněných, outsiderů či jinak zranitelných. Často se jedná o druhou či dokonce třetí generaci. Integrace do většinové společnosti je velmi složitá a bohužel produkuje vysoké procento lidí zneužitelných a zmanipulovatelných – a manipulace je pak o to snadnější, že se extremističtí imámové prezentují jako nositelé hodnot jejich původní kultury, která je tou hostitelskou kulturou údajně ničena a pošlapávána.

Následuje zmíněná změna loajality a nenávist k nepříteli, kterého manipulátor označí. Byl by však děsivý omyl myslet si, že toto je specifické pouze pro islám nebo pro pár jasně deviantních jedinců. Ohroženi indoktrinací jsme totiž více či méně my všichni. Stejné mechanismy, jaké zneužívají islámští teroristé k dosažení svých cílů, zneužívají i různí extremisté u nás. Stačí se podívat na postupy Adama Bartoše nebo dalších radikálů.

Ke zmanipulování lidí lze využít cokoli, od strachu před terorismem po blbou náladu z korupce. Situace u nás sice zatím není nijak kritická, ale je nutné ji vědomě uklidňovat potlačováním iracionálních reakcí. Premiér Sobotka toto plní se ctí, média však často spíše vyvolávají paniku.

A prezident, jenž by v tomto měl být příkladem? Ten bohužel v plnění této role fatálně selhává.