Desítky lidí dnes uctily na Vyšehradě památku nespravedlivě popravené Milady Horákové. Političku, která do posledních minut svého života zůstala věrná masarykovským ideálům svobody a demokracie, oběsili před 65 lety na základě rozsudku v procesu zrežírovaném komunistickým režimem. Pamětníci vzpomínali na statečnost a lidskost Horákové. Političtí představitelé připomněli význam jejího odkazu pro dnešek. Hosté pietního shromáždění vzdali čest také památce řeholníků a sester, kteří padli za oběti komunistům.

Marný boj proti totalitě
„Byla to žena, která zasvětila svůj život lidem této země,“ řekl v úvodu svého projevu František Šedivý, který Horákovou osobně znal. Předseda Klubu Milady Horákové Šedivý přiblížil životní příběh právničky, která se zapojila do protinacistického odboje a bojovala i proti nástupu komunistické totality. „Sestro Milado, skláníme se v úctě před tvojí památkou, před tvým lidstvím, v obdivu před tvou statečností,“ řekl.

Horáková nikdy nezradila své ideály
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská vyzdvihla odhodlání Horákové bojovat proti lži. „V době všeobecného klamu říkat pravdu znamená revoluční čin,“ využila senátorka výrok spisovatele George Orwella.
Poslankyně Miroslava Němcová (ODS) zdůraznila politický odkaz Horákové a ocenila, že nepodlehla nátlaku a nezradila své ideály. „Byla v tom procesu nucena k systematizované naučené výpovědi. Přesto v té šílené době, kdy z továren chodily koše žádostí, ať ji oběsí a popraví, dokázala poslat vzkaz svého odhodlání a přesvědčení, ze kterého nebyla ochotná ustoupit. Myslím, že to dokáže opravdu málokdo,“ řekla ČTK Němcová.

Jediná odsouzená žena
Miladu Horákovou oběsili ve vykonstruovaném procesu za údajnou špionáž a velezradu 27. června 1950. Společně s ní bylo souzeno dalších 12 lidí, kteří údajně tvořili špionské centrum. Horáková byla jedinou ženou, kterou čeští komunisté odsoudili a popravili v politickém procesu. „Nebála se říct, co si myslí. Patřila k vůdčím osobnostem národních socialistů a byla výraznou političkou své doby,“ charakterizoval ji historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.