Každý den čteme všichni data a čísla o virech a jiných věcech, a stejně z toho nejsme chytří. Tím se zabýval Carl Bergstrom, profesor na University of Washington v Seattlu. Přes deset let zkoumal, jakou roli hraje vláda v pandemickém plánování a je kritikem současného stavu. Je spoluautorem knihy Pojmenovat žvást – Umění skepticismu ve světě řízeném daty.
Bergstrom dostal v rozhovoru pro The Guardian otázku, zda si myslí, že žijeme ve světě dvou kultur, jednu představují lidé, kteří rozumějí číslům, a druhou ti, co nikoli. Na to odpovídá: „Můj pohled na to je trochu jiný. Ve stejné době, kdy procházíme tímto populistickým politickým hnutím, dochází k technokratickému uctívání dat. Argumenty jsou prezentovány čím dál kvantitativnějším způsobem: lidé používají data k vytváření žvástů …
Chtěli jsme lidem pomoci pochopit, že se tím nemusí nechat převálcovat. Když vám někdo předloží spoustu čísel, vaše první odpověď by mohla znít: „No, pokud máte všechna ta data, kdo jsem já, abych něco namítal? Smyslem knihy je, že byste měli být vůči sesbíraným datům vždy skeptičtí. Během pandemie jsme toho viděli hodně. Obvykle se to objevuje v článcích nazvaných „Zde je skutečná pravda o Covidu“. Následují vědecké žvásty, kdy si někdo vybere jednu nebo dvě studie z 10 tisíc a doufá, že odejdeš s myšlenkou, že Covid je jen obyčejné nachlazení nebo něco takového.“
Carl Bergstrom soudí, že by bylo úspěchem, kdyby lidé pochopili pravidla, podle kterých by měl postupovat slušný novinář: Odkud tyto informace pocházejí? Jak to ten člověk ví?
„Jednou z výzev konspiračních teorií je to, že používají stejnou rétoriku, jakou používají lidé, když se přou o vědecké poznání: ‚Udělejte si svůj vlastní výzkum.‘ Jak mluvit s lidmi, kteří jsou vnímaví, aby pochopili, že časopis New England Journal of Medicine je spolehlivějším zdrojem než Fox News. kde vám ukáží tuny infografik? Na to je těžké odpovědět…“
„Žijeme v době, kdy máme mnoho protichůdných informací. To znamená, že vědci, pokud mluví poctivě, mají přiznat, že tu jsou velké oblasti nejistoty. Když uslyšíte, jak už to slyšíme dlouho, že ‚míra úmrtnosti je mezi 0,5 procenta a pěti procenty, tak někteří lidé řeknou: ‚Proč nám nesdělí skutečná čísla?‘ Odpověď zní, že skutečná čísla nikdo nezná. Lidé pak mohou prohlásit, že ‚vědci nevědí, o čem mluví‘ a každý cvok nebo oportunista to může využít při vyhledávání extrémů…, ale myslím, že je tady pořád ještě velká šance, aby lidé viděli, jak věda, byť pomalu, stále utváří naše poznání.“