Libor Michálek si říká whistleblower. Ve skutečnosti je to eufemistický výraz pro člověka, který udává ostatní – a to mu šlo vždy skvěle. O něco slabší je ovšem ve schopnosti unést porážku a smířit se s tím, že voliči mají jiný názor, než by si sám přál. Michálek už v senátu neusedne a jeho odůvodnění se zapíše do dějin.

Pirátský kandidát Michálek drtivě prohrál s Markem Hilšerem a pro iRozhlas.cz celou věc okomentoval takto: „Některé ženy, voličky, se opravdu rozhodují třeba pouze podle vizáže, takže proti tomu by se dalo asi těžko něco dělat.“

Tomu se říká sebereflexe! Ještě před druhým kolem senátního klání Michálek Hilšerovi vzkazoval, aby se své kandidatury vzdal, protože on jej podpořil v boji o prezidentské křeslo letos v lednu. Už to byl neuvěřitelný trapas, ovšem tentokrát to Michálek ještě korunoval.

Těžko říci, zda má bývalý senátor za to, že kdyby více posiloval a lépe se oblékal, mohl u voličů (respektive voliček, dle jeho logiky) uspět lépe. Autorka tohoto textu si ovšem myslí, že by bylo lepší trochu zapracovat na vlastnostech méně viditelných, ale o to důležitějších, tedy charakterových.

Pro začátek mu lze poradit několik věcí: Dobré je neudávat a nevydávat to za hrdinství. Dále je správné nepodrazit vlastní senátní klub, když neplní veškeré požadavky, které si daná osoba klade. Vhodné je také nechovat se jako malé dítě na pískovišti, kterému někdo sebral bábovičky, a nesnažit se vynutit si výhru ve volbách tím, že budu protikandidátovi navrhovat, aby odstoupil. A nakonec by to chtělo trochu té úcty k ženám.

Ale jedno je jisté. Ano, pane Michálku, udavači opravdu nejsou moc sexy.