Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/ivanovgood
FOTO: Pixabay/ivanovgood
Propaganda dokáže vychrlit spoustu řečí, ale na některá fakta je přece jen krátká. Například na to, čemu se říká „hlasování nohama“. Za dob vlády jedné strany lidé prchali především na jednu světovou stranu, totiž na Západ. Pokud někdo zamířil opačným směrem, byla z toho velká sláva.
Komunisté si samozřejmě vymysleli svou verzi, že se někdo nechal oslnit „pozlátkem Západu“. Jen pak nebylo jasné, proč ti, co prohlédli, zase nepřijeli domů. Občas se tedy někdo vrátil a hned z toho byla reportáž v televizi, kde nešťastník popisoval hrůzy kapitalistického světa a kriminální živly v uprchlických lágrech a podobně. Nikdo by si netroufl veřejně položit otázku, proč lidé musí na Západ „utíkat“. Proč prostě normálně neodjedou a pak se zase nevrátí, když budou chtít. Když dnes někdo nostalgicky vzpomíná na „obranu hranic“, je dobré si uvědomit, že to nebyla obrana před cizáky, co by chtěli sem, ale mělo se zabránit vlastním občanům, aby se dostali ven.
Přes všechnu rafinovanost a nové technologie ale někdy v Moskvě sáhnou po osvědčeném typu historek, jak někdo ze západního pekla unikl do svobodného ruského ráje, kde je svět ještě v pořádku.
Web Euvsdisinfo.eu popisuje případ z posledních dní, byť to tam nevyšlo tak, jak si uprchlík přál:
„Bludný Holanďan je mýtus o legendární lodi duchů, která prý nikdy nedokáže doplout do přístavu a je odsouzena k věčné plavbě po oceánech. Legenda inspirovala řadu spisovatelů i Wagnera a Disneyho.
Minulý týden úřady v Bělorusku zatkly prchajícího Holanďana. Tomuto nizozemskému občanovi, který nelegálně překročil hranice na kole, nyní hrozí pětiletý zákaz vstupu do Běloruska. Jeho motivací údajně bylo ‚začít nový život‘ v Bělorusku nebo Rusku. Nizozemci jsou známí svou láskou k cyklistice. Příběh nizozemského občana, který se zapletl do cyklistického dobrodružství v zahraničí, je tam poměrně medializovaný.
O příběhu informovala také Russia Today. Zapadá do širšího narativu, který tvrdí, že lidé ze Západu utíkají do Ruska, aby unikli před morální propastí na Západě.“
Euvsdisinfo zmiňuje, jak se tento týden v Cargradu, médiu s neformálními vazbami na Kreml, pustili do francouzského školského systému. Lidé prý prchají, protože jsou ve Francii školy zvrácené. „Jak už to u prokremelských dezinformací bývá, morálka se týká sexu. Lidé údajně chtějí migrovat do Ruska, aby jejich děti měly školy zase kde: ‚prvňáčci se neučí, jak používat kondom a proč je dobré, aby byl chlapec s jiným chlapcem‘.“
Pak také Zápaďáci prý utíkají před chudobou: V roce 2019 uvedl televizní kanál NTV: „Téměř třetina Američanů sní o tom, že opustí Spojené státy. Ze země je vyhánějí nepřekonatelné daně a vysoké ceny. Někteří hledali lepší život v Evropě, na Krymu, ale nakonec se usadili v Moskvě. Říkají, že se jejich „kvalita života několikanásobně zlepšila“.
Představa, že by někdo ze Západu masově proudil do Ruska, ale není opřena o žádná data. Už vůbec ne o ta skutečná: „Chce Rusko znát pravdu o migraci?
Tvrzení o morální imigraci nejsou podložena žádnými důkazy. Navíc při pohledu na skutečná migrační čísla se obecně zdá, že emigrace do Ruska je stále méně populární.
Rok od roku se míra migrace do Ruska neustále snižuje.
V roce 2018 činila čistá míra migrace do Ruska 1,254 na 1 000 obyvatel, což představuje 16,57 procentní pokles oproti roku 2017.
V roce 2019 činila čistá míra migrace do Ruska 1,127 na 1 000 obyvatel, což představuje 10,13 procentní pokles oproti roku 2018.
Čistá míra migrace pro Rusko v roce 2020 činila 1,001 na 1 000 obyvatel, což představuje 11,18 procentní pokles oproti roku 2019.
Ještě více zarážející je v tomto ohledu skutečnost, že ruská vláda není ochotna nebo schopna tato čísla správně prezentovat.
Deník Moscow Times uvedl, že zemi opouští nejméně šestkrát více Rusů, než se oficiálně odhaduje. Upozornila na to studie provedená zpravodajským portálem Proekt, který uvedl: ‚Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA napočítalo v roce 2017 šestkrát více příchozích Rusů, než kolik jich Rosstat zaznamenal (při odchodu)… Za rok 2016 odešlo z Ruska do 24 zemí OECD, kde jsou k dispozici zahraniční údaje, šestkrát více lidí.‘“
My zase v Česku vidíme, že ani ti největší putinovci a kremlíci nějak nedávají najevo vážný úmysl, že by se hodlali odstěhovat do Ruska. Přitom by tam mohli být šťastní a nemuseli by pořád trpět pod nadvládou Bruselu a Washingtonu. Pokud tady zůstávají kvůli tomu, že se pro nás obětují, aby nás obrátili na pravou cestu, nemůžeme po nich takové heroické úsilí vyžadovat.
