Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. u zámku v Lednici, který je součástí Lednicko-valtického areálu. O panství rod Lichtenštejnů připravily Benešovy dekrety. FOTO: ČTK / Šálek Václav
FOTO: ČTK / Šálek Václav
NÁZOR / Kněžna Ida z Lichtenštejna, provdaná za knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga, založila už v devadesátých letech 19. století v Hluboké nad Vltavou školku pro všechny místní děti, a to nejen zaměstnanců Schwarzenbergů. Malí Hlubočané v ní měli pobyt zdarma, dostávali najíst, v zimě i vydatnou hustou polévku. To nebyla náhoda. Byla to otázka výchovy a potvrzuje to fakt, že Lichtenštejnové považovali dobročinnost, podporu vzdělání, věd a umění za samozřejmost.
Již otec kněžny Idy, vládnoucí kníže Alois II. Josef, založil vůbec první zemědělskou školu v Rakousku-Uhersku. Dále nechal postavit kostel a obecnou školu v Adamově na Blanensku a trvale podporoval mnoho charitativních institucí a spolků. Ještě dále šel ve veřejných aktivitách jeho syn, nástupce a mladší bratr kněžny Idy, kníže Jan II. z Lichtenštejna. Ten rovněž zřídil mnoho škol, budoval nemocnice a v roce 1889 stál u zrodu úrazové pokladny pro zaměstnance Lichtenštejnů, kterou z velké části dotoval ze svých peněz. Zlepšil také pracovní podmínky svým podřízeným, jimž rovněž výrazně zvýšil platy. Nelitoval peněz, aby pomáhal lidem a charitativním organizacím. Ročně dával na tyto účely kolem 3,5 milionu rakouských zlatých, což se rovná současným cca 100 milionům korun!
Byl velkým mecenášem vědy a umění, založil první přírodní rezervaci na Moravě, podporoval turistiku atd. Výčet všech jeho aktivit přesahuje délku tohoto komentáře.
Toto veřejné působení výrazně prospívalo i obyvatelům českých zemí. Nové nemocnice, které poskytovaly pomoc potřebným lidem, vyrostly také v Krnově a Valticích. Za II. světové války zaměstnávali Lichtenštejnové i přes odpor gestapa české pracovníky, jejichž příbuzné věznili nacisté v koncentračních táborech.
Zásluhou Lichtenštejnů vyrostl Lednicko-valtický areál, který je nyní na seznamu UNESCO a který každoročně navštěvují statisíce turistů. Ti díky tomuto šlechtickému rodu přinášejí České republice miliony korun.
Nyní bych si dovolil parafrázovat Františka Palackého: „Lichtenštejnové toho pro české země víc dobrého než zlého udělali,“ a já dodávám, že mnohem víc dobrého.
Proto je mi smutno z rozhodování českých soudů, které jim upírají navrácení rodového majetku pod vymyšlenou záminkou, že zabavení podle takzvaných Benešových dekretů nelze zrušit. Ale musí to jít! Tato pochybná právní norma, kdy byl lidem vyvlastněn majetek na základě příslušnosti k národnostní skupině, neměla být v jejich případě vůbec uplatněna. Lichtenštejnové nejsou Němci, a od roku 1842 se navíc stali státními občany Lichtenštejnska, takže Benešovy dekrety byly v jejich případě použity neoprávněně. Jednalo se o sprostou loupež cizího majetku, navíc skandálně posvěcenou státem. Bohužel už od roku 1945 bylo Československo pod silným komunistickým a socialistickým vlivem, takže v té době byly takové nehorázné zlodějny běžné.
V současnosti jsou však tyto nehorázné praktiky nepřijatelné a řešení může být jediné: Česká republika se musí s Lichtenštejny vyrovnat, a to tak, že jim vrátí veškerý ukradený majetek. Pokud má být naše země považovaná za civilizovaný právní stát, jinou možnost nemá.
