Zájem o knižní vydání nesouvislých řečí Andreje Babiše překvapil i samotné strůjce této recese, kteří premiérovým vystoupením přisuzují kvality dadaistického díla. Peníze potřebné k výrobě Babišovy „básnické sbírky“ vybrali prakticky okamžitě, takže navyšují rozpočet i zamýšlený náklad. Věc má ovšem i svou stinnou stránku, kterou na dotaz deníku FORUM24 přiblížil básník Ewald Murrer.
Obnos 150 000 korun potřebný k původně ohlášenému záměru vytisknout brožuru digitálním tiskem se na kontě sbírky sešel už v neděli, třetí den po jejím vyhlášení, a v pondělí se už vybraná částka blížila 200 000 korun. Autoři umělecky vyvedené knižní podoby zmíněných textů vystupující jako Poetický holding SEIFERT tedy přešli k ambicióznějšímu plánu – vyberou 300 000 a sbírku Andykódy vytisknou ve větším nákladu a standardní polygrafickou technologií.
Zatímco přípravy běží hladce, deník FORUM 24 požádal o postřehy k tomuto počinu básníka Ewalda Murrera, čerstvého laureáta ceny Magnesia Litera, který ovšem zjevné nadšení s tisícovkou přispěvatelů nesdílí. Předně se tento akt politické satiry podle něj snadno mine účinkem. „Problém jsou pitomci, a těch je opravdu hodně. Budou si na to sice ukazovat jako na legraci, i přesto ale mohou ve své pomýlenosti Andreje Babiše považovat za básníka,“ obává se.
Přepis řečí současného premiéra jej víc znepokojuje, než baví. „Při vědomí toho, že je doslovný a bez jakýchkoli úprav, se nad ním usmívám jen hořce,“ popisuje Murrer, který v Andykódech objevil stroj času. „Jakeš byl proti Babišovi učiněný rétor, i u jeho projevu z Červeného hrádku se posluchač nakonec dobere toho, co se pokoušel sdělit. V případě některých Babišových reakcí to už ale ani při nejlepší vůli není možné,“ srovnává dvě ztělesnění společenského úpadku.
Podle Murrera přepisy Babišových scestných promluv žádnou knižní podobu nezasluhují ani z recese. „Jak se Babišovy myšlenkové toky, nebo spíš čůrky, slévají, zasluhují spláchnout. Jejich knižním vydáním je ovšem autoři nápadu zvěční, čímž mimo jiné prokáží medvědí službu poezii,“ upozorňuje.
Murrer v každém případě varuje před tím, aby v zemi, kde poezii rozumí nanejvýš 5 procent dospělé populace, kdokoli připisoval Babišovým promluvám jakékoli umělecké kvality. „O dadaistický text nejde ani náhodou, i ty totiž mají svá pravidla a řád,“ brání žánr. Poezie už tak podle něj trpí různými „aranžéry písmen“, kteří vydávají své počiny za poezii, zatímco ti, kteří mají co sdělit, to kolikrát nemají šanci udělat. I s ohledem na to si myslí, že mělo zůstat u zhudebněné verze a „nedělní chvilky poezie“, ale sbírka už by vyjít neměla.
Na určité potíže dotyční recesisté zadělávají i do vzdálenější budoucnosti. „Už vidím, jak badatelé, kteří budou zkoumat literaturu začátku 21. století, to za 200 let vyšťourají, protože za reprezentativní budou považovat tituly vydané ve velkém nákladu,“ děsí se i možné pozdější dezinterpretace.