ROZHOVOR / Spousta lidí, kteří ještě před chvílí dávali své názory hlasitě najevo, teď začíná být opatrnější, protože se bojí, jak zareaguje druhá strana. Často raději mlčí, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 investorka Alena Boninská, která se v roce 2019 s manželem usadila v americkém Utahu. Polarizaci společnosti v USA po loňských prezidentských volbách přirovnává k tomu, jak politika Miloše Zemana či Andreje Babiše (ANO) rozdělila lidi v Česku a vedla ke konfliktům v rodinách i mezi přáteli.

Jaké změny, které nastaly po nástupu Donalda Trumpa do funkce, nemůže člověk ve Spojených státech přehlédnout?

Už při příjezdu do Spojených států si návštěvník všimne, že imigrační kontrola je mnohem přísnější, než bylo obvyklé. Úředníci nově pokládají otázky, které mají odhalit nepoctivý záměr návštěvníka. Podle mě ale spíš slouží jako psychologická manipulace a odrazení těch, kteří mají v úmyslu ve Spojených státech zůstat. Že tím odradí i normální běžné turisty, nikoho vůbec netrápí. Na jižní hranici jsem nebyla, ale mám zprávy, že se tam pohybuje mnohem větší množství vojáků a policistů střežících hranici proti ilegálním imigrantům.

A co u vás doma v Utahu?

Po nástupu Donalda Trumpa je možné si všimnout i některých změn v turistických oblastech, kde žiju. Nepřehlédnutelné je zvýšené množství satelitů Starlink, jak na domech, tak i v kempech, protože internetové připojení v této odlehlé oblasti nebylo nikdy dobré. To se teď změnilo k lepšímu. Sama Starlink na svých cestách po divočině využívám. A ať si myslím o Elonu Muskovi cokoliv, musím přiznat, že toto se mu opravdu povedlo.

Obecně také přibylo velké množství bankomatů na kryptoměny. Asi nejdůležitější a nejviditelnější ale je zvýšení cen v obchodech a na čerpacích stanicích. To přehlédnout nelze. Mnoho dalších změn není zatím příliš patrných. Přece jen od nástupu Trumpa do prezidentského úřadu uplynul relativně krátký čas.

Do jaké míry Trumpovo vítězství a následné kroky jeho administrativy ovlivnily nálady ve společnosti?

Americká společnost je hluboce polarizovaná. Trumpovi příznivci jsou nadšení jeho rychlými kroky, které považují za cestu k obnově ekonomické prosperity a posílení národní suverenity. Naopak jeho odpůrci jsou znepokojeni ekonomickými riziky, jako je inflace a propad akciových trhů způsobené chaotickým zaváděním a rušením celních tarifů, dopady omezování práv, ignorováním soudních rozhodnutí, změnami ve zdravotní politice a rostoucí nejistotou.

Trumpovi kritici teď prožívají směsici naděje, strachu a frustrace, ale podobné pocity sdílejí i někteří jeho umírněnější voliči. Abych odpověděla na otázku – Trumpovo vítězství samo o sobě nebylo u Američanů nějakým zásadním zlomem ve vnímání situace. Na střídání prezidentů z obou stran jsou tady zvyklí. Ovšem kroky, které nový prezident podnikl hned po inauguraci, se na náladě ve společnosti projevily téměř okamžitě a vesměs negativně.

Projevuje se tedy ve Spojených státech něco podobného jako kdysi v České republice po zvolení Miloše Zemana prezidentem a Andreje Babiše (ANO) premiérem?

Samozřejmě. Zemanovo a Babišovo působení rozdělilo společnost na příznivce populismu a nereálných slibů, kteří se cítili přehlíženi elitami, a na ty, kdo kritizovali jejich sklony k autoritářství, korupční aféry nebo podkopávání demokracie pokusy o ohnutí ústavy.

Zeman i Babiš často útočí na novináře, označují média za lživá a některé reportéry rovnou za neschopné a zlé hlupáky. Trump dělá něco podobného.

Je tu několik zajímavých podobností. Zeman i Babiš často útočí na novináře, označují média za lživá a některé reportéry rovnou za neschopné a zlé hlupáky. Trump dělá něco podobného – mainstreamová média jako CNN nebo The New York Times označuje za fake news a raději komunikuje přímo přes svou sociální síť nebo nově přes spřízněné podcasty, jež dle mého Trumpovi podstatnou měrou pomohly do prezidentského úřadu.

To vše jeho příznivce ještě víc nakopne, ale zároveň prohloubí nedůvěru k médiím, která je teď na historickém dně. Zemanovy útoky na nezávislost soudů nebo Babišovy konflikty zájmů podryly důvěru v demokratické instituce, takže má spousta Čechů pocit, že systém je zmanipulovaný. Podobně Trump svou rétorikou o „ukradených volbách“ a kritikou soudů či federálních agentur posiluje nedůvěru v instituce mezi svými příznivci.

Došlo rozdělení společnosti tak daleko jako v Česku, že by se kvůli Trumpovi rozhádali sousedé a rodiny?

Ano, polarizace ve Spojených státech po Trumpově vítězství v roce 2024 dosáhla úrovně, kdy dochází k rozpadu osobních vztahů, včetně hádek mezi sousedy, přáteli a členy rodin, podobně jako tomu bylo a stále je v Česku. Rozdíly jsou jasné – na jedné straně stojí Trumpovi příznivci, hlavně konzervativní voliči z venkova a střední třídy, kteří jeho „America First“ rétoriku berou jako záchranu země.

Na druhé straně jsou jeho odpůrci – liberálové, městské elity a mladší lidé –, kteří v něm vidí ohrožení demokracie. Oproti Česku je v USA polarizace víc spojená s kulturou a hodnotami, třeba s právy menšin, imigrací, potraty nebo woke politikou. Tato témata rozdělují společnost víc než ekonomika.

Víte o takových případech ve svém okolí?

Znám rodinu ze sousedství, která přestala slavit společné svátky a už nepořádá tak oblíbené grilování, protože debaty o Trumpovi končily obrovskými hádkami. Viděla jsem, jak dcera přerušila kontakt s otcem, protože on fandí Trumpovým deportacím, zatímco ona pomáhá imigrantům. A pak tu byl jeden dost vtipný moment, kdy soused chtěl před dům vyvěsit plakát na podporu MAGA, ale jeho kamarád, co šel kolem, mu s úsměvem řekl, že jestli chce večer přijít do hospody, ať se o to ani nepokouší.

Dále čtěte

Co se to stalo s Amerikou? Fenomén jménem Donald Trump vám vysvětlí nová kniha

Nazvali jsme ji Trump 2.0. Novinka, kterou již nyní najdete na e-shopu FORUM, se zabývá tím, co znamená znovuzvolení…

V Česku i Spojených státech je cítit obrovská nedůvěra – každý tábor považuje ten druhý za zrádce nebo za naivní hlupáky, kteří se nechají snadno zmanipulovat. V USA to ještě víc zesilují témata jako práva LGBTQIA+ nebo rasová spravedlnost, která v Česku nejsou tak palčivá. Lidé se čím dál víc zavírají do svých bublin, kde všichni smýšlejí stejně, jen aby se vyhnuli konfliktům. To ale jen prohlubuje propast mezi nimi.

Do jaké míry podle vás ve Spojených státech platí rčení: Řekni mi, koho jsi volil, a já ti povím, jaký jsi člověk?

Platí to do značné míry, ale ne absolutně. V USA se politické přesvědčení stalo součástí toho, kdo jste, tedy identity člověka. Když někdo fandí Trumpovi, často tím dává najevo odpor k elitám, mainstreamovým médiím nebo globálním organizacím. Naopak podpora demokratů ukazuje, že člověk spíš věří vědeckým poznatkům nebo má blízko k sociálnímu pokroku. Na politické preference mají vliv hodnoty, životní styl i ekonomické zázemí.

Trumpovi voliči chtějí silnou zemi, ekonomickou nezávislost, tradiční hodnoty a méně vládních zásahů. Říkají si konzervativní patrioti a jsou alergičtí na woke kulturu – ať už si pod tím představují cokoli. Demokraté zase prosazují sociální spravedlnost, práva menšin nebo boj proti klimatickým změnám. Často se považují za liberály, kteří mají rádi rovnoprávnost a chtějí spolupracovat s ostatními zeměmi. Tyto rozdíly ale nejsou jen politické, odrážejí i životní styl. Například Trumpovi voliči častěji žijí na venkově nebo na předměstích, zatímco demokraté dominují ve velkých městech.

Ne všichni ale zapadají do těchto škatulek. Třeba někteří Hispánci nebo Afroameričané volili Trumpa kvůli jeho slibům lepší ekonomiky, i když obvykle patří mezi voliče demokratů. A ne vždy jde o hluboké přesvědčení. Někteří lidé, hlavně z chudších oblastí, dali Trumpovi hlas kvůli naději na víc pracovních míst nebo levnější život, i když jeho konzervativní pohled na společenské otázky třeba nesdílejí. Lidé dnes nevolí podle toho, jací jsou, ale spíš podle toho, co je zrovna štve.

Jsou Američané vůbec zvyklí bavit se o svých politických preferencích otevřeně?

Ve Spojených státech je běžné, že lidé otevřeně dávají najevo své politické názory. Milují svobodu slova a rádi ukazují, za kým a čím stojí. V Česku jsem nikdy neviděla tolik politických cedulí před domy, nálepek na autech nebo triček s politickými hesly. Tady to ale není jen o politice – je to o životním stylu, hodnotách nebo příslušnosti ke komunitě. Jenže i to se mění. Spousta lidí, kteří ještě před chvílí své názory hlasitě dávali najevo, teď začíná být opatrnější, protože se bojí, jak zareaguje druhá strana. Často raději mlčí.

Dále čtěte

Gróňané nejsou žádní ťunťové, druhou šanci už Trumpovi nedají, říká znalkyně arktického ostrova

ROZHOVOR / Sérii výroků Donalda Trumpa, že USA musejí získat…

Zažila jsem socialistické Československo a dobře vím, jaká tehdy panovala atmosféra, pokud šlo o veřejné vyjadřování názorů. A mám nepříjemný pocit, že něco podobného se sem, do USA, pomalu, ale jistě vkrádá. Na pracovištích nebo v oficiálních situacích je politická debata většinou tabu, protože může způsobit napětí nebo dokonce vést k diskriminaci. A to platí pro obě strany bez rozdílu. Hodně záleží na tom, kde zrovna jste. Ve městě bývá opatrný konzervativní trumpovec, na venkově raději své názory neventiluje liberální demokrat.

Kam podle těchto kritérií patří místo, kde žijete?

Moab je malé město s venkovským charakterem (asi 5300 obyvatel, pozn. red.), protože kombinuje venkovskou komunitní kulturu a konzervativní hodnoty s městskou ekonomikou založenou na turismu. Obyvatelé Moabu podporují těžbu a Trumpovu agendu, ale zároveň je město ovlivněno přítomností turistů s jejich odlišnými názory. Na rozdíl od velkých měst tady není silná politická polarizace, ale spíše tichý kontrast mezi místními a návštěvníky.

Takže nehrozí, že by se u vás lidé kvůli odlišným názorům poprali?

Nejčastější reakcí na politické rozdíly v Moabu je ignorování. Velká část místních obyvatel, kteří podporují Trumpa, a noví přistěhovalci spolu s turisty, kteří mají liberální názory, se často snaží vyhnout politickým diskuzím, aby si zachovali příjemnou atmosféru.

Například v kavárně nebo na trailu se řeší společné zájmy. Cyklistika, příroda, turistika, skálolezectví nebo off-road.  Politice se všichni snaží vyhnout. Konflikty jsou tedy minimální. A když přece jen přijdou, většinou večer v baru, tak jsou jen verbální. Z mého rodného Slovácka jsem zvyklá na mnohem razantnější výměnu názorů.

Všimla jste si, že by někteří Trumpovi voliči začali měnit názor?

Abych odpověděla upřímně, nevšimla jsem si. Podle posledních průzkumů to sice vypadá, že spousta Trumpových voličů se od něj odvrací, ale já osobně nikoho takového neznám. Nebo spíš neznám jejich skutečný názor. Buď Trumpa pořád obhajují s tím, že teprve začal a to nejlepší ještě přijde, nebo raději mlčí.

Znáte takové lidi osobně?

Povím vám příběh jedné známé, říkejme jí Sarah. Pracovala jako zaměstnankyně Správy národního parku v blízkém Arches, ale kvůli rozpočtovým škrtům federální vlády byla její pozice zrušena. Sarah má cukrovku a potřebuje pravidelně inzulin a další léky. Ztráta stálého příjmu – něco kolem 40 tisíc dolarů ročně – ji hned dostala do finančních potíží. Jako samoživitelka nemá žádný jiný zdroj příjmů a její úspory jsou skoro nulové. Zkouší si najít novou práci, ale tady v odlehlé části Utahu je trh práce hodně omezený.

Uchází se o místa v turismu, jenže tam dostane třeba 12 až 15 dolarů na hodinu a žádné výhody, hlavně ne zdravotní pojištění. Cena inzulinu dlouhodobě roste. Když Sarah přišla o zaměstnanecké pojištění, najednou za inzulin platí 300 až tisíc dolarů měsíčně, podle typu a dávky. I kdyby se jí podařilo získat Medicaid, pojištění bude dost omezené. Nemůže si dovolit plnou dávku inzulinu, tak ho začala šetřit a dávkovat. Žije v pouštní oblasti, kde bez auta neudělá krok – potřebuje ho k lékaři, do obchodu nebo za prací. Každé zdražení benzínu ji nutí omezovat jízdy, což ji ještě víc izoluje a ztěžuje hledání práce. Začarovaný kruh chudoby se začíná uzavírat ve chvíli, kdy se pokusí ušetřit na benzínu a zůstává doma. Její sociální a ekonomická mobilita klesla na minimum.

Sarah nemá rodinu, která by jí pomohla, a charity nebo podobné organizace jsou tady v Utahu spíš vzácností. Je na všechno sama. Zatím se to snaží zvládat statečně, ale dlouho to nepůjde. Deprese je už za rohem. Z veselé, normální ženy se pomalu stává psychicky zlomený člověk. A ano, volila Donalda Trumpa, protože má strach z vraždících migrantů. Pořád doufá, že prezident, kterého považuje za bohem vyvoleného, jí nějak pomůže.

Zní až neskutečně, že má stále její důvěru…

Většina těchto lidí podlehla Trumpově propagandě o zničené a neprosperující zemi, kterou za sebou zanechal Sleepy Joe Biden. Brainwashing v podání MAGA sklidil neskutečně velký úspěch. Lidé Trumpovi uvěřili, že doopravdy udělá Ameriku opět velkou a oni jsou těmi, na které konečně někdo myslí a udělá jejich život úžasný a skvělý. A že se něco ze začátku nepodařilo a dotklo se to právě mě? Nevadí. To se stala jen nějaká chyba. King Donald čtyřicátýsedmý to tak jistě nenechá. Tito lidé ale nežijí jen v USA. Domnívám se, že u nás v Česku takto přemýšlí téměř polovina voličů.

Znáte vůbec někoho, kdo si za Trumpa polepšil?

Moab leží kousek od národních parků Arches a Canyonlands. Jeho historie je spojená s těžbou uranu a Trumpova podpora energetické soběstačnosti by mohla oživit zájem o těžbu nebo energetické projekty v regionu, možná i těžbu ropy a plynu. Nějaká nová pracovní místa by to asi přineslo. Trumpovo plánované zmenšení chráněných území by mohlo pomoci některými místním podnikatelům, například majitelům půjčoven terénních automobilů. Zvětšilo by se tak území, kde by mohli provozovat zde tak oblíbený off-road.

Zatím o nikom, komu by Trumpova politika prospěla, nevím. Spíš naopak.

Samozřejmě, všechno zmíněné je na úkor ochrany přírody, která ale není Trumpovou prioritou. Všechno to jsou hypotetické projekty. Zatím o nikom, komu by Trumpova politika prospěla, nevím. Spíš naopak.

Když už mluvím o blízkých národních parcích, vzhledem k federálním škrtům, které omezí správu parku, a Trumpově rétorice, která děsí a odrazuje turisty z celého světa od návštěvy americké přírody, nepochybně utrpí zdejší ekonomika, která je na turismu postavena. A tím se vracím opět k off-roadu. K čemu zvětšení prostoru, když nebude komu auta půjčovat?

Vidíte osobně nějaký jeho pozitivní potenciál, nebo je pro svou zemi i svět čirá pohroma?

To je velmi těžká otázka. Trump neustále mluví o věcech, jako je ekonomická soběstačnost, energetická nezávislost, uvolnění regulací nebo kulturní otázky, které sedí hlavně konzervativním voličům. Pro někoho to může znít lákavě, chápu to. Ale když se nad tím zamyslím, vidím v tom spoustu rizik.

Hrozí ekonomické potíže, oslabení demokracie, izolace od světa, ještě větší rozdělení společnosti a taky poškození životního prostředí. Tyto věci mi připadají tak vážné, že vidím spíš blížící se pohromu než Ameriku znovu velkou.

Nedávno jste se na sociální síti zmínila, byť v legraci, že se zasluhujete o šíření demokracie v USA. Jak to děláte?

Ano, to byl samozřejmě žert. Spojené státy jsou přece bašta demokracie a není na světě nikdo, kdo by Američany mohl poučovat. Tak to vnímají všichni Američané, ať už je jejich politický postoj jakýkoliv. Ale něčeho zajímavého jsem si všimla. Často dostáváme pozvání k sousedům na grilování a o amerických svátcích. Občas se dostanu k vyprávění o sametové revoluci a Václavu Havlovi. A představte si, že Havel je tady pořád docela hvězda! Skoro jako nějaká legenda, trochu jako Wyatt Earp, Divoký Bill nebo Gándhí.

Čím to je?

Co Američany na naší revoluci fascinuje úplně nejvíc, je její nenásilná podoba. To je tady zkrátka něco naprosto výjimečného a nepředstavitelného. A proto je i její vůdce vnímán jinak. Někdy cítím něco jako závist, že by to také tak chtěli umět. Lidé kolem mě vždycky ztichnou a poslouchají. Nikdy jim nezapomenu zdůraznit, že jejich představy o socialismu a komunismu jsou naprosto zkreslené, naivní a veskrze hloupé, hlavně když někdo začne mluvit o „marxistech a komunistech“ v demokratické straně – to mi přijde úplně mimo realitu.

Dále čtěte

„Tohle je nástup fašismu 2.0.“ Češi kvůli Trumpovi bojkotují americké výrobky, u některých to ale nejde

Po vzoru protitrumpovských protestů v jiných evropských zemích se v březnu i Češi prostřednictvím…

Ale zároveň si dávám pozor, abych nezacházela příliš daleko a neukázala, jestli někomu fandím. Politika tady není můj problém. Vyjadřuji se jen ke krokům současné administrativy, které se týkají Evropy. Když se mě někdo na něco přímo zeptá, odpovím opatrně a diplomaticky. Jen se snažím podělit o to, jak těžké je znovu vybudovat demokracii, která byla na dlouhá léta udušena, ale bez nějakých narážek, že bych se třeba teď bála o tu zdejší. I když to je bohužel pravda.

Skutečně to zašlo až tak daleko?

Trumpova rétorika podkopávající instituce, polarizace společnosti, oslabení nezávislosti soudů a ignorování jejich příkazů, omezení svobody tisku a centralizace moci nebo masové deportace a xenofobní tón nevěstí nic dobrého. Můžeme doufat v to, že americká demokracie má mechanismy, které si i s tímto útokem poradí. Jestli jsou ale opravdu dostatečně odolné, teprve uvidíme.

Jak vlastně vycházíte s Trumpovými voliči?

Mnohdy se tady sejdou lidé ze sousedství, kteří mají různé názory. A moje zkušenost je, že i ti opravdu zatvrzelí příznivci Trumpa a MAGA bývají velmi srdeční a bezprostřední lidé. Většinou to nejsou žádní zapšklí bezzubí dezoláti, jak si je nejspíš většina lidí v Česku představuje. Mají jen své každodenní problémy a hledají pomoc u toho, kdo jim nejlépe slíbí skvělý svět, ve kterém oni chtějí žít. To, že nedokážou dohlédnout důsledků své volby, jim snad ani nemůžeme zazlívat. To bychom se nejprve museli podívat k nám domů, na preference Babišova ANO.

Hodnoty, které je vedly k tomu, že dali hlas Trumpovi, vám v přátelské komunikaci nepřekážejí?

Nepřekážejí. Jak už jsem řekla předtím, nejenom já, ale i ostatní se snaží nevyvolávat konflikty, a pokud vědí, že mám jiný názor, ohleduplně se snaží některá témata úplně vynechat. Všichni tady víme, že nějaká kontroverze a konfrontace nám nikomu nepomůže. Moab je malé město, z českého pohledu vesnice, kde se lidi znají a musí, ale hlavně chtějí tady vedle sebe v klidu žít.