Libor Rouček působil čtyři roky jako mluvčí vlády Miloše Zemana, později se stal úspěšným europoslancem. V rozhovoru pro deník FORUM 24 zhodnotil zásadní věc: Česká republika je kvůli Zemanovi i premiérovi v demisi Andreji Babišovi v izolaci. Velkým deficitem naší země je podle něj nedostatečná politická kultura, na které se podepíše i to, pokud ČSSD vstoupí do vlády s někdejším agentem Státní bezpečnosti.

Jaké je z vašeho pohledu v současné době zahraničně-politické postavení České republiky?

Máme už více než půl roku vládu bez důvěry, čili premiér s výjimkou summitů na žádné oficiální návštěvy nejezdí. A nikdo také nejezdí k nám. To pro naši zemi není dobré, my sami se krok za krokem izolujeme. Když si navíc vezmeme nejvyššího představitele naší země a porovnáme ho s prezidenty nejmenších zemí, jako je Estonsko nebo Kypr, náš prezident nemá pozvání v podstatě nikam. Ostatní hlavy států pořád někam cestují – a nejde jen o státnické návštěvy, ale třeba diskuzní fóra.

Je to tak, že Česká republika je v částečné izolaci?

Přesně tak. Jsme v izolaci, kteoru jsme si zavinili my, nás nikdo izolovat nechce, naopak. Evropa má spoustu problémů, každý by chtěl, abychom se na jejich řešení podíleli. Nejde jen o uprchlickou krizi. A my tomu sami bráníme.

Jak naše postavení v Evropské unii ovlivňuje to, že Andrej Babiš je trestně stíhán?

To nám samozřejmě na pověsti nepřidá. Jedna věc je trestní stíhání tady u nás, ale tou druhou je zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). To je agentura, jejímž cílem je mapovat a potírat trestnou činnost a organizovaný zločin, když jsou ve hře veřejné peníze. Tato agentura zveřejnila jasný výsledek, přestože nemůže zahájit nějaké řízení. Tudíž se očekává reakce České republiky.

Babiš se snaží vytvářet dojem, že kauza Čapí hnízdo nehraje žádnou roli a prezentuje se jako aktivní politik na evropské scéně. Má jeho slovo nějakou váhu?

To trestní stíhání opravdu hraje roli, on nemá žádná oficiální pozvání. Navíc má problémy ve vztahu k hlavním zemím v EU. Macron jej nebere a do oka nepadl ani německé kancléřce. Jak ale říkám. Nikdo nás izolovat nechce, státy by s námi na řešení nejrůznějších problémů rády spolupracovaly a my se takto sami izolujeme.

Jak se díváte na vývoj osobnosti Miloše Zemana jako člověk, který byl mluvčím jeho vlády?

Ano, byl jsem mluvčím Zemanova kabinetu v letech 1998-2002. Měl jsem s ním každodenní kontakt, mnohdy i deset, dvanáct hodin denně. Miloš Zeman se bohužel hodně změnil. Tehdy – i přes kritiku Zemanovy vlády a opoziční smlouvy – udělal pro naši zemi hodně. Jedná se zejména o naši zahraniční integraci. V roce 1999 jsme vstoupili do NATO. Důležité je také zmínit, že Zeman roky lobboval za to, aby se členem Severoatlantické aliance stalo i Slovensko. Ještě větší kus práce ale udělala vláda Miloše Zemana pro náš vstup do Evropské unie. V roce 1998 nebylo nic hotovo. Díky legislativní radě vlády, kterou měl na starosti Pavel Rychetský, jsme dokázali přijmout v rámci tzv. legislativní smršti spoustu zákonů a do EU jsme v roce 2004 vstoupili. O to více mě překvapuje, jakým způsobem se Miloš Zeman posunul do pozice, kterou hájí dnes. 

Na tom je zvláštní nejen názorový obrat, ale i fakt, že bojem proti Evropské unii vlastně zahazuje veškerou svoji tehdejší práci.

Je to těžko vysvětlitelné, ale je to tak. Zeman o sobě navíc tvrdí, že je evropský federalista, říká to i dnes. Jenomže kroky, které dělá, směřují k posilování nacionalismu, k vymezování se proti EU a k odcizování. Tehdy jsme měli v Evropě i ve Spojených státech dveře otevřené. Byli jsme dvakrát v Bílém domě, za Billa Clintona i za George Bushe. A to je pryč.

Máte za to, že nás chování Miloše Zemana v zahraničí poškozuje?

Jsem přesvědčen, že nejvíce nás poškozuje to, že se aktivně nepodílíme na řešení problémů. Nevyužíváme potenciál, který jsme měli a který máme. Po listopadu 1989 nás každý bral jako stát, který bude schopen se po všech stránkách zařadit mezi západní státy. Dveře jsme měli otevřené a jednotlivé země se nám snažily pomáhat. Jak šel čas, tuto cestu jsme krok za krokem opouštěli.

Co bychom měli udělat, abychom další izolaci zabránili?

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. V rámci politické konstelace, která u nás vládne, to bude těžké. Ale když si vezmeme například USA: Za Trumpovy administrativy si neskutečně škodí, což má negativní vliv i na jejich spojence včetně nás. Vidíme to i v ostatních státech, přestože v otázce Ameriky jsem optimistický, jelikož má velmi silnou občanskou společnost. Jsou tu nevlávní organizace, novináři, právníci i vysoké školy, které se snaží udržovat hodnoty USA i navzdory Trumpovi. Je tu velká naděje, že jakmile Donald Trump odejde, Amerika bude zase silná. I když Trumpova vláda bude mít dopady. Abych to srovnal s Českou republikou: I naše občanská společnost by měla posilovat a snažit se prosazovat kultivaci politického prostředí a občanské vzdělávání. Příkladem nám může být Německo, kde jsou vzděláváni jak jednotlivci, tak například konkrétní skupiny, jako jsou učitelé.

Jak vnímáte problém ruské propagandy a její činnost v Česku?

Přestože jsem odešel do exilu, nejsem žádný rusofob. Po roce 1990, 1991 jsem věřil, že Rusové využijí šanci, kterou dostali, a budou bojovat vládu práva a demokracie. Deset nebo dvanáct let jsem měl pocit,ž e jsme na stejné lodi, přestože Rusko mělo obrovské problémy. Ani v prvních letech po nástupu Vladimira Putina se mi zdálo, že vývoj nejde špatně, protože se mu podařilo zemi stabilizovat. Jenomže Putin se vzápětí rozhodl ukázat, že Rusové nejsou součástí Západu a začal jejich národní identitu začal budovat na vymezování se proti němu. V Rusku historicky chybí jakékoli kořeny liberalismu a obrovský vliv znovu získala církev, která toho v ruských dějinách mnoho modernizačního nepřinesla. A pokud jde o vaši otázku – Rusko nemůže Západu a dnes už ani třeba Číně konkurovat. Je to sice pořád největší země na světě, má atomové zbraně, ale téměř v ničem nejsou schopni držet krok a být přitažliví. Jsou frustrováni rozpadem Sovětského svazu. A když není možné konkurovat, snaží se konkurenty rozvrátit. Děje se tak jak uvnitř jednotlivých zemí, tak ve snaze zničit jisté mezinárodní vztahy, ať už s Evropskou unií nebo s USA. Myslet si, že to nedělají, by bylo vážně naivní.

V posledních týdnech jste na svém facebookovém profilu uveřejňoval důvody, proč by ČSSD neměla chodit do vlády. Jaký je podle vás ten nejzásadnější?

Je jich více. Začal bych tím, že ČSSD dostala v minulých volbách tzv. na frak. Jestli se strana chce ze své porážky otřepat, musí si v klidu a poctivě zanalyzovat její příčiny. To není ve vládě dost dobře možné. Dokonce se obávám, že pokud bude muset čelit tolika dennodenním vládním tlakům, může se stát, že příště se nedostane přes pět procent. Hovořil jsem ale i o politické kultuře, která naší zemi zásadně chybí. Jak ji chceme zlepšovat, když bude předsedou vlády trestně stíhaný člověk? A navíc osoba, která je vedena jako agent Státní bezpečnosti? A o tom není pochybnost, i kdyby se Babiš soudil do konce svého života.

Proč je pro tak velkou část veřejnosti akceptovatelný?

Právě proto, že naší společnosti tak nějak chybí mravnost. Je to dáno nejen čtyřiceti lety komunismu, ale už Masaryk říkal, že máme povahu panských kočí a služek. Chybí nám normální, zdravé sebevědomí. To ale těžko získáme s lidmi, kteří mají takovouto minulost.